PŘÁTELÉ ZE SLOVENSKA OPĚT NA ZŠ HABRMANOVA

---

Zatímco pondělí bylo vyhrazeno individuálnímu programu připravenému dětmi pro děti, v úterý ráno jsme se všichni vydali do magnetu pro slovenskou výpravu (obdobným, jako jsou pro naše děti Tatry) – starobylé Prahy. Tentokrát jsme navštívili interiéry Novoměstské radnice (připomeňme alespoň slavnou defenestraci 1419) a u kostela sv. Cyrila a Metoděje jsme si připomněli československé parašutisty – hrdiny z doby heydrichiády právě před 70 lety. Samozřejmostí bylo seznámení s historickým centrem Prahy – Starým Městem, Malou Stranou i samotnými Hradčany. Většina slovenských dětí spatřila hlavní město bývalé federace vůbec poprvé.

Věříme, že nezapomenutelným se jim stal i středeční výjezd do (nízkých sice, ale přívětivých) Orlických hor. Z rodného domku Prokopa Diviše v Žamberku-Helvíkovicích jsme si to pěšky namířili na Zemskou bránu a potom opět autobusem do Neratova s proslulým poutním kostelem, málem zničeným sovětským vojákem 10.května 1945. O jeho obnovu se stará Sdružení Neratov, kde jsme byli poledními hosty (a jehož chráněné dílny v Bartošovicích v Orlických horách jsme rovněž navštívili). Jako dárek navíc za špatné počasí jsme dětem nabídli návštěvu starého bratrského sboru v Kunvaldu. Nejvíce si děti užily interaktivní program s pracovními listy v Muzeu řemesel, kde jim (jen se jich zeptejte) oči nadšením jenom svítily.

Ve čtvrtek jsme se nevzdálili z nejbližšího okolí našeho města, což ovšem nebránilo novým překvapujícím objevům. Ne každý z Třebováků například tuší, že stavitelem svatojakubského kostela byl Josef Hardtmuth (vynálezce obyčejné tužky) nebo že pod zemí u zdi rotundy sv. Kateřiny se skrývá kostnice. Všechno toto a mnohé jiné nám zasvěceným a velmi pěkným způsobem přiblížila paní ředitelka Městského muzea Jana Voleská. Ve velké obřadní síni radnice nás zase poučně oslovila paní místostarostka Jaromíra Žáčková, zajímavý výklad byl připraven i v semanínském kostele u příležitosti výstavy Semanínská renezance. A kolik z Třebováků si dopřálo výhled ze zdejší vzácné raně barokní zvonice? Po tomto zajímavém zážitku jsme se vydali nově značenou stezkou na Kozlov, kde se naši zkušení správní hoši postarali o táborák a pan Petr Svoboda o skvělou diskotéku. A kdo netrpí závratí, mohl se na to vše podívat hezky z výšky.

Po několika letech vzájemných výměn můžeme říci, že na Slovensku máme skvělé přátele. Děti i jejich oblíbené paní učitelky byly u nás přivítány s radostí - nebojím se říci s láskou. Počasí sice tentokrát otestovalo naši otužilost, ale nezmokli jsme ani na horách  a nejvíc kapek tak vyteklo z očí dětí při pátečním loučení. Slzy na nádraží (následovalo po sportovním krátkém dopoledni) svědčily o tom, že mezi dětmi vznikly vztahy více než přátelské. Do září se tak na sebe mohou těšit.. Tímto jim chceme poděkovat za veškerou péči a starost, s jakou jim otevřeli své domovy. Máloco je pro děti tak významné jako to, aby zažili sílu kamarádství a aby poznali, jak hezký je svět.      Zdeněk Hübner