Českotřebovský rodák ing. Bohumír Kurz vydal „pro vlastní potřebu a potěšení“ v letech 2001 – 2003 několik dílů „Soukromého rodopisného a vlastivědného zpravodaje Paměť“, v nichž shrnul výsledky svého studia k vývoji urbanistiky České Třebové od 18. století. Pozornost věnoval i majitelům jednotlivých domů a jejich povolání. Podklady čerpal z dostupné literatury, avšak výchozím materiálem mu byly  tzv. Indikační skici města Česká Třebová z roku 1839 (obr. 1), uložené ve státním archivu v Praze. Indikační skica je vlastně otisk katastrální mapy, zhotovený pro praktickou potřebu a práci v terénu. Ing. Kurz otisky originálů katastrální mapy za pomoci počítače očistil od později zapsaných a zakreslených změn. Tak získal rekonstruovanou zjednodušenou katastrální mapu města k rokům 1770 (obr. 2) a 1839 (obr.  3 ).

V roce 1770 za panování císařovny Marie Terezie bylo zavedeno povinné číslování domů. Každému obytnému stavení bylo přiděleno popisné číslo, tzv. Numerus conscriptionis (NC – numero konskripční). A právě této skutečnosti využil ing. Kurz pro svoji teorii o vzhledu města dávno před stavbou železnice. Kurzovy vývody zahrnují celý intravilán České Třebové, nás však dnes zajímá pouze tzv. vnitřní město v okolí kostela a náměstí, autorem zvané „hrazená část města“.

Přidělování popisných čísel bylo započato tehdy nejvýznamnější budovou ve městě, farou, která obdržela čp. 1. Řada pokračovala vzhůru nynější Klácelovou ulicí (nedávno opravený dům čp. 69 z číselné řady vybočuje, je tedy zřejmě mladšího data vzniku), dolní stranou náměstí do současné ulice Chorinovy, kde se v místě vzpomenuté uličky lámala do ulice Moravské a v její trase zamířila směrem k náměstí. Za náměstím řada odbočila vlevo do prostoru dnešní ulice Na Splavě, vrátila se zpět a pokračovala dolů ulicí Hýblovou. Řada končí čp. 80 za kostelem (obr. 4). Další popisná čísla již plynule nenavazují.

Za Kurzovým termínem „hrazená část města“ rozhodně nesmíme vidět mohutné hradby jakými byla chráněna královská města, např. nedaleká Polička. Dá se však předpokládat, že i ve Třebové chránilo vnitřní město nějaké jednoduché, snad částečně dřevěné ohrazení. Tuto teorii potvrzuje i existence dvou městských bran, jejichž výstavba bez předpokládaného ohrazení by postrádala jakéhokoliv smyslu. V listu arcibiskupa Arnošta papeži Inocenci VI. ze 16. srpna 1356 se sice Česká Třebová připomíná jako nehrazené město (oppidum non muratum), ovšem  v pozdějších letech se situace mohla změnit. V nejstarší českotřebovské městské knize, jejíž zápisy počínají rokem 1375, nalezneme odkazy na městskou bránu i městskou zeď. V roce 1433 je připomínán mezi konšely jistý Petřík od brány, v roce 1437 opět Petřík tkadlec od brány, v jiném zápise z téhož roku je uveden Petr od brány (pravděpodobně se jedná o stejnou osobu). Záznam datovaný roky 1411 – 1417 dává na vědomí: „Notum sit omnibus inspecturis, že Pimvce prodal ten diel ješto za zdí má …“

Učitel Bohuslav Štangler, dlouholetý správce městského muzea, existenci ohrazení vnitřní části České Třebové dokládá několika zápisy z městských trhových knih: „… v jednom čteme, že Jakub Rob prodal roku 1675 svému synu Karlovi grunt s příslušenstvím, kromě chalupy a zahrady za městskou zdí. Jiná zpráva praví, že Valentin Hýbl prodal roku 1687 kus zahrady při městské zdi. Poslední zpráva je z roku 1797, kdy byla již zbourána a lékař František Hýbl při stavbě domku (dům čp. 2 pod farou) zakládá část jeho na městské zdi. … Zeď měla dvě, podle některých zpráv i tři brány. … Několik zápisů uvádí, že domy byly prodány nebo postaveny za horní branou, např. Jan Gregar prodal roku 1681 nově vystavenou chalupu za horní branou Matěji Matěji Klaclovi Helvíkovskému. Podle některých zpráv byla i třetí brána (snad jen branka), kterou se chodilo z města na Trávník (v nynější Svatováclavské ulici).“  (B. Štangler, Z historie České Třebové, in: Paběrky z historie České Třebové, 1957.) Existovala-li ona branka, byla nejspíše někde v prostoru dnešní ulice Na Splavě, dříve nesoucí jméno Svatováclavská.         

Ve sborníku Památník sokolského sletu v České Třebové (1904) píše J. B Hubálek: „Jak ohrazení našeho města vypadalo nelze již pověděti; neboť na naše časy nezachovalo se po něm žádných zbytkův ani zobrazení. Rozsah ohrazení byl zajisté skrovný. Městské zdi vinuly se  kolem vnitřního města po zahradách těch domů, které stojí kolem náměstí  a kostela. Zdi zesíleny byly bezpochyby několika baštami. Poslední bašta zbořena byla prý na zahradě při čís. 73. Na zbytky městských zdí v zemi narazilo se nejednou při rozkopávání půdy v zahradách, kudy ohrazení se vinulo. … Město mělo dvě brány. Horní a Dolní. Horní brána stála na Moravské třídě u čís. 37. Byla zbořena asi před 60 lety (psáno r. 1904 – pozn. aut.). Staří lidé dobře se na ni ještě pamatují, avšak nedovedou ji vykresliti ani popsati, jak vypadala. Jen na to se pamatují, že byla úzká, pískovcem vyložena a že měla příkrou stříšku jako všechny střechy v minulých dobách.

Pískovcové balvany z rozbořené brány rozkoupili nebo rozebrali si bezpochyby okolní sousedé, neboť v některých staveních leze najíti v dlažbě a kolem mrvišť přisekané balvany pískovcové, jež zřejmě k tomu svým tvarem poukazují, že vzaty byly z jiné větší stavby.“

Ing. Kurz uvádí: „Za předpokladu, že při číslování domů se postupovalo tak, že nejdříve byly očíslovány domy vnitřního města, pak Horní brána se pravděpodobně nacházela někde v Chorinově ulici v blízkosti hasičské zbrojnice nebo na druhé straně uličky vedoucí k ulici Moravské. Správnost tohoto tvrzení dosvědčuje i indikační skica na které tato dnes bezvýznamná a dokonce bezejmenná ulička má honosný název Thor Gasse – ulice Brána, česky bychom řekli U Brány. (Jesti se dobře pamatuji, tak v mém dětství ji maminka nazývala Ohradní.)“

Za povšimnutí stojí, že nynější Moravská ulice nesla na mapě jméno „Rybniker Gasse“ (Rybnická ulice), dnešní Chorinova je uvedena jako „Bezdiekower Gasse“ (Bezděkovská ulice).

Ing. Kurz shodně s MUDr. Františkem Laškem uvádí, že Horní brána byla zbořena v roce 1840.

Pro úplnost  věnujme pozornost také tzv. Dolní bráně, zvané též Farní. Stávala pod farou v místě dnešní křižovatky. Dejme opět slovo J. B. Hubálkovi: „Dolní brána stála vedle fary při čís. 2. Starobylý Podbranský mlýn, jenž nedaleko odtud stojí, připomíná dosud jméno její. Kdy byla zbořena, není známo; snad před sto lety při stavbě nového chrámu a fary.

Svatebčanům z předměstí a vesnic zataženy bývaly brány stuhami a dříve nebyli propuštění, dokud se nevykoupili; za výkupné

byli pohoštěni obyčejně vínem.

Vypravuje se, že brány bývaly každého dne, zejména v dobách nepokojných, večer zavírány a teprve ráno opět otvírány. Kdo se opozdil, nebyl do města vpuštěn a musil zůstati do rána na předměstí.“

Na vysvětlenou dodejme, že vzpomenutý Podbranský mlýn, jedna z nejstarších budov města z roku 1636, byl zbořen v roce 1934. To však není jedinou připomínkou existence Dolní brány. Prostranství pod farou neslo v minulosti označení „Podbranský plácek“ a dodnes nám bránu připomíná název přilehlé Podbranské ulice.

Na „Podbranském plácku“ stával do roku 1965 rodný dům slečny Františky Honlové čp. 85, zvaný „Na Ostrově“, bývalý hostinec „U Zelené brány“. Věž Dolní brány bývala totiž pokryta měděným plechem, který vlivem povětrnosti časem nabyl povlakem měděnky zelené barvy. V depozitáři městského muzea je zachováno dřevěné firemní návěstí s dvojjazyčným nápisem „HOSTINEC u ZELENÉ BRÁNY/Gasthaus beim grünen Thor“.

Ing. Kurz uvádí, že Dolní brána byla odstraněna v roce 1812. MUDr. Lašek k Dolní bráně zaznamenal: „Nikdo se nepamatuje, jak ta dolní brána vypadala, ale byla kamenná s úzkým, pískovcem vyloženým průchodem a strmou gotickou měděnou stříškou s azurově zelenou patinou.“  

Předchozí řádky by se mohly stát k impulsem k úvaze, zda při eventuální opravě uličky (jako jedné z posledních v památkové zóně města) ji neoznačit tabulkou s názvem „U Brány“. I když v ní nestojí žádné číslo popisné, její tradiční jméno by se (stejně jako Podbranská ulice) stalo připomínkou tradice jednoho z městských atributů České Třebové – městské brány.   

                                                                                                                                                                         Jan Šebela

 

Popisky k obrázkům (se svolením autora převzato z Paměti č. 10 - 11):

Obr. 1 – Kopie části indikační skici České Třebové

Obr. 2 – Rekonstruovaný výřez indikační skici (horní část uvažované hrazené části města), stav k roku 1770

   Obr. 3 – Rekonstruovaný výřez indikační skici (horní část uvažované hrazené části města), stav k roku 1839

                 (červeně zbarvená stavení jsou kamenná)