Píše Jaroslav Doležal, Zhoř 

Po Urbánkově éře převzal dirigentskou činnost pan Dobromil Keprt. Byla to dobrá volba, kapelníkem se stal odborník. Míla měl za sebou činnost ve vojenské kapele. měl větší nároky na hudebníky, na ně však řada hudebníků neměla. Dvacetičlenný orchestr doplnil mladými, do kapely vstoupil i můj bratr a synovec.

Zúčastňovali jsme se  mnohých festivalů a soutěží. Vzpomenu na Štětí, kde účinkovalo šest soubor. Slavnostní průvod byl zpestřen skupinou mladých slečen, mažoretek. Mirek Kapinos jim ale říkal "maringotky". Mirek rád obveseloval celý náš soubor. Představoval, jaké byly za Rakouska - Uherska povely hudbě. Na závěr  byl monstrkoncert, který dirigovali střídavě čtyři kapelníci. nezapomenu na gesta sovětského kapelník, který dával sforzata prudkým pohybem rukou. připadalo mě to zedníka, který prudce nahazuje maltu na zeď, aby dobře držela. Mělo to svůj efekt. 

Nezapomenutelná byla účast na Kmochově Kolíně, kde byl veliký a pestrý průvod. Náš soubor byl vybrán na večerní koncert na Kmochově ostrově. Nacvičili jsme náročnou skladbu, ve které bylo sólo pro pikolu. Sólo však bylo svěřeno profesionálovi.  Bylo však pro nás překvapení, když sólista podlehl trémě a nezahrál ani tón.Tak jsme jen zahráli jen doplňky a došli na konec skladby. Velkým požitkem byl koncert na kolínském náměstí, když Bojané zahráli Montyho čardáš s krásným zpěvem. Vrcholným zážitkem byl monstrkoncert na kolínském stadionu. Mohutnost zvuku tolika muzikantů nás přiváděla téměř do extáze.

Zúčastnili jsme se také koncertu pod Kunětickou horou, pro který jsme nacvičili skladbu "Let do kosmu" Při produkci však kapelník velice zvýšil tempo, snad aby připomenul ten frčák letu rakety. Žel některé hudební sekce toto tempo nezvládly a letěly v jiném čase. Nakonec jsme se ale na orbitě zase všichni sešli.... Čili každý soubor postihnou nejen úspěchy, ale i nedostatky.

Na koncertní činnosti v České Třebové měla velký podíl i železničářská dechovka. Tu Míla Keprt pozval za dirigentský pult svého spoluhráče kapitána Karla Šťastného, který byl tehdy kapelníkem pražské posádky. Měli jsme obavu, jak asi zkritizuje nás, melodické hráče. Těsně před produkcí si naši hudbu poslechl, ale jeho kritika padla především na bicí nástroje. Nejvíce výhrad měl na činely. U nás se to předtím trochu přehlíželo, ale on řekl, že bicí nástroje jsou kořením hudby a do konce zkoušky pronásledoval činelistu a nás melodistů si téměř nevšiml. Koncert dopadl dobře a pro kapelu byl dobrým poučením.

Krásné bylo naše koncertování v libereckém amfiteátru. Konferoval dr. Pixa a zpívaly sestry Stokvajsovy. Největší můj zážitek je spojen s koncertem ve Fučíkových sadech v Praze. Opět konferuje dr. Pixa. Pamatuji se jak uvedl skladbu "Kdepak je to naše mládí":  "Domnívám se, že z většina z vás si myslí, že je to národní píseň."  Ale v tom okamžiku přichází za dirigentský pult skladatel Jaromír Vejvoda, autor nejen této skladby, ale nezapomenutelného bestseleru  "Škoda lásky". Starý pán zvedá taktovku a v záři zapadajícího slunce vidíme jeho laskavou tvář...". A to nebylo všechno. na závěr koncertu přichází ještě skladatel Josef Poncar, aby řídil známou skladbu "Přes dvě vesnice..."

Vrcholem drážní dechovky byl vlakový zájezd na Pražský hrad v roce 1968.  Náš čtyřicetičlenný soubor pochodoval pod balkonem pana prezidenta Ludvíka Svobody. Drážní zaměstnanec František Trnka děkoval za svobodu a my hrajeme skladbu Viljo má Viljo za zpěvu paní Sedláčkové. Po slavnosti odcházíme, abychom dorazili na Olšanské hřbitovy. Tam jsme u památníku Tomáše G. Masaryka zahráli jeho oblíbenou píseň "Teče voda teče". Zájezd zanechal u přítomných nezapomenutelnou vzpomínku. Žel již po  čtyřech dnech 21. srpna 1968 vstupují armády Varšavského paktu do Československa.....               Jaroslav Doležal (pokračování příště)