O vzniku a činnosti hasičského sboru na Parníku
Letos uplynulo 100 let od jeho založení
1912 - 2012 
Obec Parník na začátku 20. století patřila s počtem 1 535 obyvatel žijících ve 149 domech mezi velké obce a přesto oproti jiným menším obcím, kde sbory již existovaly, se se zřízením hasičského sboru čekalo ještě 11 let. Důvodem bylo negativní stanovisko zástupců firmy HPS v zastupitelstvu obce. Tito zřízení sboru blokovali se zdůvodněním,  že požární bezpečnost obce zajistí závodní hasičský sbor firmy HPS. Po požárech s tragickými následky,  ke kterým došlo v letech 1909 a 1910, občané obce i obecní zastupitelstvo došli k názoru, že hasičský sbor je potřeba v obci založit.
Na zasedání obecního výboru dne 19. 11. 1911 byl podán návrh na zřízení hasičského sboru v obci. Dne 11. 1. 1912 byla žádost o svolení se založením sboru v obci zaslána na C.a K. místodržitelství v Praze. Dne 19. 1. 1912 místodržitelství zřízení hasičského sboru schválilo, tak krátký termín pro vyřízení žádosti je v současné době nevídaný.
Už  25. 2. 1912 proběhla ustavující valná hromada sboru. Na ustavující valné hromadě bylo schváleno, aby z počátku sbor řídil obcí jmenovaný jednatel Jan Hýbl –  řídící učitel. Velitelem byl zvolen Bedřich Štýbr a zdálo se, že je vše na dobré cestě. Asi za 14 dnů po ustavující valné hromadě došlo mezi zvolenými funkcionáři k vážným rozporům a velitel B. Štýbr na funkci rezignoval.
Starosta obce na den 10. 3. svolal mimořádnou valnou hromadu, na které byl zvolen novým velitelem Václav Vaněk, a sbor začal fungovat. Nově založený sbor měl 56 činných členů a 40 členů přispívajících, kteří zajistili, aby události dostaly rychlý spád.
6.  6. 1912 bylo obcí sboru přiděleno cvičiště, kde se neprodleně začalo mužstvo cvičit a byly zahájeny přípravy na výstavbu hasičské zbrojnice.
Již 25. 7. byl uskutečněn 1. výlet do přírody. Tyto výlety se v dalších letech pravidelně několikrát ročně opakovaly.
Ještě do konce měsíce července byli členové vybaveni cvičnými uniformami, které si částečně uhradili.
9.  9. 1912 byla při hasičském sboru založena nemocenská pokladna sboru pro podporu členů v případě úrazu a nemoci.
Během léta podzimu byla stavitelem Plašilem z České Třebové provedena výstavba zbrojnice. 15. 11. byla p. Kapounem dodána výzbroj pro 52 členů a zbytek byl dodán v lednu 1913.
25.  1.  1913 byl konán 1. hasičský ples v hostinci Ladislava Rybky na Parníku. Tyto plesy se pravidelně každoročně konaly, vyjma období válek až do r. 1975,  po zřízení kina na Parníku byly plesy konány v sále hostince Za vodou.
V červnu 1913 byly sboru dodány hákové žebříky a ihned po té zahájilo činnost družstvo lezců. V srpnu  byla dodána 4 kolová stříkačka, 2 navijáky na hadice a 450 m hadic. Se stříkačkou a vybaveným družstvem lezců se sbor stal plně akceschopným a srovnatelným se sbory, které fungovaly již několik let.
Až do 26. 7. 1914 se sbor dynamicky rozvíjel. Vyhlášení 1. světové války mělo pro sbor fatální  následky. V průběhu války ze sboru narukovalo 43 členů činných a 19 přispívajících.
Budova  zbrojnice byla úřady i přes odpor obce a zástupců sboru zrekvírována (zabavena) a v průběhu války využívána jako skladiště a ubytovna pro utečence.
V průběhu války řídil sbor výbor složený ze členů, kteří nepodléhali odvodní povinnosti
Po skončení války se začaly sčítat ztráty. Ve válce zahynulo 12 členů. 29 členů, kteří upadli do zajetí v Rusku nebo v Itálii, se vracelo domů na konci roku 1918 a v průběhu roku 1919.      
Po vyhlášení samostatné republiky se sbor rychle vzpamatoval z válečných ztrát a začal pomáhat nově vzniklému prozatímnímu národnímu výboru.
Ve spolupráci s TJ Sokol byly sestaveny 10 členné bezpečnostní hlídky, které zajišťovaly, aby projíždějící vlaky nebyly vykrádány a ze skladů firmy HPS nebylo zboží nelegálně, vyváženo z republiky. Hlídky měly základnu v hasičské zbrojnici, konaly službu 24 hodin denně a střídány byly po 12 hodinách.
K 31. 12. 1918 měl sbor 36 členů činných a 35 přispívajících.
V roce 1919 byl sbor zcela konsolidován, rozšířila se členská základna, intenzivně probíhal výcvik. Sbor předváděl svou činnost na veřejnosti, a účastnil se veřejných vystoupení i mimo obec v rámci Ústeckotřebovské župy. Už v lednu 1919 byl uspořádán 1. poválečný hasičský ples a na jaře vycházka do přírody. Vycházky do přírody byly pořádány pravidelně 2 x ročně až do roku 1989.
V roce 1921 bylo rozhodnuto o postavení památníku  padlým, byl ustaven komitét pro výstavbu památníku a zahájena veřejná sbírka. Názory spolku a politických stran na postavení památníku se různily. Zcela negativní postoj k výstavbě zaujaly TJ Sokol a sociální demokracie, některé další spolky na výstavbu  názor neprojevily a na výstavbu nepřispěly.
V roce 1921 byl ve sboru založen podpůrný fond úmrtní,  do kterého přispívalo 118 členů.
V roce 1923 byla 4 kolová ruční stříkačka nákladem 15 810 Kč motorizována a tím získala velmi dobré parametry.
Členská základna se podstatně rozšířila – sbor měl 60 činných členů a 110 přispívajících.
Pro tak silnou členskou základnu byla dosavadní činnost nedostatečná,  byl založen divadelní odbor sboru, který neprodleně zahájil činnost. 1. divadelní představení hry „Pasekáři“ se uskutečnilo dne 13. 12. 1924 s pronajatým divadelním zařízením v sále hostince Lad. Rybky.
Divadelní zařízení jeviště po zaniklé občanské besedě bylo v následujícím roce zakoupeno z půjčky, kterou sboru poskytli členové. 3. 7. 1925 byl divadelní odbor sboru přejmenován na „Divadelní spolek Vojan“, který pod tímto názvem pokračoval v činnosti až do r. 1950, kdy se stal součástí Umělecké besedy.
Sbírka na výstavbu památníku probíhala nepřetržitě, ale zajištění dostatečných prostředků v krátké době bylo nad možnosti sboru. K vlastní realizaci výstavby došlo až v roce 1928, kdy firma Semerák a spol. z Olomouce pomník dodala. Základy postavil stavitel Plašil z České Třebové. Slavnostní odhalení památníku se konalo 5. 8. 1928, poslední úpravy včetně oplocení památníku byly provedeny dodatečně až v roce 1932.
V červenci 1929 byla postavena v lese hostinského Lad. Rybky spolková chata nazvaná „Jestřábí bouda“,  u které už v srpnu byla pořádána hojně navštívená vycházka.
V roce 1930 byla chata  pro potřeby konaných akcí rozšířena.
         
19.  3. 1932 byl z prostředků sboru zakoupen dopravní vůz zn. Praga,  který sboru sloužil až do r. 1958. S dopravním vozem  se stal aktuálním nákup nové závěsné stříkačky, neboť stávající stříkačka byla pro zavěšení za automobil  nevhodná. Bylo vypsáno výběrové řízení na nákup stříkačky, kterého se zúčastnily 4 různé firmy. Zkouška výkonnosti byla provedena u Paarova mlýna do kopce na Rejlov. Vybraná stříkačka firmy Stratílek z Vysokého Mýta neměla nejvyšší výkonnost, ale 300 m  hadic přidaných  ke stříkačce rozhodlo o její koupi. Mnohaletý spolehlivý provoz stříkačky zn. Stratílek prokázal,  že rozhodnutí o její koupi bylo správné. Stříkačka je dosud schopná provozu a čerpadlo má srovnatelné parametry se stříkačkami PS 12, pouze obsluha je náročnější.
V roce 1933 byl v Brázdově uveden do provozu nový vodovod s instalovanými požárními hydranty a od té doby byl odstraněn nedostatek vody pro hašení požáru v Brázdově.
V roce 1936 se stala obec Parník městysem.
12. 7. 1937 slavil sbor 25 let trvání sboru. V rámci oslav byla bilancována činnost sboru. Za 25 let se sbor zasahoval u 14 požárů na Parníku,  u 10 v České Třebové, u 4 na Lhotce, u 2 v Dlouhé Třebové a 1 v Rybníku. Počet kulturních a společenských akcí převyšoval počet  zásahů  u požárů. 
Provoz spolkové chaty „Jestřábí bouda“ se stal předmětem sporu mezi členy, a proto byla chata prodána dne 10. 3. 1938 majiteli pozemku Lad. Rybkovi – hostinskému.
Rok 1939 přinesl sboru mnoho změn  k horšímu,  které členové těžce nesli. Byly zakázány schůze a veřejná shromáždění, povoleny byly pouze pracovní porady. Z budovy zbrojnice, strojů i uniforem musely být odstraněny všechny symboly  československé republiky i svazové symboly a odznaky. Byl vydán příkaz k používání protektorátních symbolů a dvojjazyčných nápisů. Bylo zavedeno noční zatemnění, které muselo být dodržováno i u nočních jízd  hasičských vozidel. Byly zrušeny hasičské župy, zábavy  a  jiné kulturní akce směly být pořádány pouze se souhlasem  „Národního souručenství“. Veškerá činnost musela být podřízena válečným potřebám.
Z památníku  padlým  byla tajně sejmuta busta TGM a uschována na tajném místě. Z rozkazu  německého komisaře  v České Třebové bylo zavedeno jednotné velení hasičů. Do funkce vrchního velitele byl pro dobrou znalost německého jazyka navržen  náš člen Josef Rybka II., který se jmenování urputně bránil. Po předvolání na gestapo do Pardubic jmenování přijal a tuto funkci vykonával až do konce války.
V květnu 1940 byla zahájena a v listopadu dokončena nástavba hasičské zbrojnice.
12. 10. se v nové spolkové místnosti konala slavnostní porada,  na které bylo rozhodnuto,  že nový byt ve zbrojnici bude obsazen domovníkem,  který bude vykonávat funkci hospodáře a strojníka. Z přihlášených kandidátů do funkce domovníka a hospodáře byl vybrán a jmenován
František Rybka, který tuto funkci vykonával od 15. 1. 1941 až do své smrti v r. 1975. Manželka Fr. Rybky Marie se stala členkou sboru a vykonávala pro sbor různé služby např. úklid a roznášení pozvánek až do r. 1992,  kdy se ze zbrojnice odstěhovala.
V roce 1941 bylo 7 členů sboru totálně nasazeno na práce v Německu a v dalších letech je následovali další.
Po omezení spolkové a kulturní činnosti zbývalo členům více času na péči o zbrojnici a techniku.
V roce 1942 nařídila Zemská hasičská jednota používání árijského pozdravu zdviženou pravicí. Tento příkaz nebyl plněn, členové byli nadále bratři a zdravili se obvykle používaným občanským pozdravem.
Pro válečné potřeby byly zabaveny všechny mosazné části výstroje a výzbroje, tyto musely být nahrazeny hliníkovými, které byly méně kvalitní a v mnohých případech byla s nimi ztížená práce. Členové se snažili si práci s hadicemi maximálně zjednodušit a vyrobili naviják na hadice, který mohl být zavěšován za dopravní vozidlo. Tento naviják se osvědčil a byl používán  několik let, vyřazen byl až po té, kdy byl dopravní vůz  nahrazen automobilovou cisternou. 30.  9. 1942 obec – městys Parník musela převzít majetek sboru. Časté vyhlašování poplachů zejména v nočních hodinách vedlo k tomu, že byl vlastními silami skupinou členů vedenou domovníkem a strojníkem Fr.  Rybkou zřízen zvonkový svolávací systém. Svolávací zařízení bylo zavedeno činným členům a podstatně zkrátilo dobu svolání. Obvykle k zásahu sbor vyjížděl do 5 minut po vyhlášení poplachu. Akceschopnost  sboru a úroveň výcviku byla německými bezpečnostními orgány neustále prověřována. V průběhu války bylo vyhlášeno celkem 12 cvičných leteckých poplachů a 10 tak zvaných přehlídek.
Od roku 1942 do 9. 5. 1945 byl sbor povolán 52 x k leteckým poplachům. Jakékoliv nesplnění rozkazu, pozdní výjezd nebo malá účast bylo negativně hodnoceno a odpovědným členům  hrozily nepříjemné sankce,  např. vězení a podobně.
Bezprostředně po skončení války v květnu 1945 byli činní členové mladší 45 let povoláni do takzvané prozatimní vojenské služby, kde vykonávali hlídkovou službu nebo jinak byli nápomocni bezpečnostním složkám republiky. Pro tyto potřeby byl využíván i hasičský vůz. Jinak se poměry ve sboru postupně vracely k předválečnému stavu. Rozvíjel se kulturní a společenský život, byly konány schůze, srazy, vycházky a jiné akce.
Busta TGM byla vrácena zpět na památník padlým.
Hasičský vůz byl velmi často mimo zbrojnici, a proto sbor zakoupil a zprovoznil sanitní vůz Opel,  který  zanechala na Člupku ustupující německá armáda.
V roce 1950 byla busta TGM z památníku opět tajně sejmuta a uschována.
Bylo nutno vyřešit řádné garážování obou vozidel a proto byla dne 22.  4. 1950 zahájena  a 1. 5. téhož roku dokončena stavební úprava průčelí zbrojnice v rámci,  které byla osazena dvoje garážová vrata. V roce 1951 byl městys Parník začleněn do města Česká Třebová a při této  příležitosti byly sloučeny i hasičské sbory ve městě. V témže roce došlo ke změně názvu naší organizace na „Svaz požární ochrany“ a sbory byly přejmenovány na místní jednoty požární ochrany. Bylo zavedeno jednotné členství, dosud činní členové byli zařazeni do požárních sborů, které byly organizační složkou místních jednot a velitel sboru automaticky vykonával funkci místopředsedy místní jednoty. Sloučení místních jednot ve městě se neosvědčilo a dne 28. 4. 1952 došlo k jejich rozdělení, vznikl městský výbor požární ochrany s úkolem koordinovat a hodnotit činnost požární ochrany ve městě. Činnost městského výboru významně ovlivňovala KSČ a ta při hodnocení preferovala politické aktivity v jednotách, účast na politických akcích jako např. májové oslavy, oslavy VŘSR, brigádách a podobně.
Kolektivizace zemědělství ve městě se stala pro naše členy značnou zátěží. Vyžadovaná brigádnická pomoc zemědělství převyšovala vlastní práci ve sboru a dosahovala až 7,5 tisíc brigádnických hodin ročně. Z hasičů se stala levná pracovní síla pro zemědělství a tento stav trval až do roku 1966. 
Od roku 1952 začaly místní jednoty samostatně zajišťovat prevenci formou prohlídek obytných domů, drobných provozoven a prováděných žňových protipožárních hlídek. Velká zátěž při brigádách nesnížila úroveň výcviku a družstvo našeho sboru  vyhrálo okresní soutěž a postoupilo do krajského kola,  kde se umístilo na čestném  2. místě a získalo cenu  stříkačku PS –8. 
15.11.1957 byl našemu sboru přidělen dopravní vůz AS-16 ze sboru Česká Třebová, náš sbor naopak předal MJ Sudislav dopravní vůz zn. Opel. 5. 7. 1958 prověřila akceschopnost sboru náhlá povodeň  umocněná protržením  hráze přehrady v Srnově a nutností rychle snížit hladinu rybníku Hvězda ve Třebovicích. Při této povodni se hladina vody v Husově ulici  pohybovala v rozmezí 0,7 m až 1 metr.
16. 12. 1960 byl  vyřazen z provozu a předán do šrotu náš starý hasičský vůz Praga, který sbor vlastnil od roku 1932. Rozhodnutí o šrotaci vozu bylo velkou chybou  protože se jednalo o vůz z malé výrobní série, vyrobeno bylo pouze 5 ks, už tehdy tedy měl slušnou historickou hodnotu.
V roce1962 jsme slavili výročí 50 let existence sboru. Slavnostní schůze se konala 14. 10. 1962 a zúčastnilo se jí i 6 dosud žijících zakládajících členů sboru.
S prostorami pro pořádání vycházek do přírody, které byly významným zdrojem příjmů místní jednoty,  byly stále větší potíže, a proto bylo na schůzi dne 7.  4.  1963 rozhodnuto o postavení chaty Florián.  Ještě v průběhu roku byla navezena zemina a vyrovnán  terén. V roce 1964 byla postavena hrubá stavba,  v r. 1965 byla stavba dokončena a v červenci slavnostně pokřtěna a zprovozněna. Od té doby byly u chaty pořádány vycházky a společenské akce.
V roce 1966 byl zrušen jako zbytečný organizační článek hasičů krajský výbor.
9. 5. 1968 byla na pomník padlých slavnostně zpět umístěna busta TGM.
V srpnu 1969  na 1. výročí vpádu vojsk  Varšavské smlouvy došlo u osobního nádraží ČSD k požáru cisteren s leteckým palivem. Pro účinné hašení hořících cisteren nebylo dostatek prostředků, a proto tyto byly pouze intenzivně ochlazovány.  Posunovači ČSD hořící cisterny od zbývající soupravy odpojily a tyto se za stálého ochlazování nechaly dohořet. Vlastní zásah byl pro zasahující hasiče životu nebezpečný, protože postrádali účinné ochranné pomůcky,  které jsou dnes běžné i při zásazích u malých požárů.
V dubnu 1971 rozhodl místní výbor KSČ o tom, že busta TGM musí být z památníku padlých odstraněna. Členové sboru před oficiálním aktem sejmutí tajně bustu sejmuli a uschovali.  Ztráta nebyla vyšetřována.
Počáteční euforie po zahájení provozu chaty Florián pomalu opadala a chybějící elektřina u chaty začala vadit všem, kteří provoz zajišťovali. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o výstavbě 830 m dlouhé přípojky. Výstavba přípojky začala v září 1972, vedení bylo dokončeno 8. 10. a 21. 11. téhož roku bylo zkolaudováno.
16. 1. 1974 vlivem námrazy došlo k přetížení elektrického vedení k chatě, zlomení betonového sloupun a dřevěných sloupů a následné celkové havárii vedení v délce 200 m. Za pomoci známých ve vedení rozvodných závodů v České Třebové byla přípojka do konce ledna opravena a opět zprovozněna.
Na jaře 1974 byl proveden nábor nových členů a sestaveno družstvo dorostu, které  dosahovalo v následujících letech velmi dobrých výsledků. V roce 1976 v okresním kole po ztrátě trestných bodů obsadilo 2. místo, v r. 1977 vyhrálo okresní kolo v Novém Jiří a v r. 1978 obsadilo v okresním kole 2. místo. Členové dorosteneckých družstev,  kteří úspěšně soutěžili, v současnosti tvoří základ výboru sboru.
V létě 1978 bylo započato s přístavbou společenské místnosti u chaty Florián a při vycházce 1. 7. 1979 byla přístavba uvedena do provozu. Rozšíření provozních prostor chaty zvýšilo potřebu dopravy materiálu k chatě, a proto bylo v říjnu zakoupeno vozidlo GAZ 69. Po rozšíření začala být chata využívána k privátním oslavám a sportovním akcím.
V roce 1984 bylo u Floriána upraveno hřiště na odbíjenou a nohejbal.
V roce 1987 jsme hodnotili činnost  za 75 let od vzniku sboru. Při této příležitosti se jednalo i o zkvalitnění naší činnosti a přitom bylo rozhodnuto o náhradě dřevěného rozebíratelného parketu za parket pevný – betonový. Záměr byl téhož roku realizován.
4. 3. 1990 byla na památník padlým znovu umístěna busta TGM.
V roce 1991 se naskytla možnost nákupu automobilové cisterny CAS 25 pro náš sbor. Garáž zbrojnice pro tento typ vozidla neměla vrata potřebných rozměrů, proto jsme vlastními silami provedli náročné stavební úpravy a vrata rozšířili. V prosinci bylo vozidlo CAS našemu sboru přiděleno a na jaře 1992 uvedeno do provozu. Pro obě vozidla nebylo v garáži dostatek místa,  a proto jsme se na podzim rozloučili s dopravním vozem  AS-16. Vozidlo mělo být sešrotováno, což nám bylo líto,  protože bylo funkční a provozuschopné. Zájem o jeho převzetí projevil sbor z Mladkova,  kde toto vozidlo jako historické provozují dodnes.
V roce 1992 hostil náš sbor u Floriána sportovce a skauty při krajských a republikových přeborech v orientačním běhu a při soustředění před těmito akcemi. Účastníkům  i organizátorům se u Floriána líbilo a podobné akce se pravidelně opakují. Oslavy 80 let založení sboru proběhly neokázale, ale byly příležitostí k hodnocení. Ukázalo se, že s novou technikou je více výjezdů k zásahům,  bylo proto nutné zvýšit nároky na praktický  nácvik činností se zásahy spojených  a přesvědčit více členů, aby se aktivně zapojili do výjezdové jednotky.  Ještě v roce 1992 se sbory v okrsku rozhodly,  že se nebudou aktivně podílet na družbě s hasiči v Biehainu v Německu.  Několikaleté přátelské vztahy vedly náš sbor k rozhodnutí pokračovat v družbě bez pomoci ostatních sborů.  Od té doby se naše vzájemné návštěvy pravidelně opakují a je udržován  i písemný a telefonický kontakt.
15. 4. 1993 se po 52 letech pobytu ve zbrojnici odstěhovala p. Rybková a na podzim téhož roku se do uvolněného bytu nastěhoval strojník Petr Andrle. Od té doby se začala provádět vlastními silami postupná rekonstrukce provozních částí zbrojnice.
V roce 1995 jsme vzpomněli 30. výročí od zprovoznění chaty Florián, při této příležitosti jsme zrekonstruovali sociální zařízení.
Doprava vody pro provoz chaty nás velmi zatěžovala a snaha o zlepšení úrovně provozu chaty vedla k rozhodnutí vybudovat vodovodní přípojku k chatě. Po komplikovaných jednáních  se zástupci vodáren bylo vybudování přípojky v r. 1997 povoleno a ještě týž rok realizováno.
Ve dnech 24. až 26. 7. 1998 naše zásahová jednotka pomáhala zdolávat následky povodně v Českém Meziříčí.
V průběhu léta a podzimu 1999 byla dřevěná kolna u zbrojnice přestavěna na garáž, ve které je v současné době garážována automobilová cisterna Tatra.
V dubnu 2001 naše zásahová jednotka nacvičovala na pokus o překonání světového rekordu v dálkové dopravě vody a 5. 5. se ve vojenském prostoru Ralsko pokusu aktivně zúčastnila. Pokus se i přes organizační potíže a špatné počasí podařil a byl zapsán. Přítomná rozhodčí komise obdivovala námi použitý způsob plynulého kladení vedení z jedoucího vozidla.
Na jaře a v létě 2001 byly dokončeny stavební práce na garáži a celá zbrojnice dostala novou fasádu. Přípravné práce jsme provedli vlastními silami a nátěr provedla firma Gebesan.
Na začátku roku 2002 došlo k rozšíření členské základny,  bylo ustaveno družstvo žen, které se ještě týž rok zúčastnilo úspěšně několika soutěží. 6. 7.  se naše zásahová jednotka zúčastnila opakovaného pokusu o překonání světového rekordu v dálkové dopravě vody. Pokus se konal na letišti Hradčany u Ralska, byl úspěšný a rekord byl překonán.
V roce 2003 nám došla trpělivost s opakovaným vykrádáním chaty a investovali jsme do zajištění chaty proti zlodějům.
Od roku 2005 se naši členové bratři  - M. Sádecký, P. Křivka a T. Kodytek zúčastňovali úspěšně soutěží TFK. Zejména bratr Sádecký se účastnil soutěží TFK i mimo kraj Pardubice, účastnil se i jiných sportovních soutěží – např. Jizerské padesátky apod.
V listopadu 2008 byla našemu sboru přidělena automobilová cisterna TATRA, která po úpravách a technické kontrole byla uvedena do provozu na jaře 2009.
23. 5. 2009 po náporu větru došlo ke zlomení dřevěného sloupu el. přípojky k chatě a následné havárii, havárie byla odstraněna a el. vedení bylo zprovozněno 27. 5.
30. 6. 2009 byla naše cisterna CAS 32 prodána obci Ostružná okres Šumperk, kde ji používá JSDH obce.
V prosinci 2009 se ze zbrojnice odstěhoval Petr Andrle,  a tak po 65 letech je zbrojnice bez domovníka. V průběhu roku 2010 byly ve zrušeném bytě upraveny prostory pro zásahovou jednotku. V témže  roce byla naše jednotka krajským velitelstvím HZS zařazena mezi jednotky předurčené k zásahům při živelných pohromách v rámci Pardubického kraje.
V roce 2011 pokračovaly práce na úpravách vnitřních prostor zbrojnice.
 
Rekapitulace činnosti:
Zásahy u požárů             1912 – 1992    91 x                    1992  - 2011          59 x
Technické výjezdy                                                            1992  - 2011          75 x
Zásahy  u  povodní         celkem 16 x
Zásahy  u  leteckých poplachů v r. 1941 – 1945      52 x
K výcviku, údržbě techniky a zbrojnice se sbor sešel v letech 1962 – 2011  - 2660 x
Soutěží se sbor účastnil v letech 1951 až 2011   - 97 x.
 
Za 100 let činnosti vedlo sbor celkem 14 starostů a 12 velitelů. Všichni vykonávali své funkce odpovědně,  obětavě,  jak nejlépe uměli a zanechali za sebou v historii sboru zřetelnou stopu,  úměrnou tomu , jak dlouho funkce vykonávali.
Nyní je na všech členech a funkcionářích sboru,  aby sbor pokračoval v činnosti nejméně tak úspěšně,  jak tomu bylo v minulosti.
Tato informace bylo zpracována na základě záznamů v kronikách sboru, brigádní knize, pamětní knize, z archivu a informací od členů, kteří byli popisovaným akcím přítomni.
 
Příloha:
Seznam vedoucích funkcionářů sboru Parník za 100 let činnosti:
 
Starostové:                  funkční období                      Velitelé:                         funkční období
Hýbl Jan                       1912 – 1913                        Štýbr Bedřich               25.2. – 10.3. 1912
Vencl Josef                   1913 – 1914                       Vaněk Václav               1912 – 1914
Duspiva František         1914 – 1916                        Sigl Josef                      1914 – 1916
Stránský František        1916 – 1920                        Stránský František       1916 – 1920
Duspiva František         1920 – 1947                        Sigl Josef                      1920 – 1923
Vaňous  Rudolf             1947 – 1952                        Stránský Hynek            1923 – 1934
Štefan Josef                  1952 – 1954                        Vaňous  Rudolf            1934 – 1935
Rybka Josef  III            1954 – 1956                        Balcar Adolf                 1935 – 1938
Štefan Josef                  1956 – 1960                        Rybka Josef  III            1938 – 1952
Frűhauf Lubomír           1960 – 1962                        Rybka Josef  II              1952 – 1954
Rybka Josef  II             1962 – 1963                        Řehák Jaroslav              1954 – 1963
Tomeš Ladislav            1963 – 1969                        Mokrý Radomír             1963 – 1967
Rybka Josef  III            1969 – 1971                        Řehák Jaroslav              1967 – 1969
Řehák Jaroslav             1971 – 1975                        Coufal Jiří                     1969 – 1973
Josef Jansa                   1975 – 1982                         Mokrý Radomír            1973 – 1975
Jan Severa                    1982 – 1985                        Coufal Jiří                     1975 – 2002
Řehák Jaroslav              1985 – 1987                        Andrle Petr                   2002 – dosud
Šelep Juraj                    1987 – 2009                      
Coufal Jiří                      2009 - dosud