Když majitel obchodu a také živitel početné rodiny zelinář Jan Matoušek zemřel  dne 1. prosince 1900 ve věku čtyřiačtyřiceti let, zůstala povinnost postarat se o chod živnosti i rodiny na  ovdovělé manželce  Terezii.  Prodeji ovoce a zeleniny se postupně začala věnovat většina  Matouškových dětí, nejprve  však dcera Anna.  V mládí byla Anna, jak bývalo tehdy běžně zvykem,  vyslána do služby. Místem jejího pobytu se stala např.  Březová, kde působila v době od 1. listopadu do  1. prosince 1899 jako „Dienstmädchen“ (služebná) u  Jenny Schleif, Staitionschef Gemahlin  (manželky šéfa stanice).  Po svém návratu do Třebové se opět objevila po matčině boku na českotřebovském tehdy jediném náměstí u zelinářského stánku. Místem, kde Matouškovi od prvopočátku své zboží nabízeli a  prodávali kolemjdoucím, byl druhý oblouk podloubí dnes již neexistujícího domu čp. 42. Zboží se zde prodávalo rozložené  na prknech, kam se denně dováželo na dřevěném vozíku ze skladu umístěného v chalupě čp. 10. První živnostenský list na „obchod ovocem a zeleninou“ obdržela Anna Matoušková v roce  1911. Dne  23. srpna 1928  Anně Matouškové OSP (Okresní správa politická) v Lanškrouně  vydala nový, již rozšířený  živnostenský list  na „obchod zeleninou, ovocem, drůbeží a zvěřinou se stálým stanovištěm v České Třebové a ambulantní prodej zeleniny po obcích“.  Sídlo živnosti se nacházelo v chalupě čp. 10. Mohlo se pravděpodobně jednat o několikátý živnostenský list v pořadí. Prodeji ovoce a zeleniny se však v průběhu let věnovali i další sourozenci Anny Matouškové. Jedním z nich byla sestra Aloisie Šillerová. Ta se po roce 1926 usadila v krámě, tehdy nově vybudovaném z průjezdu domu čp. 42 na náměstí, umístěném ve druhém oblouku podloubí, tedy přímo naproti  zelinářskému stánku své sestry Anny Matouškové. V krámě provozovala mlékárnu. Jelikož Šillerovi prodávali také ovoce, zeleninu a drůbež, vyvstala potřeba někam umístit svůj venkovní stánek. Paní Aloisie požádala tedy svoji sestru Annu, aby se přemístila o kousek vedle, do oblouku prvního, a žádané místo jí uvolnila. Anna se však ihned bránila , že to je její místo, kde prodávali již rodiče a lidé jsou tu na ní zvyklí. Své sestře neustoupila. A tak nezbylo manželům Šillerovým než se  usadit  se stánkem  v oblouku prvním, naproti pozdější Bittlově cukrárně. Na této skutečnosti nakonec vydělali, neboť lidé, navracející se z nedělního  korsa či kostela se jako první zastavili právě u nich. Obchod Anny Matouškové používal k písemnému styku své živnosti řady obchodní korespondence. Ač se v podstatě jednalo o „pouliční“ prodej, z obchodní korespondence zákazník nabyl dojem, že jedná s firmou většího rozsahu. Připomeňme několik dodavatelů obchodu Anny Matouškové: Milovan Blagojovič, Mladenovac’, Jugoslávie (sušené švestky), Hermi L. Lacky, Valencia (pomeranče), Ignác Sipos, Komárno (paprika), Eugen Fried, Chust (konvalinky), Miklos Ozdody, Bagota (broskve) nebo Simon Liquornik, Cernčati, Romania (jablka). Jak vidno i malý obchod odebíral od zahraničních dodavatelů.

Anna Matoušková zůstala svobodnou. V rodině se dodnes traduje, že v mládí jí někdo sdělil, že je vážně nemocná. Nechtěla tedy zakládat rodinu a nikde se vázat. Musela však být ženou velice laskavou a v rodině a svém okolí oblíbenou. Kromě práce ve svém obchodě hlídala postupně děti všech svých zaměstnaných sourozenců. Pořádala s nimi vycházky do lesů na Studenou hůru či do Dolů, vyprávěla pohádky. Na její hlídání tyto děti, dávno již dospělé, do konce svých životů rády vzpomínaly. Mezi přátele Anny Matouškové v mládí patřil i soused z vedlejšího domu čp. 11, pozdější velkoobchodník ovocem a zeleninou Josef Gzíl. V rodinném archivu se dochovala ukázka jeho korespondence s Annou Matouškovou, v podobě tří lístků polní pošty z roku 1916, odeslaných z lodi S. M. S. Eh. Friedrich, Pola, na níž  Josef Gzíl v letech 1. světové války sloužil. V rodinném archivu se také dochovalo několik fotografií Anny Matouškové. Nejzajímavější je ta nejstarší z nich, zhotovená  metodou tzv. „daguerrotypie“ (první prakticky užívaný komplexní fotografický proces), kdy se jako médium místo fotografického papíru ke zhotovení pozitivu používala destička ze stříbra nebo silně postříbřené mědi.

V roce 1918 nastoupil jako pomocná síla do obchodu Anny Matouškové její bratr Jan Matoušek, zaměstnaný do té doby ve strojírenských závodech. Stalo se tak na doporučení lékaře. V roce 1925 byl Jan jmenován „náměstkem“ firmy. Roku 1937 si otevřel vlastní živnost, stejného zaměření, která se udržela v chodu až do doby znárodnění  v lednu 1950. Anna Matoušková dne  15. 11. 1939 z důvodu nemoci  činnost své firmy ukončila. Zemřela dne 20. února 1942 ve věku osmapadesáti let. Pochována byla na českotřebovském hřbitově do hrobu své matky Terezie. Později došlo k likvidaci hrobu vlivem sousedního spadlého pomníku, který Matouškův hrob citelně poničil. Od úmrtí Anny Matouškové uplynulo v letošním roce 70 let.  Martin Šebela