Parník kdysi a dnes…

 

 

„První listina, v níž je zmínka o Parníku, je nadační listina z roku 1304, jíž král Václav II. daroval   novému klášteru mnichů Cisterciáků na Zbraslavi u Prahy mimo jiné i zboží a panství lanšperské, ke kterému na Ústecku náležely obce: Ústí nad Orlicí, Oldřichovice, Kerhartice, Řetová Malá a Velká, Třebová Krátká (dnešní Hylváty), Třebová Dlouhá, Knapovec, Houžovec Další, Houžovec Bližší, Dobrouč Horní a Dolní, městys Česká Třebová, Parník, Rybník, Zhoř, Skuhrov, Malín, Kunžvald, Helvíkov a Ostrov. Zajímavo je, že v této listině se nemluví o Lhotce a že r. 1412  biskup Jan IV. Litomyšlský zbavuje Horní a Dolní Parník robot, které dosud konal k hradu lanšperskému, za to museli platit  grošů ročně z každého lánu.

Ježto tedy r.  1412 se neuvádí jméno sousední obce Lhotky, ale mluví se o Horním a Dolním Parníku, je domněnka, že Lhotka jako samostatná obec z Dolního Parníku povstala, neboť později se píše jen o jednom Parníku a současně se již objevuje jméno Lhotka.“

Tímto nadpisem a těmito slovy začíná útlá knížečka, kterou v roce 1936 napsal Mirko Liška a byla vydána péčí výboru pro oslavu povýšení obce Parníku na městys. Knížečku vytiskla knihtiskárna Otakara Štancla v České Třebové. My jsme si z ní vypůjčili úvodní citaci a použijeme i jiné informace, abychom se seznámili s další historií Parníka a jednou se propracovali k současnosti. My – členové Spolku Parník budeme rádi, když Vás – čtenáře Českotřebovského zpravodaje články pobaví a když nám případně poskytnete nové materiály, které budeme moci použít pro další články nebo pro naši kroniku. Pokud nás chcete kontaktovat, můžete prostřednictvím zpravodaje nebo na ZŠ Ústecká – zástupkyně ředitele Mgr. Hana Frűhaufová.

Parník patřil nejprve k župě litomyšlské, potom patřil k panství lanšperskému. Hrad Lanšperk vystavěli bratři Vilém a Oldřich z Drnholce na rozkaz krále Přemysla Otakara II., později se stal majetkem kláštera zbraslavského. Když výpady z hradů žampašského a brandýského nepřestávaly, odevzdal klášter r.  1316 celé panství  téměř zdarma Hynáčkovi z Dubé, jemuž ho r. 1320 zabavil Jan Lucemburský. R. 1325 přemluvil zpovědník královny Elišky Přemyslovny a současně opat zbraslavského kláštera krále, aby klášteru bylo panství vráceno. Ale již r. 1356 bylo panství lanšperské vyměněno za jiné statky biskupu Janu II. Litomyšlskému. Za husitských válek bylo biskupství zrušeno a Sirotci r. 1425 odevzdali ukořistěný hrad lanšperský i s panstvím svému hejtmanu Janu Městeckému z Opočna, který byl podoben dnešním politikům. Byl jednou přívržencem strany katolické, jednou husitské. Proto táborský hejtman Jan Kroměšín r. 1429 jeho hrad dobyl a ponechal si ho, když se však původní majitel vrátil ke straně táborské, byl mu majetek vrácen. Ten ho však r. 1432 postoupil Janu z Jenštejna. Po něm zdědil panství jeho syn Pavel, který je prodal za 4 000 kop grošů Bohuslavu z Košína a ten zase r. 1451 za 4 000 kop grošů Zdenku Kostkovi z Postupic, majiteli panství litomyšlského. Po pánech Kostcích z Postupic přišli pánové z Pernštejna, Bohdanečtí z Hodkova, opět Pernštejnští, Hrzánové z Harasova a konečně r. 1622 se dostalo panství lanšperské, spojené za Rudolfa s lanškrounským za 183 000 kop grošů pod jménem „ panství lanškrounské“ do majetku Karlu knížeti Lichtenštejnskému.

Za války sedmileté (1756-1763) a ve válkách francouzských (1793-1813) Parník silně utrpěl, jindy byl kraj pronásledován živelnými pohromami. Roku 1773 byl velký hladomor, roku 1845 poškodily obec několikrát povodně, roku 1847 bylo naopak velké sucho, že lidé s trakači jezdili pro žito až do Prostějova na Moravě a roku 1855 tu řádila cholera.

Tolik jsme toho vybrali do srpnového zpravodaje z historie Parníka. Příště o počtu domů a obyvatel.                 Spolek Parník