Českotřebovské kalendárium na duben 2012                        10 let od úmrtí známého regionálního fotografa Františka BROKEŠE (4.3. 1918 – 5.4. 2002)  Narodil se na samotě u obce Horní Třešňovec. Jeho otec zde měl malé hospodářství, matka se starala o početnou rodinu. V roce 1933 se František přistěhoval k bratrovi do České Třebové, aby se v jeho dílně vyučil kloboučnickému řemeslu. Zároveň navštěvoval Živnostenskou školu pokračovací. V roce 1942 byl nasazen na nucené práce do Německa (Magdeburk). Po válce ještě krátce pracoval u bratra. Když kloboučnickou firmu znárodnili, odešel za zaměstnáním do parnické textilky a od roku 1953 do nově vzniklého n.p. Česká armaturka, kde působil nepřetržitě až do odchodu do důchodu. Jeho koníčkem byla turistika a hlavně fotografování. První fotoaparát a zvětšovací přístroj zakoupil u místního drogisty Josefa Bártů v roce 1937. Jako samouk zvládl fotografickou techniku k téměř absolutní dokonalosti (citlivý objektiv, malířský smysl pro kompozici, odpovědný až profesionální přístup k danému tématu). V edici Osobnosti vyšla v roce 1992 drobná knížka Česká Třebová ve fotografii Františka Brokeše. Text napsal a fotografie uspořádal Mgr. Milan Michalski. S fotografiemi Františka Brokeše jsme měli možnost se také seznámit ve výstavní síni tehdejšího Dělnického domu v březnu 1998. Výstava byla uspořádána k jeho osmdesátinám. V posledních letech jej zdravotní potíže donutily odejít do Domova důchodců v České Třebové, kde po kratší nemoci také zemřel.   25 let od úmrtí uměleckoprůmyslového výtvarníka, malíře, grafika a ilustrátora Otto FUSKA (9.4. 1909 – 6.4. 1987) Narodil se v Ostravě – Hrušově. Po studiu na Státní odborné škole textilní ve Frýdku nastoupil u fy Lemberger v Místku. Pracoval zde postupně jako textilní dělník, vedoucí kolekčního oddělení a vedoucí přípravny. V roce 1938 nastoupil po konkurzu do ateliéru firmy Hermann, Pollack a synové, který se tehdy ze známých důvodů nacházel na Parníku u České Třebové. Po znárodnění zde vybudoval a dále řídil exportní vzorkový ateliér, kde vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů. Volný čas věnoval výtvarnému umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně grafice. Kresba a malba jsou již od dětství jeho nejsilnější vášní. Těžištěm jeho výtvarného zájmu je především krajina. Náměty ke svým obrazům čerpal nejen doma, ale i na studijních a soukromých cestách v zahraničí , ať to bylo Švýcarsko, Rakousko, Holandsko, Itálie, Francie, Anglie, Jugoslávie, NDR , Belgie. Byl citlivým a bystrým pozorovatelem s výjimečným smyslem pro barevnou skladbu obrazu i s nevšední schopností realizační. Jako dlouholetý člen SČVU vystavoval obsáhlý soubor obrazů z cest ve Východočeském divadle v Pardubicích. Zúčastnil se uměleckoprůmyslové výstavy východočeských výtvarníků v Pardubicích, kde představil své textilní návrhy, pořádal pravidelné výstavy ve výstavní síni „ Dílo“ v Pardubicích. Byl pravidelným účastníkem  Výtvarných salónů v Poličce a všech členských výstav, pořádaných pobočkou SČSVU v Pardubicích. V našem městě vystavoval společně s českotřebovskými výtvarníky v aule reálného gymnázia (1949) a samostatně v městském muzeu (1959, 1962, 1963) a v ZK ROH Perla 02 v roce 1965. Celý život se sebevzdělával. Soukromě studoval u prof. J.J. Filipiho, uměleckoprůmyslového výtvarníka ve Frýdku a akademického malíře Bartovského. Mimoto navštěvoval v Praze přednášky význačných umělců a teoretiků jako byli Kybal, Fišárek, Chalupecký, architekt Honzík a další. V České Třebové žil a byl zaměstnán 32 let. V roce 1970 se vrátil zpět do rodného kraje. Usadil se ve Frýdku – Místku, kde také po dlouhé a těžké nemoci zemřel.   150 let od narození středoškolského profesora a významného botanika Františka MALOCHA (24.4. 1862 – 13.1. 1940) Narodil se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině zvěrolékaře. Vystudoval vyšší reálku v Litomyšli a učitelský ústav v Kutné Hoře. Učil na obecné škole v České Třebové (1887 až 1893), Třemešné u Plzně, v Plzni a od roku 1919 v Levicích a Štubnianských Teplicích. V obou slovenských městech působil jako profesor učitelského ústavu. V roce 1925 byl penzionován. Vrací se do Plzně, kde žil až do své smrti. Plných čtyřicet let se věnoval botanice. Sbíral, lisoval, sušil a určoval rostliny. Cévnaté i bezcévnaté, jako sinice, řasy, houby, lišejníky a mechorosty. Za svůj život nashromáždil přes 25 000 rostlin. Jsou uloženy v mnoha pečlivě zpracovaných herbářích. Najdeme je na Masarykově univerzitě v Brně, na katedře botaniky přírodovědecké fakulty UK v Praze, v Národním muzeu v Průhonicích, ve Východočeském muzeu v Pardubicích, v Západočeském muzeu v Plzni, nebo v Městském muzeu v České Třebové, kde je 108 herbářových položek z Malochovy sbírky. Za svého českotřebovského pobytu sbíral rostliny z širokého okolí. Svědčí o tom názvy lokalit, které u jeho sběrů najdeme: U Coufalovy studánky u Přívratu, Jelenice, Křivolík a Uhrovy doly, Na Horách, Bukový les u Semanína, lesy v Zádolkách, Semanínský Borek … Výsledky tohoto bádání zveřejnil v šesti botanických článcích pod názvem Hrst kvítí od České Třebové v časopise Náš kraj.  V polesí Háj nad řekou Berounkou najdeme jeho pamětní desku, která zde byla slavnostně odhalena 23. září 1951. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno Chráněným nalezištěm Malochova skalka. O třicetšest let později, v roce 2003, byla v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je dlouhá asi 9 km a má jedenáct informačních tabulí. Stezka prochází i přes chráněné území Malochova skalka.   80 let středoškolského profesora a dlouholetého kulturního pracovníka Josefa SLAVÍKA, narozeného 22.4. 1932 Mládí prožil ve svém rodišti v Pěčíně u Rychnova nad Kněžnou. Gymnázium vystudoval v Králikách, Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Studoval zde český a ruský jazyk, později si na této škole dálkově rozšířil aprobaci o jazyk německý. Po studiích se stal pedagogem. Působil na středních školách v Jičíně, Hostinném nad Labem a od roku 1960 v České Třebové. Učil na Střední průmyslové škole železniční a to až do svého odchodu do důchodu. Ihned po svém příchodu do České Třebové se zapojil do kulturního dění ve městě. Stal se vedoucím redaktorem studia rozhlasu po drátě, externě spolupracoval s Československým rozhlasem v Hradci Králové. Byl platným členem redakce Českotřebovského zpravodaje, pravidelně přispíval do Jiskry Orlicka, Pochodně, Železničáře, Orlických novin a dalších listů. Pro tyto noviny napsal celou řadu medailonků, věnovaných významným českotřebovským občanům a také je autorem obsáhlých studií, např. o dějinách ochotnického divadla v České Třebové nebo o tradici sborového zpěvu. Spolupracoval na sborníku Česká Třebová 1278 – 1978 a také na prvních dvou svazcích edice věnované historii a osobnostem města Česká Třebová pro muzejní spolek. První knížka vyšla koncem roku 2007, druhá o rok později.                                                                                                                                                                         Jan Skalický