145 let od narození Františka Václava KREJČÍHO (4.10. 1867 – 30.9. 1941), učitele, literárního, divadelního a hudebního kritika, spisovatele, překladatele a předního politika

Narodil se v domě čp. 11 poblíž českotřebovského náměstí. Prostředí školy i otcův příklad mu patrně předurčili další životní cestu – povolání učitele. Po maturitě na učitelském ústavu v Hradci Králové (1886) nastoupil na školu v nedaleké Lhotce. V krátké době dostal učitelské místo v České Třebové. S počáteční praxí učitele je spojena i činnost literární a veřejná. Byl jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního spolku Hýbl. První literární pokusy posílal do pokrokových časopisů, nejvíce však do chrudimských Rozhledů, které založil a vydával Josef Pelcl.. Když po konfliktu s úřady se zřekl učitelského povolání, odešel do Prahy. Nejprve vstoupil do redakce České noviny, po jejich zrušení následují známé Rozhledy, které Pelcl přenesl do Prahy a příležitostně píše i do Naší doby. Pevně zakotvil teprve roku 1897 vstupem do redakce Práva lidu.

Přestože byla kritika jeho hlavním oborem činnosti (monografie o Smetanovi, Zeyerovi, Nerudovi, Máchovi, Vrchlickém, Husovi …), pokusil se se zdarem o román a divadelní hru. Z románů jsou nejvýznamnější Zlatá hvězda, Vlákna ve vichřici a Červenec s některými význačnými českotřebovskými osobnostmi, jichž jména záměrně pozměnil. Z divadelních her vynikají Půlnoc (dějiště na Výprachticku), Povodeň ( hrála se na prknech ND) a Žena a vlast. Po převratu v roce 1918 se stal členem revolučního Národního shromáždění. V této funkci vedl známou delegaci, kterou vyslala československá vláda k legiím na Sibiř. Tato cesta jej inspirovala k napsání knih Jaro v Japonsku, U sibiřské armády, Veliké dobrodružství, Poslední a U protinožců. Později pracoval v senátu Národního shromáždění. V období vytvoření československé státnosti byl velice hodnocen jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě.

Ani po letech Českotřebovští na svého velkého rodáka nezapomněli. Při příležitosti 130. výročí jeho narození mu byla na rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici odhalena pamětní deska. Hlavní projev přednesl PhDr. Jindřich Růžička, velký znalec díla F.V. Krejčího. Po známém novináři, spisovateli a politikovi byla také pojmenována jedna z českotřebovských ulic. V průběhu září 2001 vydalo Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové první vydání sborníku Za F.V. Krejčím 1867 – 1941. Sborník obsahující řadu příspěvků významných osobností naší vědy uspořádal PhDr. Antonín Januška.

Když F.V. Krejčí zemřel, na jeho přání byl pochován na hřbitově ve svém rodišti – České Třebové.

Významné životní jubileum Mgr. Marie PECHANCOVÉ, narozené 12. října 1932, středoškolské profesorky a městské kronikářky

Narodila se v Kamenných Sedlištích u Budislavi v rodině rolníka. Po absolvování Gymnázia v Poličce vystudovala Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze obor biologie, chemie, zeměpis. Později si své odborné znalosti ještě rozšířila studiem chemie a botaniky na Přírodovědecké fakultě Palackého univerzity v Olomouci.. Po jedenácti letech pedagogické praxe v Lanškrouně přišla v roce 1966 na Gymnázium do České Třebové, kde vyučovala chemii a biologii. Ekologie a ochrana životního prostředí se pro ni staly součástí její profese i životního stylu. Ochraně životního prostředí věnovala veškerý svůj volný čas. Byla nejen aktivní členkou místní organizace českého svazu ochránců přírody, ale i její okresní předsedkyní. Napsala populární formou řadu odborných článků, některé z nich známe i z Českotřebovského zpravodaje. A aby toho nebylo málo, v roce 1997 si přibrala ke svým aktivitám českotřebovskou městskou kroniku. Podle současného kronikáře Jiřího Musílka ji psala do roku 2010.

10 let od úmrtí Jaromíra ROLLERA mladšího (13.3. 1943 – 9.10. 2002), hudebníka a fotografa

Narodil se a vyrůstal v České Třebové – Parníku. V rodném městě vystudoval reálné gymnázium a nástavbu na Střední průmyslové škole železniční. Jeho koníčkem byla nejprve hudba. Hudební nadání pravděpodobně zdědil po rodičích, oba byli aktivní houslisté. Jaromír hrával na lesní roh v místní dechovce a v symfonickém orchestru. Po vojně, již ženatý, se usadil v Šumperku (1964), kde pracoval u železničních podniků ŽOS a později HSŽ jako technik. V té době se začal vážně zajímat o fotografování. Ze začátečníka se postupně propracoval ve špičkového fotografa, známého i za hranicemi našeho státu. Od roku 1966 se zúčastňoval fotografických soutěží a výstav (převážně kolektivních) doma i v zahraničí, získal četné ceny a čestná uznání. V letech 1969 až 1971 si svoje odborné znalosti ještě doplnil na Lidové konzervatoři v Ostravě (vyučující: doc. Ján Šmok, Bohuslav Růžička, dr. Petr Holý …), kde absolvoval obor výtvarné fotografie. Na jeho fotografiích lze vystopovat okruhy témat : Jazz + blues, Portréty, Cikáni, Ulice, Cesty, Moderní gymnastika. Měl ještě mnoho plánů, které neuskutečnil. Zemřel předčasně v brněnské nemocnici ve věku 59 let. Pochován je v Brně – Líšni.

170 let od narození Jana TYKAČE (30.10. 1842 – 13.11. 1921), učitele, kulturního pracovníka a spisovatele

Narodil se v Čelákovicích u Prahy. Přes farní dvojtřídku v místě rodiště, německou piaristickou školu v Brandýse nad Labem a nižší reálku tamtéž, dostal se mladičký Tykač do Prahy na učitelský ústav Budeč. Po studiu vykonával praxi ve Stochově u Peruce, Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích. V té době již začal psát do odborných pedagogických časopisů. Do České Třebové přišel v roce 1868. V roli učitele a později ředitele školy vychoval několik generací žáků. S chutí se pustil i do veřejné práce. Působil v pěveckém spolku Lumír, čtenářském spolku, zasloužil se o vznik divadelního spolku Hýbl. Založením knihovny Občanské besedy položil základy k pozdějšímu otevření městské knihovny. Zájem o historii a národopis města, sběratelská činnost a objev velmi vzácných listin v českotřebovském městském archivu, to vše jej přivedlo na myšlenku založit v České Třebové městské muzeum. To se mu podařilo v roce 1888. Stal se také prvním jeho správcem. Současně založil Muzejní spolek, který vedl nepřetržitě až do své smrti.Činný byl i literárně. Napsal drobné dílko České povídky. Kromě odborných pedagogických článků vydal dvě větší práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků věnoval vývoji řemesel a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům a pověrám na Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho zápisy ve školní kronice a muzejních knihách. Neodpočíval ani v důchodu. Dokladem toho je kniha Paměti, kterou začal psát v roce 1915 a dokončil v roce 1920. Zemřel a je pochován v České  Třebové.

80. výročí odhalení pamětní desky Jana Hýbla 

Cílem okázalého průvodu byl dům obuvi, postavený na místě rodného domku obrozeneckého spisovatele a novináře Jana Hýbla. Po slavnostních fanfárách ze Smetanovy opery Libuše, které zahrála hudba Františka Preislera, zazpíval Bendl Slavnostní sbor, který pro tuto příležitost napsal a také nacvičil Jindřich Praveček. Slavnostními řečníky byli postupně ředitel reálného gymnázia a předseda měšťanského osvětového sboru dr. O. Košťál, univerzitní profesor Miloslav Hýsek, prof. Arne Novák, senátor Jiří Pichl, MUDr. František Lašek, zástupce Smetanova okrsku divadelních ochotníků Císař a starosta místních divadelních ochotníků Hýbl J. Mašíček. Po projevech zazpíval spolek Bendl Smetanovo Věno a hudební sdružení železničních zaměstnanců zakončilo pietní slavnost státními hymnami. Odhalení pamětní desky vytvořené místním rodákem akademickým sochařem Františkem Formánkem se uskutečnilo v neděli 2. října 1932.

Nedožitých 100 let Karla VOLESKÉHO st. (28.10. 1912 – 8.8. 1998), uznávaného odborníka na dráze a fotografa

Narodil se v rodině textilního mistra Antonína Voleského v dnešní Ústecké ulici na Parníku. Měl ještě šest starších sourozenců. Po základní škole se jeden rok učil strojním zámečníkem a pak nastoupil na Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Pardubicích, kterou dokončil v roce 1932. Následovala tříletá bezplatná praxe v parnické textilce odkud odešel na jeden rok do Škodových závodů v Hradci Králové, kde pracoval jako konstruktér. Zbytek aktivních let spojil s železnicí, kde byl zaměstnán  téměř čtyři desítky let. Nejprve jako výpravčí (Lichkov, Kyšperk, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová), později technik v lokomotivním depu a na Provozním oddíle. Všude byl znám jako poctivý a svědomitý pracovník. Uměl se postavit ke každé práci, ať se jednalo o elektrikářskou, zámečnickou, truhlářskou či zednickou. Doma s manželkou obhospodařovali malé hospodářství a když zbyl čas, věnoval se hlavně turistice a fotografování. Jeho reportážní fotografie mají pro nás cenu dokumentu. Zachytil rozvodněnou Třebovku, rozmanitou práci železničářů, život v našem městě. Zvláštní kapitolou jsou jeho snímky ze sportovního prostředí. Byly otištěny v novinách a časopisech, získaly řadu ocenění. Své fotografické vědomosti si nenechával pro sebe. Naučil fotografovat stovky zájemců o tento ušlechtilý koníček, vedl kurzy, byl předsedou fotoodboru závodního klubu.  Jan Skalický