-
20
let od úmrtí Milady GZÍLOVÉ (29.12. 1898 – 20.11. 1992), manželky
obchodníka, aktivní členky českotřebovského Sokola, dárkyně domu čp. 11 v Klácelově
ulici za účelem vybudování sídla městského muzea
- Narodila se v rodině majitele Podbranského mlýna a truhlářské živnosti
Víta Fialy. Měla ještě pět sourozenců. V roce 1925 se provdala za
spolumajitele velkoobchodu ovocem, zeleninou a drůbeží fy Gzíl a Krása,
pana Josefa Gzíla mladšího. Manželství Gzílových bylo bezdětné. V letech
2. světové války se manželé starali o chlapce Františka Pácla, jehož
rodiče byli uvězněni v koncentračním táboře. Po válce jej vrátili matce.
- Manželé Gzílovi byli činní v českotřebovském Sokole. V roce 1918 se
Milada stala dokonce náčelnicí. Sokolské ideje ji provázely po celý život.
Jejím posledním přáním bylo, aby po smrti byla pochována v sokolském
stejnokroji. Když v roce 1965 ovdověla, žila nadále ve svém bývalém domě
čp. 11 v Klácelově ulici, který byl už před léty znárodněn. Skromné
živobytí si zajišťovala zaměstnáním v prodejně mléčných lahůdek na Starém
náměstí. V roce 1981 se přestěhovala do českotřebovského domova důchodců.
Ještě než zemřela v ústecké nemocnici, odkázala svůj restituovaný podíl na
domě čp. 11 za účelem zřízení městského muzea městu.
-
- 140
let od narození MUDr. Františka LAŠKA (22.11. 1872 – 4.5. 1947), lékaře a
veřejného činitele
-
Narodil
se v České Třebové jako jedno ze šesti dětí strojvedoucího Rudolfa Laška.
Rodný dům čp. 68 najdeme v horní části Hýblovy ulice, je ale celý
přestavěn.
- Po základní škole a s maturitním vysvědčením z litomyšlského gymnázia
odešel studovat medicínu na českou univerzitu do Prahy. Promoval zde 25.
ledna 1898. Když vystudoval, sbíral praktické zkušenosti v Zemské
všeobecné nemocnici. V roce 1900 praxi ukončil a přesídlil do Litomyšle,
kde převzal zavedenou lékařskou ordinaci a současně externoval ve zdejší
všeobecné veřejné nemocnici. Po konkurzu v témže roce se stal v tomto
ústavu nejprve sekundářem prozatímním a od března 1902 definitivním. První
světovou válku prožil ve vojenských nemocnicích na ruské a italské frontě
jako šéflékař chirurgického oddělení. S ukončením války se vrátil do
Litomyšle a v roce 1921 se stal řídícím primářem tamní nemocnice. V této
funkci setrval až do 30.září 1935, kdy odešel do důchodu. Nadále však
vykonával soukromou praxi, které se vzdal až v roce 1939. Působení MUDr.
Laška v litomyšlské nemocnici přineslo nebývalou její modernizaci. Nechal
postavit nové budovy, stávající renovoval. Došlo na nový vodovod,
kanalizaci, parkovou úpravu, přístrojové dovybavení jednotlivých oddělení.
-
Plně
se také zapojil do společenského a politického života. V letech 1919 až
1941 s úspěchem zastával úřad purkmistra politické obce Litomyšle. Pod
jeho vedením nastal dynamický rozvoj města. Společně s manželkou Josefou
se také výrazně angažoval ve spolcích podporujících chudé děti a studenty.
- Byl uznávaným znalcem výtvarného umění a regionálních dějin.
Organizoval kulturně osvětové akce, přednášel a publikoval. V roce 1937
vydal v Litomyšli svoji první kulturně – historickou knihu Zapadlí
osvícenci F.E. Welz a dr. Fr. Rybička s podtitulem Dva životopisné obrazy
s kulturně dobovými črtami z Litomyšle, České Třebové a Kozlova. Druhé
opravené vydání s rozšířenou pasáží o Fr. M. Klácelovi vyšlo v roce 1946 u
českotřebovského knihkupce a nakladatele Františka Lukavského. Velký
úspěch měly i knížky Oživené litomyšlské paměti (Litomyšl, 1940) a
Litomyšl v dějinách a výtvarném umění ( Litomyšl, 1946).
- Za celoživotní práci, kterou vykonal nejen pro zdravotnictví, ale i
pro město Litomyšl a jeho kulturu, obdržel při příležitosti svého
šedesátiletého jubilea titul zdravotního rady a čestná občanství měst
Litomyšle a České Třebové. Když před 65 lety zemřel, byl zpopelněn a popel
uložen na litomyšlském hřbitově.
-
- 180
let od úmrtí Emanuela MŰLLERA (9.1. 1808 – 16.11. 1832)
- Pocházel z českotřebovské měšťanské rodiny. Jeho otec provozoval
řeznickou živnost v domě čp. 40. Při studiu na litomyšlském gymnáziu
náležel k užšímu kroužku posluchačů učitele Bonifáce Buzka. S těmito žáky
se Buzek scházel mimo učební dobu a vyslovoval před nimi názory, které by
z katedry přednášet nemohl. Emanuel Műller na svého oblíbeného učitele
často vzpomínal. Po litomyšlských studiích následoval krajana F.M. Klácela
do augustiniánského kláštera na Starém Brně. Vydržel zde ale jen rok a
odešel na práva. Jeho dobrodružná povaha jej v letech 1830 až 1831
přivedla do Polska, kde se zúčastnil bojů proti ruské armádě za svobodu
polského národa. Po návratu do České Třebové jej čekala slibná kariéra a
také sňatek. Smrtelné zranění při lovu vše zhatilo.
-
-
Jan Skalický
-
-
-
|