Českotřebovský deník 180/2012 (23.7.)                                  
Denis Špička jede na OH do Londýna  
Ve výpravě českých reprezentantů jsou i dva sportovci, kteří mají k našemu regionu velmi úzký vztah.
Shodou okolností budou oba Českou republiku reprezentovat v cyklistice. Tím prvním je eskotřebovský rodák Denis Špička, který se představí v českých barvách v dráhové cyklistice – v disciplíně keirin. V Londýně nebude sám,  jede za ním také skupiona dalších Třebováků, které jej budou při jeho startu povzbuzovat.  Dalším v České Třebové velmi dobře známým cyklistou je 
orlickoústecký biker a trojnásobný vítěz českotřebovského cyklomaratonu Jaroslav Kulhavý, který bude startovat v závodě horských kol.  Sám jej znám jako  velmi skromného člověka a poctivého dříče, který  jš však úřadující mistr světa a loňský vítěz Světového poháru. Proto určitě není bez naděje na medailový úspěch.Oběma sportovcům, zástupcům z našeho regionu, přeje Českotřebovský zpravodaj hodně úspěchů.
 
Další ohlas na pomluvy z časopisu Týden
Vážený pane Mikolecký, reaguji na informace zveřejněné v časopise Týden ve věci údajného vyšetřování bývalého člena vedení TOP 09 a dnes již bývalého provozního ředitele společnosti ČD Cargo PhDr. Jiřího Špičky Policíí ČR pro jeho údajné ovlivňování či zmanipulování zakázek na modernizaci lokomotiv sjednané s firmou CZ LOKO v roce 2008 a v únoru 2010.
Ve funkci vedoucího a následně ředitele provozní jednotky ČD Cargo v České Třebové působím od jejího vzniku, tedy od 1.12.2007.  Mým šéfem, tedy Provozním ředitelem ČD Cargo, a.s., byl od vzniku společnosti Ing.Oldřich Mazánek, následně převzal jeho funkci pan Petr Bazger.  PhDr.Jiří Špička se stal provozním ředitelem ČD Cargo až v září roku 2010. Že si autor článku nedokázal tyto běžně dostupné informace zjistit svědčí o jediném - že totiž o podání objektivní informace autorovi vůbec nešlo. Účelem článku bylo, po mém soudu, pomluvit a pošpinit společnost CZ LOKO nebo pana Špičku, protože to se zrovna někomu hodí. Byl jsem u toho, když v červenci 2008 tehdejší generální ředitel ČD Cargo Ing.Josef Bazala chystal uzavření smlouvy na rekonstrukci lokomotiv (ř.753.7) s firmou CZ LOKO. Sešli se totiž tehdy s ředitelem společnosti CZ LOKO panem Bártou a dalšími deseti hosty v mojí kanceláři v České Třebové. PhDr. Jiří Špička působil v té době ve vedení DVI (Dopravně-vzdělávací institut) a na dění v ČD Cargo rozhodně neměl žádný vliv. A ještě bych se chtěl vyjádřit k naší spolupráci s firmou CZ LOKO. Lokomotivy, které jsme po rekonstrukci v CZ LOKO obdrželi do provozu, jsou tím nejlepším, co máme ve výrobě k dispozici. Lidé pracující ve společnosti CZ LOKO odvádí opravdu dobrou práci, což mohou potvrdit zejména naši strojvedoucí, kteří lokomotivy obsluhují.
V České Třebové 23.7.2012               Bc. Miloš Mazura ředitel provozní jednotky Česká Třebová ČD Cargo, a.s.
 
 
Nabízím v České Třebové možnost pravidelného přivýdělku formou práce na údržbě zahrady. Zkušenosti se zahradními pracemi podmínkou. Tel. 777 290 482
Taneční škola Knířovi informuje – srpen 2012
4. 8. – 5. 8. 2012 pořádáme pro všechny taneční nadšence minisoustředění se čtyřnásobným mistrem České republiky v latinsko-amerických tancích Michalem Kostovčíkem.
13. 9. 2012 začínají Základní taneční pro mládež.
Aktuální informace a podrobnosti k akcím najdete na www.knirovi.cz nebo na Facebooku (Taneční škola Knířovi).
 
Poděkování
Děkuji touto cestou za krásné pozdravy od cvičenců z XV. Všesokolského sletu. Je to první celostátní tělovýchovná slavnost, které se nemohu osobně zúčastnit ze zdravotních důvodů. Ačkoliv tělo je nemocné, vzpomínky jsou stále živé. Sokolka jsem od čtyř roků, kdy mě přivedla do tělocvičny moje sestřenice, cvičitelka Anna Tomšová. První pro mne byly středoškolské předsletové hry v roce 1947, které s námi, žákyněmi OŠŽP /Odborná škola pro ženská povolání/ nacvičila paní učitelka Vojtěška Nečasová - Vohralíková. Bydlely jsme ve škole  na Pohořelci, měly jsme blízko na Strahov, a v době volna i na Hradčany, kde jsme u Černínského paláce pozdravily i Jana Masaryka. Velké volno nám vojtěška vyplnila návštěvou velkých událostí té doby, jako byla mezinárodní zemědělská výstava v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka nebo mezinárodní vystoupení krojovaných skupin v Lucerně, koncert Alexandrovců ve vinohradské sokolovně či výlet lanovkou na Nebozízek. Strahov byl tenkrát ještě dřevěný a filmy z vystoupení byly natáčeny z vysokého vozíku na kolejích v rohu západní tribuny. Byla to předehra pro slet v roce 1948, kde už jsem byla dorostenka v modrém chitonu s bílými kroužky. Sletový průvod byl velkolepý.  V padesátém roce mě přihlásila Marie Skálová do kursu cvičitelů a na běžecké závody na lyžích, později i na přespolní běh v atletice. Okresní a krajské přebory mne dovedly až na mistrovství republiky, kde jsem během čtyř závodních roků poznala hodně známých osobností v atletice, jako byli Emil Zátopek a Václav Čevona, Bedřiška Mullerová.  Byly to velké příklady pro osobní úspěchy. V té době jsem nejen závodila v běhu a v běhu na lyžích, ale celoročně jsem pracovala s dětmi i dospělými v tělocvičně. Mými cvičiteli byli  Marie Skálová, členka výboru Československé obce sokolské a členka gymnastického družstva z olympiády v Berlíně v roce 1936, a Matěj Nosek, vzácný člověk, který se nám v parnické tělocvičně „Za vodou“ velmi věnoval. Tato tělocvična sloužila v padesátých letech i sokolům z České Třebové. Ráda bych připomněla ještě Tyršův odznak zdatnosti, který byl nejtěžší a příprava cvičenců bývala velkou náplní práce po celý rok. Ráda vzpomínám na čas strávený v tělocvičně, a na děvčata, která jsem jako cvičitelka vedla, často po letech našly do tělocvičny cestu i jejich ratolesti.  První spartakiádu s jedním kuželem v roce 1955 a druhou se dvěma kuželi v roce 1960 nacvičila Marie Skálová. Třetí v roce 1965 vedla ženy Maruška Navrátilová. V roce 1975 nacvičila Marta Martínková skladbu se dvěma kuželi – hudba Bedřicha Smetany „Má vlast“ zůstala nepřekonána. V roce 1980 skladbu pro ženy nacvičila Zora Janebová. V roce 1985 byla hudba Michala Davida pro starší žákyně „Poupata“ velkým hitem. V roce 1990, kdy jsme cvičily na Roškotově stadionu se nám velmi líbila hudba Jaroslava Ježka. V roce 1994 byl opět na Strahově slet. Historie se přece jenom opakuje a tak starší žákyně cvičily skladbu s bílými kroužky, kterou jsem já cvičila v roce 1948 jako dorostenka. V roce 2000 cvičila Věrná garda na hudbu Werichových písní a cvičení se dvěma žlutými praporci se nám velmi líbilo. V roce 2006  Věrná garda s Hašlerovými písněmi dojala mnohé diváky, ale hlavně cvičence.  V Liberci v roce 2008 opět Hašler s Věrnou gardou a cvičení se dvěma kužely a červenými praporci. Posledním vystoupením pro mne však byla ještě místní akademie. Teď už se jen dívám, jak tělovýchova žije a přeju všem hodně zdravého pohybu a úspěchů ve sportu.                                                                                                     Bývalá cvičitelka Sokola a ZRTV  Marta Pavlová
Úmrtí V ČERVENCI
Lubomír Čapek  nar 1938  Česká Třebová
Stanislav Vaněk  nar. 1921 Česká Třebová
Ludmila Rubková nar. 1928  Česká Třebová
Jiří Jindra, nar. 1930 Semanín
Ivan Vaněk nar. 1947 Česká Třebová
Zdeněk Mantl nar. 1935 Rybník
Miroslav Grund, nar. 1938 Třebovice
Jindřiška Hegerová, nar. 1935 Česká Třebová
Milada Jilgová nar. 1931 Svinná   Čest jejich památce !
 
 
Vypusť duši u Třebovky
V sobotu 21. července se konala další akce občanského sdružení Rozhoupej město – cyklistická čtyřiadvacítka s názvem Vypusť duši u Třebovky. „Víte, když jsme někdy v dubnu plánovali naše akce na další měsíce, mluvili jsme o divadle, o čtení, o performancích. Tehdy mě fakt nenapadlo, že se pustíme do takovéhoto podniku – a už vůbec ne to, že se ho i osobně zúčastním,“ směje se Josef Kopecký, člen sdružení Rozhoupej město, kterého má veřejnost spojeného spíše s kulturními podniky.
Tento cyklistický závod byl první sportovní akcí sdružení, které si na začátek nevybralo nic jednoduchého. „Téměř celá příprava byla na bedrech kolegů Dalibora Adama, Jiřího Fikejze a Lukáše Chadraby, já si ani nedokázal předtsavit, co všechno bude potřeba. Takže jim patří dík všech, protože zorganizovat závod trvající non-stop dvacet čtyři hodin, to není žádná legrace. Ale podařilo se, myslím, že všichni účastníci byli spokojení, jediné, co mohlo být o trochu lepší bylo počasí, které nás trochu potrápilo, když posledních osm hodin závodu propršelo,“ říká Kopecký.
Původně se mělo jezdit z Ústí nad Orlicí až do České Třebové, nakonec ale byla zvolena varianta o trochu kratší: kroužilo se z Hylvát od firmy Moldex Metric k Zacharovci a zpět. Jedno kolo bylo dlouhé 9,2 kilometru, jezdilo se za normálního provozu.
„Já jsem se svým týmem jezdil od startu v deset dopoledne do půlnoci, potom jsem se šel na chvíli prospat. Ve čtyři hodiny ráno jsem měl totiž „službu“ na točně v Zacharovci. A musím říct, že když jsem tam jel, tak jsem nevěřil, že v tom dešti a v tuhle hodinu bude někdo jezdit. Ale jezdil. A ne jeden. Musím říct, že smekám před všemi. Mám za to, že několik jedinců jezdilo dokonce skutečně bez oddechu, bez spánku, prostě naplno celých dvacet čtyři hodin,“ říká Kopecký.
Akce, která byla pro kohokoli, především potom pro amatéry, kteří prostě chtějí otestovat své síly, se ve výsledku zúčastnilo 7 jednotlivců, dvě dvoučlenná družstva a tři družstva trojčlenná. Mezi trojčlennými se na třetím místě umístilo družstvo Třebováci, na druhém družstvo Modré želvy ústeckých pořadatelů a na prvním s najetými 588,8 kilometry družstvo USTA IBK ve složení Robert Smola, Tomáš Procházka a Milan Morkes. V kategorii dvojčlenných družstev se na druhém místě umístil tým Dva v jednom a první místo obsadili Miloš Kosek a Marek Břehovský, kteří jako tým Tablety najeli dohromady neuvěřitelných 736 kilometrů.
Mezi jednotlivci se objevilo jediné ženské účastnické jméno, závod jela Gabriela Matějíčková, která se mezi jednotlivci umístila na čtvrtém místě, když najela 450,8 kilometru. Třetí místo obsadil Josef Mlynář, druhé Milan „Ringo“ Richter a na prvním místě se umístil s 588,8 kilometry David Polák. „Já všem samozřejmě moc gratuluju, pro mě je to neuvěřitelné, představa, že jeden člověk najede téměř šest set kilometrů, to je pro mě nepředstavitelné. Já jsem najel nějakých devadesát kilometrů, což je můj osobní rekord! Navíc jsem, přiznávám, na kole neseděl od gymnázia, takže to pro mě bylo fakt vtipné. Celé mé družstvo to ale pojalo trochu s nadhledem, nešlo nám o to vyhrát, ale zúčastnit se. A náš výsledek, který se blíží dvěma stovkám najetých kilometrů, je pro nás úspěchem,“ směje se Josef Kopecký.

 

Čeští zemědělci se odškodnění od EU nedočkají. Kvůli Bendlovi
Pardubice (23. 7. 2012) - V minulém týdnu ministerstvo zemědělství odmítlo snahu Evropské unie o vytvoření společného evropského fondu pro řízení rizik a krizí pro farmáře postižené přírodními pohromami a ztrátou produkce. Podle Václava Kroutila, radního Pardubického kraje zodpovědného za životní prostředí, zemědělství a venkov, je to jeden z dalších vážných přešlapů ministerstva. Kompenzace českým zemědělcům při přírodních katastrofách jsou podle něj v porovnání s jinými státy nedostatečné.  „Problém vidím v tom, že stát dnes sice díky povodňové dani kompenzuje škody vzniklé například na budovách a majetku, ovšem netýká se to polí a zemědělských pozemků. Vyspělejší země budou tyto kompenzace svým zemědělcům vyplácet. Našim místo toho vláda ještě zvyšuje DPH,“ objasnil krajský radní Václav Kroutil svůj postoj. Pardubickému kraji se přitom podařilo zajistit podporu pro vznik tohoto fondu v partnerském regionu ve Francii. „Velmi mě mrzí, že realizaci tohoto projektu, který mohl lépe chránit naše zemědělce před povodněmi a suchem s minimálními finančními požadavky na státní rozpočet, ministerstvo pohřbilo,“ uvedl krajský radní Václav Kroutil.
Agrární komora České republiky navíc upozorňuje, že Bendlovo stanovisko jde proti duchu jednotné české pozice k reformě společné evropské zemědělské politiky a nebylo s ní předem vůbec konzultováno. Podle Kroutila naše zemědělce při stávajících podmínkách neochrání ani komerční pojištění: „Pojištění hraje pouze částečnou roli, podle pojišťoven totiž není vše poškozené povodněmi nebo suchem pojistitelné. Jsem proto přesvědčen, že české zemědělství by mělo mít zajištěnou ochranu proti globálním vlivům a rozhodně by se nemělo zříkat možnosti o těchto věcech vyjednávat s Evropskou unií,“ dodal Kroutil.  

 

Cesta hejtmana vedla k Francouzovi  
Skupice u Heřmanova  Městce (20. 7. 2012) -  Voňavé klobásy, šťavnaté uzené nebo pikantní paštiku od Francouze znají spotřebitelé  nejen v Pardubickém kraji.  Zázemí, kde firma Řeznictví a uzenářství Francouz  zpracovává maso a vyrábí uzeniny, si ve čtvrtek prohlédl hejtman Radko Martínek.
„Značka Francouz  je pojem. Je zárukou toho, že uzeniny, ale i další sortiment jsou vyrobeny z kvalitních surovin. Na první pohled je zřejmé, že potraviny neobsahují žádné chemické látky a kůžové emulze,“ chválí kvalitní a chutné výrobky  hejtman Radko Martínek, který patří mezi stálé zákazníky. Jak přiznal, paštika s česnekem z Francouzova uzenářství patří mezi jeho favority.  Na etiketách jak  paštiky, tak klobás nebo radní rolky se objevují chráněné značky MLS Pardubického kraje a Regionální potravina.  „Obě loga jsou pro  zákazníky  zárukou, že kupují český výrobek z domácích surovin. Jsou pro ně signálem, že jejich řezník nešidí suroviny a prodává   výrobky první jakosti,“ dodává hejtman.  I v tom spatřuje důvod,  proč se lidé  vracejí k malovýrobcům. Soutěže regionálních výrobků jsou pro majitele firmy Ladislava Francouze motivací: „Vyhecují nás k tomu, abychom vymýšleli nové receptury,“ odpověděl hejtmanovi na dotaz, kam chodí na nové nápady.  Hovořili spolu rovněž o popularizaci soutěže, která jednoznačně podporuje prodej regionálních výrobků.  Hejtman je přesvědčený, že se v obchodech Pardubického kraje budou regionální výrobky objevovat stále častěji.
Ladislav Francouz rozjížděl živnost v dílně u rodinného domu v roce 1990. O osm let  později se stěhoval do vlastního objektu ve Skupicích . Areál zakoupený od zemědělského družstva proměnil v moderní potravinářský podnik s vlastní prodejnou a kuchyní.