Léta běží vážení, aneb 50 let železniční polikliniky               

Českotřebovští občané i návštěvníci města berou za. samozřejmost, že se u nádraží nachází zdravotnické zařízení, bývalá Železniční poliklinika.
Když se připravovala přestavbě železničního uzlu česká Třebová, bylo nutno m.j. počítat i se zabezpečením potřebné zdravotní péče o zaměstnance, kdy se měl jejich počet zvýšit o šest set a to prakticky všech železničářských profesí. V té době byla ordinace praktického železničního lékaře ve druhém patře železniční stanice a odborné zákroky či vyšetření probíhaly ve specializovaných zařízeních tehdejšího Ústavu národního zdraví (OÚNZ) na Farářství nebo v ústecké nemocnici.
Zdravotní středisko je ve své podstatě veřejnou budovou a proto bylo ve spolupráci s tehdejším Městským národním výborem hledáno vhodné umístění. Nakonec byla určené parcela, na rohu Bezručova náměstí a Slovanské ulice. Na ní se nacházel zanedbaný sad a stará dřevěná chátrající chalupa. Navržené místo bylo velni vhodné, bylo dominantní a blízko nádraží.
Vzhledem k vyžadovaným zdravotním službám byl projektanty státního ústavu dopravního projektování (SUDOP) v Praze typizovaný projekt zdravotního střediska okresního typu a to s jedním podzemním a třemi nadzemnimi podlažími, kdy ve třetím měla být lůžková část. Ta však byla při částečném korigování stavebních nákladů v souhrnném rozpočtu l.části výstavby zrušena.
Součástí střediska byla v sousedství na Slovanské ulici stavba obytného jednopatrového domu typu T06B, který měl po dobu přestavby uzlu sloužit jako sídlo investorské složky. Ale krátce po nastěhování vznikl po reorganizaci ČSD Provozní oddíl, který budovu zabral pro svůj stranický výbor, vedení Socialistického svazu mládeže a Revolučního odborového hnutí. V 1. patře byty zůstaly zachovány.
Po změně politického systému a organizačních změnách ne železnici byla v uvolněných prostorách zřízena další zdravotnická specializovaná pracoviště. Po nezbytných terénních úpravách bylo přikročeno k zemním pracím, při kterých dělala značné problémy spodní voda. I když je objekt na vyvýšeném místě, bylo nutno řádně zabezpečit odvodnění základové spáry. Kanalizace a drenáže jsou téměř čtyři metry hluboko. Přesto musela být v roce 2013 znovu opravena izolace proti vodě a zemní vlhkosti.
V suterénu byl umístěn kryt Civilní obrany (nyní zrušený) a ostatní prostory sloužily pro rehabilitaci, kotelnu a uhelnu. V přízemí pak byly ordinace praktických lékařů, rentgen, laboratoř, kartotéka, interna a kancelář vedení střediska. Nechyběla sni chirurgie. A zde došlo k problému. Stropy budovy jsou montované ze škvárových tvárnic vkládaných do betonových prefabrikovaných trámců. A tato skladba stropu již: neunesla speciální operační lampu v chirurgickém sále. Naštěstí se tento problém podařilo zachytit ještě při hrubé stavbě.  V 1. patře bylo zubní oddělení s laboratoří, dále oční, nosní, krční oddělení. Nechyběly ani nut:né kanceláře pro vedení a prostory pro lékaře a zdravotnický personál.
Technický dozor investora vykonávali pracovníci Stavební správy Česká Třebová (po reorganizaci Investorského úseku). Zpočátku to byl Václav Dostál, následně pak až do uvedení do provozu Ing. Pavel Kudlík a Oldřich Gregar.  Umístění železniční polikliniky také ovlivnilo projektové řešení úpravy přednádraží, které na konci 50 let minulého století ještě nebylo průjezdné, u pošty byla jen zárubní zeď (část je zachována dodnes) a žulové schodiště. Přestavba uzlu byla členěna do pěti částí, kdy poslední - V. část -již nebyla realizována. Železniční poliklinika byla začleněna do I. části výstavby jako objekt 054. Stavbu zajišťovalo jako celek Železniční stavitelství Brno, velké provozní budovy jako například hlavní výpravní budovu 019, provozní budovu vjezdové skupiny 014 a zdravotní středisko stavěl v subdodávce pardubický Průmstav. Ten v České Třebové tehdy budoval i parnickou teplárnu a sídlo Veřejné bezpečnosti na Leninově (Nádražní) ulici. Třebováci budovu pokřtili na "Esenbárnu". Jako poslední stavbyvedoucí. Průmstavu na stavbě sloučil později velmi známý a populární Třebovák pan Jan Škeřík. Veškerá technologická zařízení pro středisko, tedy přístroje atd. mobiliáře, zajišťovaly podniky Chirana.
V prostoru přednádraží, kde bylo v 60. letech minulého sto1etí postaveno autobusové nádraží, byl pro polikliniku vybudován rozlehlý biologický septik, zrušený po zprovoznění mostské čistírny odpadních vod na Lhotce, o jehož existenci věděli jenom bývalí investíčáci nebo správci drážních budov. Proto se nelze divit, že krátce po zahájení zemních prací na Dopravním terminálu došlo k první a dosti náročné vícepráci. On ten průmstavácký beton byl opravdu kvalitní. (Jenom malá osobní poznámka : když jsem koncem roku 1960 přebíral armaturu septiku a dal souhlas k betonáži, nikdy bych netušil, se tu armaturu ještě jednou v životě uvidím...). Při stavbě Terminálu milánská stěna, zajištující stabilitu stavební jámy, porušila drenážní odvodnění základové spáry zdravotního střediska a tento fakt také způsobil jisté technické problémy.  A přece se na středisku něco nepovedlo: byla to pálená krytina z bobrovek, která se počala rozpadat, a byla v garanční době vyměněna.
Železniční poliklinika prošla za svého půlstoletí existence dalšími proměnami. Byla zrušena uhelna s kotelnou, protože byl objekt napojen v rámci IV.části výstavby uzlu na horkovodní vytápění, vznikala nová odborná pracoviště, modernizovaly se interiéry a přístroje. Z bývalé kotelny a služebního bytu správce vznikla lékárna (1995). V souvislosti s úpravou přednádraží a stavbou Terminálu došlo k zateplení budovy a ke zřízení nové fasády. Samozřejmě, že projekt této významná stavby obsahoval i nové přístupové schodiště ke středisku včetně sadových a terénních úprav, před budovu byla přemístěna socha Sbratření, kam ostatně dle původních záměrů, patřila. V roce 2005 bylo cele rekonstruováno podkroví, kde vzniklo moderní zázemí pro všechny zaměstnance střediska.
V současné době patří naše železniční poliklinika pod dopravní zdravotnictví a.s. skupiny Agel.
Autor děkuje za informace vrchní sestře paní Ireně Horákové.                                                                         Oldřich Gregar