Českotřebovské kalendárium  na měsíc říjen  2013              145 let od narození Františka BUŘÍVALA (1.10. 1868 – 8.8. 1929), odborového předáka a politika Českotřebovský rodák a pozdější odborový předák a politik původně pracoval v obchodě. Protože zde byl nespokojen, vstoupil v roce 1890 do služeb bývalých rakouských státních drah. Začínal v Mostě jako zapisovač vozů. Po složení telegrafních a dopravních zkoušek jej přeložili do Veselí nad Lužnicí, kde vykonával funkci staničního dozorce a později v Chotyčanech staničního mistra. Po otevření místní dráhy Německý Brod – Žďár byl povýšen na správce stanice ve Žďáru. Potom byl ještě staničním mistrem na Smíchově, kancelistou pražského ředitelství a opět staničním mistrem v Nuslích. Do výslužby odešel 1. ledna 1902, aby se mohl plně věnovat tehdejší Zemské jednotě zřízenců drah. Od 1. dubna stejného roku zde působil ve funkci tajemníka. V letech 1907 až 1918 byl poslancem rakouské říšské rady, za 1. světové války se zúčastnil domácího odboje. Když se vše prozradilo, byl zatčen a odsouzen k pěti letům těžkého vězení. Trest si odpykával v pevnosti ve Staré Gradišce ve Slavonii. Po vzniku samostatného Československého státu (1918) působil jako poslanec Národního shromáždění, v letech 1920 až 1925 byl místopředsedou poslanecké sněmovny. Vždy kandidoval za stranu národně sociální. Zemřel v nemocnici v Novém Bohumíně, když před tím se léčil v lázních Darkově. Pochován je v urnovém háji na českotřebovském hřbitově.   30 let od úmrtí Jaroslava HOSNEDLA (4.2. 1925 – 2.10. 1983), středoškolského profesora, aktivního člena DS Hýbl a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy  Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Učil zde na gymnáziu a později na Střední průmyslové škole železniční. Jeho velkým koníčkem byla poezie a divadlo. V místním divadelním spolku Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem a kritikem. Pro divadlo dokázal získat řadu mladých českotřebovských talentů. Básně nejen rád četl, ale i psal. A úspěšně. Na počátku 60. let svou básnickou sbírkou zvítězil v soutěži, kterou vyhlásil odbor kultury ONV v Ústí nad Orlicí. Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v našem městě v letech 1955 až 1958 a tiskl se v parnické textilce. V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu na ústeckém okrese a jeho osud byl zpečetěn. V březnu 1971 jej přeložili ze SPŠŽ na Gymnázium v Lanškrouně. Na konci prázdnin téhož roku dostal propouštěcí dekret. Žádný podnik ho nesměl zaměstnat na pracovišti, kde by byl ve styku s lidmi. Nakonec nastoupil jako expedient v n.p. Strojtex v České Třebové. Později zde pracoval i jako knihovník a archivář.   20 let od úmrtí Antonína ŠIMEČKA (18.1. 1915 – 24.10. 1993), hudebního pedagoga, sbormistra a dirigenta Narodil se v Praze. Jako mladý učitel hudby si v roce 1939 podal žádost o místo ředitele na nově zřízené hudební škole v Ústí nad Orlicí. A byl vybrán. Čas ukázal, že volba byla správná. Také se výrazně podílel na kulturním životě města. Účinkoval v Ústeckých hudebních pátcích, pomáhal řídit Orchestrální sdružení, pěvecký sbor Lukes a hudebně vypomáhal divadelnímu souboru Vicena. Stál také u zrodu Komorního orchestru Jaroslava Kociana a plných 30 let působil jako člen odborné poroty Kocianovy houslové soutěže. V roce 1958 nastoupil na uvolněné místo ředitele Lidové školy umění v České Třebové. Při LŠU řídil Komorní pěvecký soubor českotřebovských učitelek, dirigoval orchestrální sdružení Smetana a byl členem Českotřebovského kvarteta a tria. Při MěstNV působil jako předseda kulturní komise. V roce 1983 se vrátil zpět do Ústí nad Orlicí. U příležitosti sedmdesátých pátých narozenin byl jmenován čestným občanem města Ústí nad Orlicí.     30 let od úmrtí Františka VRBICKÉHO (6.6. 1907 – 7.10. 1983), učitele a přírodovědce  Narodil se v Ústí nad Orlicí. Po učitelských studiích v Litomyšli, která ukončil v roce 1928 učil na školách v Horních Heřmanicích, v Ústí nad Orlicí, Výprachticích a od roku 1937 v České Třebové. Řadu let zde působil na měšťanské a následně střední škole ( Jedenáctiletá, později Střední všeobecně vzdělávací škola). Svou profesní kariéru zakončil na základní devítileté škole Habrmanova ( svůj přírodovědný kabinet předával učiteli M. Michalskému). O přírodu se zajímal od dětských let. Věnoval se botanice, entomologii a ornitologii. Znal velmi dobře lokality a přírodu Českotřebovska, Orlickoústecka, Žamberecka a Litomyšlska. Od roku 1932 byl členem Československé společnosti entomologické, od roku 1933 Československé společnosti botanické. Aktivně pracoval v Přírodovědných klubech v Praze a Brně. Měl hojný poznámkový materiál, který předal na sklonku života východočeské pobočce Československé botanické společnosti v Pardubicích. Sám nepublikoval, jen několik botanických glos bylo zveřejněno během války v regionálním periodiku Od Trstenické stezky. Část jeho bohatého herbáře je uložena v Praze na Přírodovědecké fakultě KU, část byla pravděpodobně rozstříhána a nachází se ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Většina herbáře byla za okupace bohužel zničena. Řadu let František Vrbický také vykonával funkci konzervátora státní ochrany přírody v Ústí nad Orlicí a pro Meteorologický ústav v Praze zaznamenával meteorologická měření. Prováděl též různá fenologická měření a vedl o nich podrobnou evidenci. V lednu 1975 začal pracovat v nově ustavené komisi pro ochranu životního prostředí při MěstNV v České Třebové.                                                                                                                                                                             Jan Skalický