- Českotřebovské kalendárium na únor 2012
80 let malíře, grafika a ilustrátora Václava BERÁNKA, narozeného 8.2 1932
Narodil se ve vesničce Zhoř u České Třebové První tři roky chodil malý
Václav do školy v místě rodiště, obecnou a měšťanskou školu dokončil na
Parníku, kam se rodina přestěhovala. Otec byl zaměstnán jako soustružník
v místní Armaturce pana Jindry. Následovala studia na českotřebovském
gymnáziu a na výtvarné katedře Univerzity Palackého v Olomouci. Měl štěstí
na učitele výtvarné výchovy. Ve Zhoři jej učil pan řídící Mareček (malého
Václava také portrétoval), na gymnáziu prof. Jirout a na studiích v Olomouci
mj. sochař Vladimír Navrátil, žák Kafkův a grafik František Bělohlávek, žák
Cyrila Boudy. Ten jej naučil nejen grafickým technikám. Sdílel s ním také
obdiv k velkému umělci – Františku Tichému.
Jeho cesta k umění vedla přes pedagogickou a vydavatelskou praxi. V letech 1954 a 1956 učil na ZDŠ v Havířově. V padesátých a šedesátých letech spolupracoval jako výtvarný redaktor s legendárním ostravským kulturním časopisem ČERVENÝ KVĚT a více než třicet let formoval výtvarnou podobu knižní produkce ostravského nakladatelství PROFIL. Vedle užité grafiky se věnuje také volné grafice (linoryt, dřevořez, suchá jehla, akvatinta a kombinované techniky), kresbě a malbě. V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval FOTOPLÁTNEM. Své práce reprodukoval v KVĚTNU, KULTUŘE, VÝTVARNÉ PRÁCI, ČERVENÉM KVĚTU aj. Na studijních cestách navštívil Polsko, NDR, Belgii, Holandsko, Řecko a na stipendium SČSVU Maďarsko. Vedle členství ve Svazu výtvarných umělců byl také členem umělecké skupiny KONTRAST. Během let se propracoval mezi přední výtvarníky Ostravska.
Dnes ze zdravotních důvodů neopouští své bydliště Havířov a téměř nemaluje. Proto mu do dalších let přejeme tolik potřebného zdraví a osobní spokojenosti.
Dvojí
letošní výročí – 120 let od narození a 85 let od tragické smrti Jaroslava
HÝBLA (24.2. 1892 – 2.7. 1927), učitele a hrdiny od Zborova
Narodil se v rodině hostinského a rolníka v České Třebové. Základní školu vychodil v místě rodiště, učitelský stav v Poličce. Učil na Lhotce, na Parníku, v Čermné a v České Třebové. Ihned po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 narukoval k 98. pěšímu pluku do Vysokého Mýta. Pro své protirakouské smýšlení byl poslán místo do důstojnické školy na ruskou frontu. V bojích v Karpatech padl do zajetí a byl odvezen do Kyjeva. Zde vstoupil do čsl. legií. Jako desátník 5.roty 1. pluku Mistra Jana Husa se zúčastnil památné bitvy u Zborova. Při přestříhávání drátěných překážek byl střelen nepřátelskou kulkou a na místě zemřel. Odpočívá ve společné mohyle u Cecové v Polsku. Při příležitosti legionářského sjezdu v České Třebové v roce 1930 mu byla odhalena pamětní deska od akademického sochaře Františka Formánka. Najdeme ji ve vestibulu školy v Nádražní ulici.
Dvojí
letošní výročí – 140 let od narození a 60 let od úmrtí Jiřího PICHLA (18.2.
1872 – 28.12. 1952 ), významného žurnalisty a politika
Narodil se ve starém měšťanském domě s barokním průčelím (čp.11) poblíž dnešního Starého náměstí. Dnes se budova přestavuje na městské muzeum. Otec Pichl pracoval na dráze jako strojvedoucí a Jiří byl jedním z jeho pěti dětí. Základní školu absolvoval v rodné České Třebové, gymnázium v Hradci Králové. Z těchto studií odešel přímo k žurnalistice. Začal jako redaktor Hlasů východních Čech (vycházely v Chrudimi), pokračoval v Pelclových Rozhledech, Českých novinách, České demokracii a Českém slově. Ve dne pracoval v redakci, večery trávil na schůzích a přednáškách. Organizoval Ústřední školu dělnickou a poté i Dělnické gymnázium. Za 1. republiky byl dvakrát zvolen do Senátu a také za prvního popřevratového starostu na Královských Vinohradech. Působil také v novinářských organizacích – ve Spolku českých žurnalistů, Jednotě českých novinářů a hlavně v Syndikátu československých novinářů. V roce 1920 byl zvolen syndikem a v této vysoké funkci setrval do 11. června 1939. Za německé okupace byl pod dozorem německé policie a v ústraní zůstal i po 2. světové válce.
50
let od úmrtí Karla POKORNÉHO (18.1. 1891 – 14.2. 1962, akademického sochaře
a vysokoškolského pedagoga, autora sousoší SBRATŘENÍ
Patří mezi hlavní představitele novodobého realistického umění v českém sochařství. K uměleckému povolání se dostal přes pražskou UMPRUM (prof. Drahoňovský) a Akademii, kde byl žákem J.V. Myslbeka. První Karlovy kroky ale vedly do Vídně, kde se vyučil zámečnictví. Po absolvování AVU v roce 1917 byl ještě nějakou dobu Myslbekovým pomocníkem. Dokončovali spolu např. sousoší sv. Václava určené pro Václavské náměstí v Praze. V Pokorného díle se objevovaly převážně sociální motivy. Vytvořil také řadu podobizen. Po 2. světové válce se věnoval převážně monumentální tvorbě (sousoší Sbratření, pomníky Boženy Němcové a Aloise Jiráska…). S jeho jménem je také spojena výzdoba svatovítské katedrály a Národního památníku na vrchu Žižkově. Od roku 1936 učil na Vysokém učení technickém a od roku 1945 až 1961 na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho speciální školou prošlo 79 žáků, např. Miroslav Pangrác, Ludvík Kodym a Karel Hladík. Za svá díla obdržel řadu státních cen a v roce 1956 titul národního umělce. Sousoší Sbratření nemělo být jedinou prací tohoto umělce pro Českou Třebovou. V překrásném prostředí na Horách měla stát i socha spisovatelky Boženy Němcové. Z realizace sešlo, zůstal sádrový model spisovatelky v životní velikosti, uložený v depozitáři českotřebovského muzea.
50
let od úmrtí malíře, grafika a výtvarného pedagoga Maxe ŠVABINSKÉHO (17.9.
1873 - 10.2. 1962)
Byl příslušníkem generace, která vstoupila do našeho umění kolem roku 1890. Narodil se v Kroměříži, jeho kolébka stávala v malém zahradním domku v Jánského ulici. Jak psala paní Zuzana Švabinská: „Přišel na svět bez jakýchkoliv příprav, bez svatby, jen tak, nevolán“. Přesto byl zahrnován tou nejleší péčí. Vedle mladičké maminky se o něho staral její otec František Švabinský, matka Pavlína a dvě neprovdané otcovy sestry, Máry a Nany. V místě rodiště navštěvoval německou reálku, kterou nedokončil. Odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění, kde byl okamžitě přijat. Malbu studoval u prof. Pirnera, grafickou techniku se učil u Julia Mařáka. Umělecký obzor si ještě rozšiřoval studijním pobytem v Paříži a cestami po Francii, Německu, Itálii, Holandsku a Belgii. Od roku 1910 byl profesorem na pražské Akademii, kde vedl řadu let grafickou školu a také speciální školu pro figurální malbu, kterou převzal po Vojtěchu Hynaisovi. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes, byl členem a později předsedou Sdružení českých umělců – grafiků Hollar.
Mistrovsky ovládal kresbu tužkou, uhlem a perem. A od kresby bylo jen kousíček ke grafice. Vyvrcholením kreslířského a grafického projevu jsou podobizny tvořící jedinečnou galerii význačných osobností (František Palacký, Jan Neruda, Jiří Wolker, F. X. Šalda, Antonín Dvořák …). V užité grafice vytvořil četné návrhy na poštovní známky, bankovky a plakáty. Ilustroval také řadu knih a básnických sbírek. Z třicátých let jsou jeho kartony pro tři barevná okna svatovítského chrámu a mozaika pro Národní památník na vrchu Žižkově. Po 2. světové válce byl autorem návrhu lunet pro Národní divadlo. V našem kraji je znám především svým tvůrčím pobytem v nedaleké vesničce Kozlov. Vznikla zde spousta obrazů, kreseb, grafických listů a rodinných portrétů. Právem se mu dostalo mnoha poct a uznání, ať to byl čestný doktorát filozofie (1933) či jmenování národním umělcem (1945), V roce 1951 byl vyznamenán Československou cenou míru, o rok později Státní cenou. Zemřel ve svých 89 letech a byl pochován na vyšehradském hřbitově. Jan Skalický