Českotřebovské kalendárium na červenec 2012                    Nedožitých 90 let Václava BLAŽKA (12.7. 1922 – 28.1. 2004), textilního odborníka a sportovce Narodil se na Parníku u České Třebové. Otec byl signalistou ČSD, matka pracovala jako tkadlena v místní textilce. Základní školní vzdělání absolvoval v místě rodiště, následovala studia na textilní škole v Ústí nad Orlicí a na Vyšší kreslířské škole textilní v Brně. Tu ale pro totální nasazení do textilní výroby v Německu dokončil až v roce 1947. Jako čerstvý maturant nastoupil do vzorovacího střediska v textilní továrně na Parníku. Po získání potřebné praxe se stal v roce 1949 vedoucím vzorování. V této funkci setrval až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Během zaměstnání ještě vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Brně, která v té době měla dislokované pracoviště právě v parnické textilce. Od mládí miloval sport. Cvičil v Sokole, hrál závodně kopanou a lední hokej. A měl ještě další „ koníčky“. V roce 1951 po vykonání mysliveckých zkoušek se stal členem místního mysliveckého sdružení. Za  51 let zde prošel funkcemi jednatele, hospodáře a předsedy. Též byl 30 roků členem a funkcionářem Okresního mysliveckého svazu. Když ušetřil trochu volného času, rád kreslil a maloval. Protože miloval přírodu, věnoval se hlavně krajině, kterou zachycoval tužkou nebo olejovými barvami.   100 let od narození Felixe KŘÍŽKA (10.7. 1912 – 27. 4. 1998), populárního a oblíbeného hostinského restaurace na Horách Narodil se v Sedlci u Kutné Hory. Když se jeho otci vyučenému soustružnickému řemeslu naskytlo dobré zaměstnání u dráhy v České Třebové, rodina se sem přestěhovala. Křížkovi bydleli ve vlastním rodinném domku v ulici Krále Jiřího pod Habeší na Parníku. Felix se vyučil v nádražní restauraci u Arnošta Egerta, odkud odešel „ do světa“ na zkušenou.. Praxi vykonával v lázeňském městě Teplicích a Plzni. Po návratu do našeho města ještě krátce působil jako vrchní v nádražní restauraci. Potom na dlouhých 32 let se stal hostinským výletní restaurace na Horách. Postupně zde byl národním správcem, majitelem, zaměstnancem, po restituci opět vlastníkem. Jako hostinský patřil do staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Zdobila jej slušnost, poctivost, ochota a serióznost. Všude měl čisto a čepoval dobré pivo. Po druhé světové válce, kdy bylo málo uzenin, zavedl místní specialitu – olomoucké tvarůžky. Ve šlépějích otce jde i jeho syn JUDr. Felix Křížek, zabývající se hotelnictvím a gastronomií. Na fotografii Felix  Křížek s manželkou Janou   115 let od narození Josefy KŠÍROVÉ – ČERNÉ (16.7. 1897 – 13.2. 1980), znamenité herečky a režisérky ochotnického DS Hýbl  Patří bezesporu k největším postavám ochotnického divadla v České Třebové v celé jeho historii. Narodila se v České Třebové v rodině vlakvedoucího ČSD. S divadlem začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného dění jen vyjímečně. Nikdy by se však k divadlu nedostala, nebýt pokrokově smýšlející maminky. Herecký talent v ní objevil Karel Jankele, dlouholetý předseda divadelního spolku Hýbl. Během několika let vyrostla ve výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské role. Vystupovala nejenom s herci divadelního souboru Hýbl, ale i s divadelníky místního Sokola Na Skále. V mladých letech hrála především milovnické role (s Karlem Balašem, Františkem Prokopcem, Adolfem Kučerou a také s Karlem Kšírem, budoucím životním partnerem), postupem času přecházela na role charakterní a tragické. Za 50 let ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála stovky představení, režírovala hry pro děti i dospělé. Jako herečka se rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky ve stejnojmenné divadelní hře. Tu jí „na tělo“ napsala před 125 lety Božena Němcová. Hrála sama sebe – moudrou a ušlechtilou ženu.   105 let od narození Olgy MARKOVÉ (7.7. 1907 – 30.6. 1993), významné členky DS Hýbl a divadelního odboru Sokola Byla manželkou známého středoškolského profesora Oldřicha Marka. Od mládí milovala ochotnické divadlo. Hrát začala v roce 1925 v Jevíčku Její divadelní začátky v našem městě se připomínají rokem 1932. Českotřebovští diváci ji znají z bezpočtu rolí, které svým osobitým způsobem vytvářela na prknech ochotnického spolku Hýbl a později v divadelním odboru Sokola.Rozsah hereckého rejstříku Olgy Markové byl nesmírně široký. Dovedla zahrát nejen noblesní dámy, ale i postavy vysloveně komické či dramatické. Na které své role vzpomínala nejraději? Na postavu paní Higginsové v Pygmaliónu, na dr. Pavlu v Lidech na kře, Slávku v Měsíci nad řekou, Alenu v Noci na Karlštejně, kněžnu v Rumcajzovi a snad nejvíce na Patrickovu Opalu, kterou své diváky doslova okouzlila. Zemřela u svého syna v Brně.    O. Marková v roli Opaly   45 let od úmrtí Josefa JINDRY (7.11. 1885 – 11.7. 1967), zakladatele výroby armatur a majitele malé továrny na Parníku Narodil se v českotřebovské čtvrti Trávník. Pocházel z osmi dětí (5 chlapců, 3 děvčata). Otec brzy zemřel, matka pracovala v místním pivovaře. Po ukončení měšťanské školy chlapecké se malý Josef vyučil soustružnickému řemeslu (4 roky) v Moravské Třebové. Krátce po vyučení odjel do Vídně na zkušenou. Hlavně se zde naučil tavit barevné kovy. Odtud měl pokračovat v cestě do Ameriky, ale bratři ho přemluvili a tak se vrátil domů do Třebové. V pronajaté dílně u Hurtů (dnešní Národní dům) vyráběli mosazné hmoždíře a kávomlýnky. Naskytla se také možnost odlévat mosazné kliky k oknům a dveřím pro novostavbu zdejšího gymnázia. Když přišli o dílnu, postavili si novou na Parníku v Brázdově. Výroba zde byla zahájena v roce 1909. Brzy ale dílna osiřela, přišla 1. světová válka. Po válce začala konjunktura. Bratři mu pomáhali a brzy bylo v dílně zaměstnáno 20 dělníků, později i více. Postavila se slévárna, soustružna, modelována. Jako první v republice se zde začaly vyrábět velmi kvalitní armatury, které se vyvážely do celého světa. Byl dvakrát ženat, obě manželky pocházely z Moravy. Z prvního manželství měl dceru Růženku, z druhého dceru Věru. První žena zemřela předčasně ve svých 24 letech na tuberkulózu. Za německé okupace nastaly nové problémy, ale usilovnou prací se Jindrova továrnička ubránila konkurenci. V roce 1940 bylo dokonce postaveno osm dělnických domků. Po 2. světové válce v roce 1948 došlo k znárodnění i menších podniků. Byl znárodněn i provoz v Brázdově. Pan Josef Jindra byl vystěhován ze svého bytu do jednoho z domků, které nechal postavit pro své zaměstnance. Aby dostal alespoň malou penzi, pracoval až do svých 73 let. Práci mu zajistil pan Mojmír Stránský ve firmě Velodružstvo, které nejprve sídlilo v domě u Šimků na Parníku, později se přemístilo i se zaměstnanci do Solnice. Pan Jindra se tak zúčastnil výroby prvních tříkolek. Po smrti druhé manželky v roce 1964 odešel k dceři do Prahy, kde také zemřel. Rozloučení s ním se konalo v Praze – Motole, po obřadu byla jeho urna uložena v rodinném hrobě na parnickém hřbitově.                                                                                                                                                                                   Jan Skalický