Hasiči z Parníka a Rybníka oslavili 600 let partnerské obce
V pátek 13. 7. odjela delegace parnických a rybnických hasičů do partnerské obce Biehain,  která leží v Horní Lužici nedaleko města Görlitz. Naši přátelé totiž slavili 600 let založení své obce a byli na to náležitě hrdi a připraveni. Naše návštěva byla předem domluvena na květnových oslavách 100 let sboru parnických hasičů, ale ani zdaleka jsme netušili, co vše nás čeká. Měli jsme  již od května vcelku podrobný program plánovaných oslav, ale ani ve snu nás nenapadlo, že by ta hrstka obyvatel, která v obci bydlí, mohla připravit tak velkolepý program, který by u nás připravoval celý štáb několik měsíců. Ale hezky po pořádku.
Biehain je malá vesnička, ve které žije přibližně 240 obyvatel,  je součástí obce Horka v okrese Niesky. Pro představu ve srovnání s naším městem -  to je jako Kozlov a Česká Třebová. Jen Horka je mnohem menší než Česká Třebová, má i se všemi malými vesničkami jako je Biehain, Mückenhain apod pouze asi 7 500 obyvatel, tedy podle toho, jak nám to pan starosta Christian Nitsche říkal, když o tom mluvil při rozhovoru s naším starostou Jaroslavem Zedníkem, který také přijel , aby se oslav účastnil.
Po příjezdu na místo a po přivítání oficiálním i neoficiálním, kdy se sešla polovina vsi,  jsme se šli ubytovat. Je to tady pohodlné, šli jsme jako domů, protože nikam není daleko, každý dostane svůj klíč, jsme tu za těch více než 20 let jako doma. Už se tady známe, dá se říci, že trefíme i po tmě, tentokrát jsme byli překvapeni i tím, že se i o půlnoci svítilo, což normálně nebývá, protože se tu velmi dbá na čistotu i na úsporná opatření, v mnoha ohledech bychom si v této obci mohli vzít příklad. Spoustu příkladů jsme při svých průchodech a průvodech viděli. Škoda, že jsme s sebou nevzali Kabelovou televizi, aby vše bylo i natočeno, ale máme nějaké záběry slíbeny, tak pokud přijdou, dáme je Kabelové televizi k dispozici.
Na slavnostním zasedání bylo proneseno mnoho slov o založení obce, byly promítnuty diapozitivy o proměnách, kterými obec prošla, byli oceněni zasloužilí občané i pořadatelé akce. Naše delegace předala svým hostitelům celou řadu dárků, kterou s sebou přivezla. Mluvčím byl zvolen místostarosta Rybníka Libor Zajíček, který mimo jiné za ostatní  předal 2 sudy třebovského piva Kohout, které jsme rafinovaně nechali stočit do německých sudů pivovaru Landskron. Obě oblasti mají totiž společného více, než se zdá. Protože obec Biehain leží v oblasti, která má nejspíše původně slovanské kořeny, takže kdo ví, jsou to vůbec Němci nebo Slované?
Celá slavnost se odehrává u hasičské zbrojnice, která byla původně mateřskou školkou, a protože v obci ubylo dětí, přestala se využívat, vždy sloužila ke společenskému životu v obci, teď tedy byla dobudována ve zbrojnici. Část využívá billiardový klub a zbytek mohou užívat i jiné spolky, hlavní využití ale mají hasiči, kteří za budovu také zodpovídají a jsou duší veškerého kulturního a společenského dění v obci. Pořádají výlety, Den dětí, akce pro důchodce, Silvestry apod. Přáli bychom Vám vidět, jak se dokáže semknout hrstka obyvatel a bavit ostatní, jaký dokážou připravit program.
Po všech slavnostních oficialitách následovala večeře pro všechny přítomné a potom podle programu měl být tanec pro mladé a pokročilé, který byl ovšem prokládán tanečními vystoupeními místní skupiny Rotkäppchen – Červené Karkulky, kde byly zastoupeny ženy různých věkových skupin – od 5 do 65 let??.  Nestačili jsme se divit, že taneční držení mazurky na kroky polky přešly v kvapík a potom tanečnice svižně seběhly z parketu mezi nás a vybraly si nás jako obětní beránky a chtěly po nás totéž. Kupodivu to po několika okoukaných pokusech i trochu šlo, jsme přece Češi, šikovné ručičky i nožičky. Bavili se opravdu mladí i starší a naráz bylo náhle po půlnoci, takže včera nebo dnes?
V sobotu 14. 7. si pro nás naši přátelé připravili prohlídku dětského parku u obce Zentendorf, kde před 20 lety začali s výrobou dřevěných soch a dnes je tu velký park se 160 zaměstnanci, restaurací a výrobou dětských hřišť, chat a jiných mobilních zařízení ve velkém. Nám nezbývalo nic jiného, než jen si něco málo prohlédnout a vyzkoušet a tiše toužit a snít, že třeba jednou…. Průvodkyně nás provedla hotelem ve větvích stromů, koupelnou se sprchou a zrcadlem asi 8 m vysoko, no prostě nádhera. Pro zájemce máme i internetovou adresu – www.kulturinsel.de
 
 
Po návratu a obědě se už začali dostavovat první kočáry, celkem se jich dostavilo asi 35. Člověk nevěděl, na co se má nejdříve dívat. Celou dobu měly děti k dispozici spoustu různých lákadel, aby si ukrátily dlouhou chvíli, kromě toho celou dobu hrála hudba k tanci a poslechu. Členem hasičů je totiž i muž, který má sice stavební firmu, ale my ho známe jako diskjockeye a ozvučovače všech akcí, které naši přátelé pořádali, teď už jeho profesi pomalu převzal jeho syn, protože tam žije a podílí se na práci pro sbor celá rodina. Kdo není u hasičů, alespoň je přijde podpořit a přijde jim dát utržit na jejich akci. Tam totiž i ve stánku pracují zase pouze členové a členky hasičů a jejich rodinní příslušníci.  Buchty a koláčky napečou zase je ony samy, a že bylo z čeho vybírat. Aby se akce vyvedla, potřebovali naši přátelé také přízeň počasí. Díky tomu, že měli od pivovaru z Görlitzu půjčený velký party stan, který těsně přiléhal ke zbrojnici, zvládli jsme i jeden pozdněodpolední liják a potom už nic nerušilo další zábavu, kterou si naši kamarádi připravili. Možná si ještě pamatujete na  EIN KESSEL BUNTES , tak něco podobného jsme viděli v podání hrstky obyvatel, tolik scének, kostýmů, tolik práce. Škoda, že nás tam nemohlo být více, abyste mohli opravdu všichni vidět, co dokáže pár nadšenců udělat. My jsme jen tiše záviděli a koukali se po sobě, jestli bychom se taky tak dokázali vyhecovat a zvládli to, nebo jestli už jsme tak pohodlní a čekáme, kdo nám co předloží!?!?
V neděli ráno proběhla ve stanu evangelická bohoslužba za účasti obou starostů. Pěvecký sbor doprovázela dechová hudba. Někteří členové delegace se byli podívat u nedalekého Waldsee, což je rekreační oblast podobná například našemu Srnovu. Po bohoslužbě byl slavnostně otevřen historický trh s ukázkami tradičních řemesel jako je truhlář, včelař, vinař, uzenář. Na prodej byly i pro nás zajímavé předměty. Takže si k nám vezeme na památku suvenýry - náramky, med, ale také roh, na který se dá troubit, však jsme to cestou zpátky trénovali. K obědu jsme měli na výběr jídla předků – bramborové placky s cukrem a jablečnou přesnídávkou, kynuté knedlíky přelité borůvkami, brambory na loupačku s tvarohem, opečené brambory se sulcem a cibulí, opečené brambory s matjesem, opečené brambory a škvarky, guláš, klobásy, prostě nabídka, co hrdlo ráčí.
Ve 14:00 se začal chystat hlavní bod celých oslav – slavnostní průvod obcí zakončený sestavením nápisu.V čele průvodu šla hudba, starostové, hasiči, alegorické vozy, něco, co my známe z 1. májů. Pro nás to má ale úplně jiný podtext. Pro ně je to opravdu slavnost se vším všudy, hledí si vůz vyzdobit, připravit si kolo, kostým, nějakým způsobem se podílet na oslavách. Tenhle duch spoluúčasti mně u nás poslední dobou začal silně chybět. Mám u nás pocit, že to u nás vypadá tak, že se angažuje vždy jen hrstka a ostatní mají pocit, že to nějak dopadne. Když si to někdo chce dělat, tak ať to dělá, jen ať po mě nic nechce. Tak takhle to v Německu nevypadá. Myslím si, že by to potvrdili všichni, kteří se na oslavách 600 let výročí založení Biehainu zúčastnili.
Po průvodu přišel  závěr oslav pro nás, měli jsme utvořit písmenko B. Dostali jsme vestičky, abychom byli pěkně vidět z výšky požární plošiny, vyčkali jsme správného okamžiku, kdy se všechna písmenka ukázněně zformovala, fotograf zmáčknul v pravý okamžik spoušť a bylo to. Pak nastal okamžik, který přijít musí – doba odjezdu, kdy se sejdou všichni přátelé, aby se zase na čas jejich cesty rozešly. Čas spolu strávený je krásný, krátký, ale takový je život. Budeme se těšit zase na ty další okamžiky.
Děkujeme. HF.