Českotřebovské kalendárium na září 2012                           
15 let od úmrtí ing. Jiřího PREISLERA (10.3. 1923 – 14.9. 1997)

 
Narodil se v rodině českotřebovského kapelníka a ředitele kůru Františka Preislera. Měl ještě dva starší sourozence – Františka a Zdeňka. V místě rodiště vystudoval reálné gymnázium, v Pardubicích strojírenskou nástavbu. Koncem roku 1945 byl přijat na strojní fakultu Vysokého učení technického v Praze, kterou úspěšně ukončil v dubnu 1950. Po studiu nastoupil nejprve do služeb místní Konventy, od roku 1955 až do odchodu do důchodu se věnoval učitelskému povolání na Střední odborné škole pro studující při zaměstnání. Mimo této profese ještě v letech 1956 až 1959 externě přednášel na Vysokém učení technickém v Praze (fakulta strojního inženýrství) konstrukci obráběcích strojů. Od roku 1936 až do rozpuštění souboru byl členem symfonického orchestru Smetana, kde hrál na housle, violu a hoboj. Řadu let byl dokonce jeho předsedou. Dále působil v Osvětové besedě (1952 až 1976), v ústeckém Komorním orchestru a ve Východočeském orchestru v Pardubicích. Po smrti svého otce vedl sbor a orchestr v chrámu sv. Jakuba (1945 až 1967).
 
65 let od úmrtí Eugenie Zory RYBIČKOVÉ (11.11. 1879 – 7.9. 1947)

 
Narodila se v Karlovci v Chorvatsku v rodině hudebního skladatele, vojenského kapelníka a ředitele kůru V.V. Hausmanna. V roce 1897 se provdala za obchodníka, výrobce lihovin a pozdějšího starostu města České Třebové Otto Rybičku. Spolu měli tři děti – Eugenii, Ottu a Jana. Po sňatku se E.Z. Rybičková stala nejváženější ženou našeho města. Pořádala dobročinné akce, bankety, večírky, byla místostarostkou nově založeného ženského odboru českotřebovského Sokola. Hrála na burze, jezdila po světových lázních, sbírala starožitnosti jako obrazy, plastiky, hodiny, sklo, porcelán … Otto Rybička měl na Trávníku velký pozemek, na kterém v roce 1911 nechal postavit zděnou jednoposchoďovou vilu čp. 957. Pojmenoval ji po své manželce Zoře. Rybičkovi v tomto reprezentačním příbytku ale nikdy nebydleli. Jejich sídlem byl velký dům čp. 74 u kostela. Ve vile trávila poslední týdny života paní Jiřina Hausmannová, vdova po hudebním skladateli a matka E:Z: Rybičkové. Při návštěvě rodičů zde také pobývala s rodinou Eugenie Heidlerová z Prahy, jediná dcera Rybičkových. V pozdějších letech Rybičkovi o vilu z finančních důvodů přišli. Po 2. světové válce byli manželé Rybičkovi obviněni z kolaborace s Němci a dožili v bídě a opuštěni.
                                                                                                                                                                         Jan Skalický

20 let od úmrtí Ing. Bohuslava Langa, prvního polistopadového starosty města Ústí n.O:


Bohuslav Lang se narodil 5. prosince 1932 v České Třebové. Společně se svým bratrem - dvojčetem Zdeňkem absolvoval Fakultu strojního inženýrství na VUT v Brně. Pracoval v Agroprojektu v Pardubicích, od roku 1960 v Ústí nad Orlicí v přípravně zemědělských investic a nakonec v n.p. Perla, jako vedoucí projekčního střediska. V listopadu 1990 se stal členem ústeckého městského zastupitelstva a 4. prosince 1990 byl zvolen starostou města Ústí nad Orlicí.  Znám je jeho kladný vztah ke sportu, se kterým začal už v České Třebové. V Ústí nad Orlicí začínal v roce 1952 s lehkou atletikou. Byl velmi dobrý v desetiboji. Jeho největší láskou však byl basketbal. Od roku 1959 do roku 1989 sehrál v dresu TJ Jiskra Ústí nad Orlicí 792 mistrovských utkání a bezpočet utkání přátelských. Od roku 1964 byl nepřetržitě předsedou ústeckého basketbalového oddílu. Později se stal i předsedou okresního svazu basketbalu. Od roku 1976 by rozhodčím a do roku 1992 odřídil více jak 1.200 převážně mládežnických utkání. Stál u zrodu turnaje v basketbalu mužů a žen, který od 16. ročníku nese jméno Memoriál ing. Bohuslava Langa.  Zemřel náhle 4. srpna 1992 ve Svinné  a je pochován na českotřebovském městském hřbitově. Foto: Soukromá sbírka.                              Jitka Melšová

 

Josefa VAŇOUSOVÁ (1888 – 1977) – 35 let od úmrtí

Celý svůj život, všechny své síly a pedagogické schopnosti věnovala škole a lásce k dětem. Desítky let prožila v České Třebové, ale na svoji rodnou obec Přívrat nikdy nezapomněla. Již jako jedenasedmdesátiletá se zasloužila o odhalení pamětní desky řediteli pražské hudební konzervatoře Antonínu Bennewitzovi na hájovně v Přívratu. Na místě, kde stávala původní rodná Bennewitzova hájovna. Stalo se tak 7. června 1959 za spolupráce Osvětových besed z České Třebové a Přívratu. Josefa Vaňousová zemřela 14. září 1977. V té době byla nejstarší žijící učitelkou v našem městě.
 
Jan Skalický