Českotřebovské kalendárium na če

Českotřebovské kalendárium na červen 2012
35 let od úmrtí akademického malíře Jiřího KREJČÍHO (1.12. 1899 – 8.6. 1977)
Narodil se v Praze v rodině významného českotřebovského rodáka Františka Krejčího. Každé prázdniny přijížděl do České Třebové za svým dědečkem Františkem Vostárkem, strojmistrem státních drah. V pozdějších letech zde i maloval. Důkazem toho jsou jeho obrazy s českotřebovskou tématikou. Jako žák Maxe Švabinského na pražské AVU (1919 až 1925) se stal generačním druhem Jana Baucha, Vojtěcha Tittelbacha, Cyrila Boudy, Miloslava Holého a Vladimíra Sychry, s nimiž jej spojovaly mnohé výtvarné názory. Také Jiří Krejčí inklinoval nejprve ke kubismu, potom však našel větší spřízněnost s poetismem, který lépe vyhovoval jeho cítění a fantazii. Od začátku se projevoval jako velký milovník přírody, volné krajiny i tichých lesních zákoutí, v nichž dokázal zachytit neopakovatelnou atmosféru okamžiku. Volil přitom jednoduché výrazové prostředky, používal metodu výtvarné zkratky, v níž je tvar i barva ve vyrovnané symbióze.V protikladu je Krejčího zájem o vysloveně městská témata. Ve třicátých letech tak reagoval na sociální vlnu v umění. Téma ulice jako symbolu moderní doby jej provázelo i později. Byl členem brněnské Skupiny výtvarných umělců a později členem SVU Mánes. Nebyl jen malířem, ale také sochařem (je autorem řady drobných plastik) a výtvarným kritikem. Napsal menší monografie o Václavu Špálovi a Josefu Mánesovi a knihu Hovory o obrazech. Jeho obrazy vlastní NG Praha, GMU Roudnice nad Labem a další veřejné a soukromé sbírky ČR. Ve šlépějích otce se vydala i jeho dcera Hedvika, narozená 4.1. 1947 v Praze. Vystudovala SUPŠ a AVU v Praze u prof. A. Paderlíka a jeden rok se vzdělávala v Paříži ( École Nationale des Beaux, sochařský ateliér Etien Martin).

145 let Vratislava RYBIČKY (21.6. 1867 – 12.1. 1926)
Pocházel ze známého českotřebovského rodu. Jeho otec Hynek Rybička byl velkopláteníkem a starostou města. Tragicky zahynul při požáru Okružního divadla ve Vídni 8. prosince 1881. Vratislav měl hudební nadání, proto studoval na konzervatoři. Ve svém rodišti České Třebové se podílel na kulturním i společenském životě. V roce 1900 se oženil s Emilií Pirschlovou, dcerou mlynáře a obchodníka obilím ze Svitav. Krátce po sňatku dostal místo u velké firmy Heinrich Kliner ve Vídni. Působil zde do listopadu 1918, kdy byl přeložen na pražské zastoupení firmy. V Praze rodina Rybičkova pobývala do roku 1926. Po smrti Vratislava se rozpadla a přátelské vztahy s ostatními členy Rybičkova rodu byly ukončeny.

105 let od narození učitele a přírodovědce Františka VRBICKÉHO (6.6. 1907 – 7.10. 1983)
Narodil se v Ústí nad Orlicí. Do obecné a měšťanské školy chodil v místě rodiště, učitelský ústav vystudoval v nedaleké Litomyšli (1928). Učil v Horních Heřmanicích, v Ústí nad Orlicí, Výprachticích a od roku 1937 v České Třebové. Postupně na měšťanské škole, Střední všeobecně vzdělávací škole a základní devítileté škole. O přírodu se zajímal od dětských let. Během svých studií a učitelské praxe se věnoval botanice, entomologii a ornitologii. Znal velmi dobře lokality a přírodu Českotřebovska, Orlickoústecka, Žamberecka a Litomyšlska. Od roku 1932 byl členem Československé společnosti entomologické. Aktivně pracoval také v Československé společnosti ornitologické, v Přírodovědných klubech v Praze a v Brně. Měl hojný poznámkový materiál, který předal na sklonku života východočeské pobočce Československé botanické společnosti v Pardubicích. Jeho bohatý herbář byl rozstříhán a nyní je patrně uložen ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Dlouhá léta vykonával funkci konzervátora státní ochrany přírody v Ústí nad Orlicí, pro Meteorologický ústav v Praze zaznamenával meteorologická měření. V lednu 1975 začal pracovat v nově ustaveném aktivu pro ochranu životního prostředí.

40 let od úmrtí regionálního historika Milana ZAHÁLKY (4.3. 1923 – 22.6. 1972)
Narodil se ve Vysokém Mýtě jako jediný syn Josefy, rozené Pruškové a Antonína Zahálky. V roce 1926 rodina přesídlila na Slovensko do Zvolena, kde bylo otci nabídnuto místo strojního zámečníka v dílnách ČSD. Milan zde navštěvoval národní školu a reálku. Známé události v březnu 1939 vyhnaly rodinu zpět do Čech. Otec našel zaměstnání v České Třebové a Milan vstoupil do kvinty zdejšího reálného gymnázia, aby již započatou školu dokončil. Na českotřebovském gymnáziu udivoval svými znalostmi v české a zahraniční literatuře. V tomto snažení jej podporoval a také usměrňoval prof. Karel Ransdorf. Dobové poměry a hlásící se nemoc mu nedovolily univerzitní studium. Úspěšný maturant pokračoval alespoň ve studiu angličtiny a francouzštiny v pražském Ústavu moderních jazyků. Mnohostranné jazykové znalosti jej po válce přivedly do exportních oddělení výrobních podniků, jeden čas pracoval i v peněžnictví. Volný čas ale věnoval výhradně milované literatuře ve vztahu k rodnému kraji. Zajímal se o F.M. Klácela, F.V. Krejčího, o předčasně zemřelé – básníka L. Jankeleho a houslistu M. Škrabala. Jeho pozornosti neušli také literární historik Arne Novák, litomyšlský rodák a předčasně zemřelý prof. K Horký, litomyšlská učitelka F. Benešová, literárním jménem Lucie Sovová a Tereza Nováková ve vztahu k lázeňskému místu Hory u České Třebové. Většinu svých poznatků publikoval v litomyšlském sborníku Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, ve Zpravodaji vlastivědného kroužku v Litomyšli a v krajském deníku Pochodeň. Poslední práce Milana Zahálky vznikaly na lůžku litomyšlské nemocnice, kde zemřel po těžké nemoci. Rodina a přátelé se s Milanem naposled rozloučili v obřadní síni městského krematoria v České Třebové. Na českotřebovském hřbitově je také v rodinném hrobě pochován. Jan Skalický