145 let od
narození Františka Václava KREJČÍHO (4.10. 1867 – 30.9. 1941), učitele,
literárního, divadelního a hudebního kritika, spisovatele, překladatele a
předního politika
Narodil
se v domě čp. 11 poblíž českotřebovského náměstí. Prostředí školy i otcův
příklad mu patrně předurčili další životní cestu – povolání učitele. Po
maturitě na učitelském ústavu v Hradci Králové (1886) nastoupil na školu
v nedaleké Lhotce. V krátké době dostal učitelské místo v České Třebové.
S počáteční praxí učitele je spojena i činnost literární a veřejná. Byl
jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního
spolku Hýbl. První literární pokusy posílal do pokrokových časopisů, nejvíce
však do chrudimských Rozhledů, které založil a vydával Josef Pelcl.. Když po
konfliktu s úřady se zřekl učitelského povolání, odešel do Prahy. Nejprve
vstoupil do redakce České noviny, po jejich zrušení následují známé
Rozhledy, které Pelcl přenesl do Prahy a příležitostně píše i do Naší doby.
Pevně zakotvil teprve roku 1897 vstupem do redakce Práva lidu.
Přestože byla kritika jeho hlavním oborem činnosti (monografie o Smetanovi,
Zeyerovi, Nerudovi, Máchovi, Vrchlickém, Husovi …), pokusil se se zdarem o
román a divadelní hru. Z románů jsou nejvýznamnější Zlatá hvězda, Vlákna ve
vichřici a Červenec s některými význačnými českotřebovskými osobnostmi,
jichž jména záměrně pozměnil. Z divadelních her vynikají Půlnoc (dějiště na
Výprachticku), Povodeň ( hrála se na prknech ND) a Žena a vlast. Po převratu
v roce 1918 se stal členem revolučního Národního shromáždění. V této funkci
vedl známou delegaci, kterou vyslala československá vláda k legiím na Sibiř.
Tato cesta jej inspirovala k napsání knih Jaro v Japonsku, U sibiřské
armády, Veliké dobrodružství, Poslední a U protinožců. Později pracoval
v senátu Národního shromáždění. V období vytvoření československé státnosti
byl velice hodnocen jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května
1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a
k aktivní účasti na veřejném životě.
Ani
po letech Českotřebovští na svého velkého rodáka nezapomněli. Při
příležitosti 130. výročí jeho narození mu byla na rodném domě čp. 11 v Klácelově
ulici odhalena pamětní deska. Hlavní projev přednesl PhDr. Jindřich Růžička,
velký znalec díla F.V. Krejčího. Po známém novináři, spisovateli a
politikovi byla také pojmenována jedna z českotřebovských ulic. V průběhu
září 2001 vydalo Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České
Třebové první vydání sborníku Za F.V. Krejčím 1867 – 1941. Sborník
obsahující řadu příspěvků významných osobností naší vědy uspořádal PhDr.
Antonín Januška.
Když
F.V. Krejčí zemřel, na jeho přání byl pochován na hřbitově ve svém rodišti –
České Třebové.
Významné životní
jubileum Mgr. Marie PECHANCOVÉ, narozené 12. října 1932, středoškolské
profesorky a městské kronikářky
Narodila
se v Kamenných Sedlištích u Budislavi v rodině rolníka. Po absolvování
Gymnázia v Poličce vystudovala Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity
v Praze obor biologie, chemie, zeměpis. Později si své odborné znalosti
ještě rozšířila studiem chemie a botaniky na Přírodovědecké fakultě
Palackého univerzity v Olomouci.. Po jedenácti letech pedagogické praxe v Lanškrouně
přišla v roce 1966 na Gymnázium do České Třebové, kde vyučovala chemii a
biologii. Ekologie a ochrana životního prostředí se pro ni staly součástí
její profese i životního stylu. Ochraně životního prostředí věnovala veškerý
svůj volný čas. Byla nejen aktivní členkou místní organizace českého svazu
ochránců přírody, ale i její okresní předsedkyní. Napsala populární formou
řadu odborných článků, některé z nich známe i z Českotřebovského zpravodaje.
A aby toho nebylo málo, v roce 1997 si přibrala ke svým aktivitám
českotřebovskou městskou kroniku. Podle současného kronikáře Jiřího Musílka
ji psala do roku 2010.
10 let od úmrtí
Jaromíra ROLLERA mladšího (13.3. 1943 – 9.10. 2002), hudebníka a fotografa
Narodil
se a vyrůstal v České Třebové – Parníku. V rodném městě vystudoval reálné
gymnázium a nástavbu na Střední průmyslové škole železniční. Jeho koníčkem
byla nejprve hudba. Hudební nadání pravděpodobně zdědil po rodičích, oba
byli aktivní houslisté. Jaromír hrával na lesní roh v místní dechovce a
v symfonickém orchestru. Po vojně, již ženatý, se usadil v Šumperku (1964),
kde pracoval u železničních podniků ŽOS a později HSŽ jako technik. V té
době se začal vážně zajímat o fotografování. Ze začátečníka se postupně
propracoval ve špičkového fotografa, známého i za hranicemi našeho státu. Od
roku 1966 se zúčastňoval fotografických soutěží a výstav (převážně
kolektivních) doma i v zahraničí, získal četné ceny a čestná uznání.
V letech 1969 až 1971 si svoje odborné znalosti ještě doplnil na Lidové
konzervatoři v Ostravě (vyučující: doc. Ján Šmok, Bohuslav Růžička, dr. Petr
Holý …), kde absolvoval obor výtvarné fotografie. Na jeho fotografiích lze
vystopovat okruhy témat : Jazz + blues, Portréty, Cikáni, Ulice, Cesty,
Moderní gymnastika. Měl ještě mnoho plánů, které neuskutečnil. Zemřel
předčasně v brněnské nemocnici ve věku 59 let. Pochován je v Brně – Líšni.
170 let od
narození Jana TYKAČE (30.10. 1842 – 13.11. 1921), učitele, kulturního
pracovníka a spisovatele
Narodil
se v Čelákovicích u Prahy. Přes farní dvojtřídku v místě rodiště, německou
piaristickou školu v Brandýse nad Labem a nižší reálku tamtéž, dostal se
mladičký Tykač do Prahy na učitelský ústav Budeč. Po studiu vykonával praxi
ve Stochově u Peruce, Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích.
V té době již začal psát do odborných pedagogických časopisů. Do České
Třebové přišel v roce 1868. V roli učitele a později ředitele školy vychoval
několik generací žáků. S chutí se pustil i do veřejné práce. Působil
v pěveckém spolku Lumír, čtenářském spolku, zasloužil se o vznik divadelního
spolku Hýbl. Založením knihovny Občanské besedy položil základy k pozdějšímu
otevření městské knihovny. Zájem o historii a národopis města, sběratelská
činnost a objev velmi vzácných listin v českotřebovském městském archivu, to
vše jej přivedlo na myšlenku založit v České Třebové městské muzeum. To se
mu podařilo v roce 1888. Stal se také prvním jeho správcem. Současně založil
Muzejní spolek, který vedl nepřetržitě až do své smrti.Činný byl i
literárně. Napsal drobné dílko České povídky. Kromě odborných pedagogických
článků vydal dvě větší práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků
věnoval vývoji řemesel a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům
a pověrám na Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho
zápisy ve školní kronice a muzejních knihách. Neodpočíval ani v důchodu.
Dokladem toho je kniha Paměti, kterou začal psát v roce 1915 a dokončil
v roce 1920. Zemřel a je pochován v České Třebové.
80. výročí
odhalení pamětní desky Jana Hýbla
Cílem
okázalého průvodu byl dům obuvi, postavený na místě rodného domku
obrozeneckého spisovatele a novináře Jana Hýbla. Po slavnostních fanfárách
ze Smetanovy opery Libuše, které zahrála hudba Františka Preislera, zazpíval
Bendl Slavnostní sbor, který pro tuto příležitost napsal a také nacvičil
Jindřich Praveček. Slavnostními řečníky byli postupně ředitel reálného
gymnázia a předseda měšťanského osvětového sboru dr. O. Košťál, univerzitní
profesor Miloslav Hýsek, prof. Arne Novák, senátor Jiří Pichl, MUDr.
František Lašek, zástupce Smetanova okrsku divadelních ochotníků Císař a
starosta místních divadelních ochotníků Hýbl J. Mašíček. Po projevech
zazpíval spolek Bendl Smetanovo Věno a hudební sdružení železničních
zaměstnanců zakončilo pietní slavnost státními hymnami. Odhalení pamětní
desky vytvořené místním rodákem akademickým sochařem Františkem Formánkem se
uskutečnilo v neděli 2. října 1932.
Nedožitých 100 let Karla VOLESKÉHO st.
(28.10. 1912 – 8.8. 1998), uznávaného odborníka na dráze a fotografa
Narodil
se v rodině textilního mistra Antonína Voleského v dnešní Ústecké ulici na
Parníku. Měl ještě šest starších sourozenců. Po základní škole se jeden rok učil
strojním zámečníkem a pak nastoupil na Vyšší průmyslovou školu strojnickou
v Pardubicích, kterou dokončil v roce 1932. Následovala tříletá bezplatná praxe
v parnické textilce odkud odešel na jeden rok do Škodových závodů v Hradci
Králové, kde pracoval jako konstruktér. Zbytek aktivních let spojil s železnicí,
kde byl zaměstnán téměř čtyři desítky let. Nejprve jako výpravčí (Lichkov,
Kyšperk, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová), později technik v lokomotivním depu a
na Provozním oddíle. Všude byl znám jako poctivý a svědomitý pracovník. Uměl se
postavit ke každé práci, ať se jednalo o elektrikářskou, zámečnickou,
truhlářskou či zednickou. Doma s manželkou obhospodařovali malé hospodářství a
když zbyl čas, věnoval se hlavně turistice a fotografování. Jeho reportážní
fotografie mají pro nás cenu dokumentu. Zachytil rozvodněnou Třebovku,
rozmanitou práci železničářů, život v našem městě. Zvláštní kapitolou jsou jeho
snímky ze sportovního prostředí. Byly otištěny v novinách a časopisech, získaly
řadu ocenění. Své fotografické vědomosti si nenechával pro sebe. Naučil
fotografovat stovky zájemců o tento ušlechtilý koníček, vedl kurzy, byl
předsedou fotoodboru závodního klubu. Jan Skalický
|