Českotřebovský deník 194/2012

Českotřebovský deník 194/2012 (7.8.2012)

Mezi nové práce uměleckého kováře Františka Bečky patří především nový kovaný sedmiramenný (židovský) svícen pro soukromou sbírku (bude publikován až po schválení novým majitelem) a také nová kovaná plastika (na obrázcích), která bude umístěna poblíž vchodu na orlickoústecký městský hřbitov. Do té doby bude doplněna kovanou tabulkou z textem od uměleckého kováře Františka Bečky a v horní části také kamenem s vytesaným nápisem. K instalaci již téměř hotového díla má dojít v příštím týdnu. kovárnu jsem shledal v pořádku a kováře v plné práci, neměl na mne ani moc času, neboť spěchal do Litomyšle, kde se podílí na restaurování většího počtu kovových mříží. připravuje se také na další práci v Řetové... Při instalaci na ústeckém hřbitově budeme opět přitom... František Bečka samozřejmě také vystavuje na obou ústeckých letních výstavách, jednak v Kulturním domě, stejně jako na Orlickoústeckém salonu 2012...

Denis Špička neprošel v keirinu přes první kolo
Olympijský závod v keirinu skončil pro českotřebovského dráhového cyklistu Denise Špičku již v prvním kole (V televizním přenosu byl ovšem označen za cyklistu z Ústí nad Orlicí). Po nezvládnutém úvodním vystoupení neuspěl třiadvacetiletý závodník brněnské Dukly ani v následných opravách. Špička sice ve své šestičlenné rozjížďce zpočátku držel naději na přímý postup, ale ten se nakonec stal kořistí Francouze Mickalea Bourgaina a Azizulhasniho Awanga z Malajsie. Český reprezentant dojel po vypuštěném závěru nakonec až pátý. Zlato si ve finále vybojoval legendární Britský cyklista Chris Hoy. Pokud chtěl jít Špička dál, musel v opravné jízdě, jež se opět jela se šesti jezdci, skončit do třetího místa. Brzy poté, co dráhu po zaváděcích okruzích opustila derna, šel sice do čela, ale nevydržel se silami a skončil nakonec poslední. (podle www.loh.cz)

MC ROSA uspořádalo sportovně vzdělávací tábor pro rodiče s dětmi

Tak jako v minulých letech i letos pořádalo na přelomu července a srpna mateřské centrum Rosa o. s. ve spolupráci s OSJO Hořice tábor pro rodiče s dětmi. Všichni zúčastnění a nebylo jich zrovna málo(63), si v rámci celotáborové hry na téma starých českých pověstí užilo spoustu zábavy při nejrůznějších tradičních i neobvyklých tábornických aktivitách.

Nadstavbou oproti táborům podobného typu bylo pak vzdělávání rodičů v práci s PC pod vedením zkušených „ajťáků“. Po dobu výuky bylo samozřejmě zajištěno hlídání dětí. Za MC Rosa o.s. Lenka Jelínková

Ad: Památková zóna s moderní stavbou

Dobrý den,
Musím říct, že mě také docela šokoval příspěvek "odvážné" čtenářky beze jména. Ne kvůli jejímu názoru, na který má právo, ale právě kvůli obecnému podpisu pod článkem. Jsem občan České Třebové (ikdyž většinu času trávím v jiném městě) a nepřeji si, aby vlastně i mým jménem byl podepsán dopis, s jehož obsahem naprosto nesouhlasím. Nemyslím si, že by nová přístavba byla nějakým světoborným příkladem soudobé architektury, ale do prostředí této ulice mi zapadá a myslím, že ji pěkně oživuje. Autorka "článku" odmítá soudobou architekturu v centrech měst a odvolává se při tom na příklad Litomyšle, což je ale zcela zcestné. Litomyšl je město, které neustále investuje do kvalitní moderní architektury a to i v samém centru nebo jeho přímé blízkosti (přestavba býv. pivovaru, Klášterní zahrady, supermarket Hruška, autobusové nádraží, plavecký bazén a spousta dalších zajímavých s taveb) a rozhodně na tom netratí. I moderní stavby, pokud jsou kvalitní, budou jednou vnímané jako přirozená součást města a už dnes jsou vyhledávané mnohými turisty. Proto bych byl rád, aby se tímto směrem vydala i Česká Třebová, která dosud podle mého názoru architektuře nevěnovala tolik pozornosti (dům s peč. službou, domov důchodců...). Díky za nádherně opravený Gzílův dům, díky za novou přístavbu a už se těším, až navštívím novou expozici Městského muzea. Jiří Šimon

To víte že reaguji

Mám pocit, jako by někteří občané zamrzli v minulém a předminulém století. Přitom se stačí podívat, jak se vyvíjejí jiná města nejen u nás ale i ve světě. I do historické části lze citlivě začlenit moderní stavbu a tady se to podařilo. Taktéž to není jen můj názor, ale i názor mých známých. Ostatně k domům co jsou v ulici stavba velmi dobře ladí, zvlášť když jejich původní vzhled vzal už dávno za své.
Občanka města Vohralíková V.

Co byste si tak přála v té šeredné proluce postavit?
Za neúplným pokáceným plotem byly kontejnery a čůrali zde návštěvníci Týdne sportu. Nyní má místo smysluplné využití, konečně máme užitečnou moderní budovu. Měla snad vzniknout někde na periférii, na sídlišti nebo v obchodní zóně? Nebo ji tam máme přestěhovat? Co jiného byste si tak asi na stejném místě přála? Myslíte si, že při jejím návrhu a realizaci nemusely být splněny přísné požadavky památkářů, že nám výběrová komise přidělila evropské peníze "jen tak", dělejte si s nimi co chcete? Naopak si myslím, že jde o dobře postavenou budou a dobře věnované peníze, ať už jsou z města nebo z Evropy.
Občanka města, nepatřící do množiny připsané pod text článku "Památková zóna s moderní stavbou".

Pivovar v Ústí nad Orlicí existoval od roku 1890. Nebo v Hylvátech?
Orlický deník upozornil na záměr rekonstrukce a následné obnovy produkce bývalého pivovaru v ústecké městské části Hylváty, o tom, že i v Ústí snad má být i miniopivovar ale nemá to prý nic společného se vzorem minipiviovaru Faltus v České Třebové. . Odborné stanovisko přidal prof. František Musil, renomovaný historik a rodáka z Ústí nad Orlicí. Píše řadu zajímavých podrobností, ale hlavní věc uvedena není, nešlo o ústecký pivovar , ale pivovar v Hylvátech, které neměly s Ústím nad Orlicí v uvedených letech nic společného. Hylváty byly samostatnou obcí a byly připojeny k Ústí nad Orlicí administrativně prakticky po II. světové válce jako Ústí n.O. II., podobně jako Kerhartice jako Ústí n.O. III,. a Oldřichovice jako Ústí n.O. IV. dodnes mají oddělení katastry. takže po opravě pivovar v Hylvátech existoval od roku 1890.... Zatímco třeba Parník byl připojen k Č. Třebové již během II. světové válkyˇ( a pak znovu na podzim roku 1948), tak Hylváty byly v Sudetech, tedy v Říši a nemohly být tedy ani během II,. světové války s Ústím n.O. spojeny. A jak to bylo s touto budovou (hylvátského pivovaru)? V roce 1890 po Böhmově smrti koupil usedlost čp. 1 Antonín Ripsler, tehdejší nájemce žampašského velkostatku. Ten v letech 1890-92 přistavěl k jihozápadní nároží obytné budovy pivovar. Pro potřeby pivovaru byla upravena i část starších hospodářských budov. V roce 1948 byl statek čp. 1 znárodněn. Pivovar byl zrušen a obytná budova čp. 1 sloužila různým organizacím. V letech 1958-1969 byla provedena její rozsáhlá přestavba a modernizace pro potřeby n. p. Zelenina. Nejvíc byl změněn bývalý pivovar a hospodářské budovy.