Českotřebovský deník 242/2012 (30.9.)                                 

Setkání přátel Prof. Karla Holbika

V kostele  sv. Jakuba se v neděli dopoledne konala mše na památku Zasloužilého občana našeho města prof. Karla Holbika na mši a následné vzpomínkové posezení v hotelu Korado (Bravo) přijeli přátelé a rodinní příslušníci Karla Holbika z různých míst v české republiky (Z Olomouce, Uherského Brodu, z Prahy, ale také řada českotřebovských přátel, z amerického Bostonu přiletěl syn Thomas. Vzpomínalo se na život a Karla Holbika, každý ho znal z jiné stránky, postupným vyprávěním  se tak podařilo vytvořit plnohodnotný obrázek člověka, Který to z našich malých poměrů v České Třebové (Holbikovi bydleli v malém domečku čp,. 667 v dřívější Palackého, nynější Vinohradské ulici) dotáhl až  na prestižní americké univerzity a do významné funkce  v OSN.  Pamatuji si jak při všech svých návštěvách v České Třebové všemožně podporoval vzdělávání a to zejména na našem českotřebovském gymnáziu, ve které studoval sem let. Až do své smrti nikdy na své rodné město nezapomněl a můžeme mu být vděčni za veškerou podporu, kterou nám poskytl.  U Karla Holbika mám myslím svůj dluh: nepodařilo se  mi přesvědčit  městskou radu, aby Karlu Holbikovi navrhla udělení čestného občanství našeho města, byť je jistě první mezi těmi, kdo by si takovou poctu zasloužil.  Snad proto jsem v roce 2008  vydal v rámci prvního svazku edice  "Česká Třebová - historie a osobnosti" publikaci s číslem 1, kde jsem Karla Holbika zařadil mezi  českotřebovské velikány  spolu  např. s Františkem Kajetánem Zedínkem, Dobromilem Keprtem, nebo předčasně zemřelým dirigentem Františkem Preislerem. Tuto knihu jsem měl možnost na dnešní slavnosti také osobně předat  jak synovi Karla Holbika Thomasovi, tak všem ostatním příbuzným a přátelům. Jsem rád, že si svůj dluh uvědomuje také samo město Česká Třebová a právě zítra v pondělí 1. října otevře vernisáží výstavu na počest našeho významného rodáka.
 

Vyvrcholil sraz Velorex klubu při A ČR.

 V sobotu i v neděli  byla přes poledne bylo celá klidová zóna Starého náměstí zaplněna plátěnými  pojízdnými přístřešky, neboli trojkolkami Velorex (sem tam byly také kola čtyři). V nově otevřené m muzeu lákala nejen nové samostatná expozice věnovaná vynálezům bratří Stránských, tzv. "velorexárna" , ale v neděli také přednáška uspořádaná pro členy klubu v nové přednáškové síni  městského muzea. Členové klubu také položili kytice květů a zapálili svíčky u  loni postaveného památníčku Františku Stránskému u Zacharovce tak i na hrobě Mojmíra Stránského. "Domovským přístavem velorexářů bylo opět českotřebovské letiště, zde se také díky hasičům podařilo připravit příjemné zázemí.  V rámci expozice vývoje vozítek byly zapůjčeny skutečně cenné exempláře,  jeden velorex vítal návštěvníky přímo v příchozí hale před recepcí muzea. Uvádím zatím několik fotografií z expozice velorexů v nově otevřeném muzeu, další fotografie ze srazu dodatečně.
 
 

Rekonstruovaný dům čp. 11 v Klácelově ulici bez pamětní desky českotřebovskému rodákovi F. V. Krejčímu.   

Ač si právě v pátek 4. října připomeneme 145 let od narození  jednoho z našich největších a nejznámějších rodáků, spisovatele,  literárního kritika, učitele, ale také významného politika Františka Václava Krejčího, tak musíme konstatovat, že  jeho pamětní deska, instalovaná na jeho rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici, tedy dnešní modernizované historické budově městského muzea právě před 15 lety dnes chybí. V souvislosti s rekonstrukcí fasády objektu snesena aniž by pro ni bylo investorem nalezeno nějaké jiné důstojné místo.  Pral jsem se po osudu této desky právě v souvislosti a odpovědí mi bylo jen pokrčení ramen, svědčící o tom, že se touto otázkou nikdo nezabýval. Připomínám proto znovu nejen to, že si náš rodák poctu mu danou instalovanou pamětní deskou opravdu zaslouží.  O vznik pamětní desky, napsání obsáhlé publikace a sympózium, který bylo věnováno k tomuto 130. výročí narození právě významu F.V. Krejčího v Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově, se zasloužil PhDr. Antonín Januška, který také vlastně právě pro českotřebovské muzeum soustředil "Archiv F.V. Krejčího", tedy vykoupil z antikvariátů veškerá jeho vydaná díla, soustředil a zajistil jeho osobní korespondenci.  Nejedná se přitom o Českotřebováka, ale občana Horní Police u České Lípy, který při svém studiu objevil v osobnosti spisovatele F.V. Krejčího svého génia. Společně s dalšími přáteli a osobnostmi veřejného života se opakovaně snažil prosadit F.V. Krejčího na udělení státního vyznamenání in memoriam, což se bohužel nepodařilo. Osobně věřím, že jde jen o nedorozumění, nedotažení věci do konce, které se jistě rychle vyřeší. Jistě již nebude možné  pamětní desku na fasádě znovu umístit. Přimlouvám se však o to, aby tato deska byla instalována uvnitř objektu, jistě se  zde podaří najít vhodné a důstojné místo, kde by navíc mohla být tato deska opatřena i další vysvětlující  tabulí nebo i expozicí. Umístit desku na jiný dům by postrádalo smysl a k odstranění desky navždy  není opravdu žádný důvod, neměly by nám vadit pamětní desky našim významným rodákům zvláště v domě určeném pro Městské muzeum, tedy pro instituci, kde se tradice, historie a poučení z minulosti právě pěstuje.  (mm)
(Fotografie: na slavnostním odhalení pamětní desky v říjnu 1997 hovoří o významu F.V. Krejčího dnes již zesnulý  PhDr. Jindřich Růžička, CSc.)