Co si, Jirko, asi řekneš? Proč je tu ten nával?

            Kdo tu dělá dneska humbuk, proč je tu ten kravál.

            Jistě je Ti, Jirko, jasné, proč jsme sem dnes přišli,

            když je ti těch sedmdesát, jsme tu s „šišli myšli“!

            Dudlajdá, dudlajdá, jak to máme, tak to dáme…

            Tahle parta chce Ti dáti jenom malý dárek,

            proto přišli muzikanti, ba i drben párek.

            K tomu ještě další lidi, co Tě mají rádi!

            Tak jsme tady – z Jabkancový věrní kamarádi!

            Dudlajdá, dudlajdá, jak to máme, tak to dáme…

            Dovol bychom vzpomněli si, na čem všem jsi dělal,

            při činnostech bohulibých, při nichž vlas Ti zbělal.

            Kantořina, poslančina, bylo toho mnoho.

            A že jsi to zvládal dobře, prostě nějak v poho….

            Dudlajdá, dudlajdá, jak to máme, tak to dáme…

            A koníčky – vždy kultura byl Tvůj velký zájem.

            Dle Tvých textů jabkancových všichni rádi hrajem.

            My lidičky, co jsme tady, v ňáké době příští

            sejdeme se s Tebou s chutí zase na jevišti.

            Dudlajdá, dudlajdá, jak to máme, tak to dáme…

            V čem jsi také dále činný v naší obci Třebová:

            jenom ať se pro budoucnost, co se děje, zachová.

            Kroniku teď městskou vedeš, jsi třebovský Kosmas,

            takže mnoho času městu zase dáš na pospas.

            Dudlajdá, dudlajdá, jak to máme, tak to dáme…

            Tak Ti přejem hodně zdraví a veselou náladu,

            ať máš vše jak veselohru a ne žádnou baladu.

            To Ti banda jabkancová vinšovat dnes kráčí,

            zkrátka všeho dobrého ať máš, co hrdlo ráčí.

            Dudlajdá, dudlajdá, jak to máme, tak to dáme…

A ještě poděkování od jubilanta