-
15 let od úmrtí
doc. RNDr. Ilji PEKA, CSc. (5.11. 1945 – 25.11. 1998), vysokoškolského
pedagoga, vědeckého pracovníka a odborného spisovatele
-
 Narodil
se v České Třebové, kde absolvoval základní a Střední všeobecně vzdělávací
školu. V roce 1963 byl přijat na Přírodovědeckou fakultu UK v Praze ke
studiu geologie se specializací na paleontologii. Po studiích v roce 1968
jej na doporučení pražské fakulty přijali na místo odborného asistenta na
Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Vyučoval zde
paleontologii, ale i jiné obory geologických věd. Později zde zastával
funkci vedoucího katedry, dosáhl titulu doktora přírodních věd, vědecké
hodnosti kandidáta věd a byl jmenován docentem. Vedle pedagogické činnosti
se také věnoval vědecké práci. V naší republice patřil mezi přední
odborníky na trilobitovou faunu a také ve výzkumu fosilních stop po životě
(ichnofosilií). Specializoval se i na studium čtvrtohorních ledovcových
uloženin Slezska a severní Moravy. Své poznatky z vědy a regionální
vlastivědy, o kterou měl hluboký zájem, publikoval v obsáhlých studiích,
příležitostných článcích, monografiích a učebních textech. Byl členem
vědecké rady PF a Vlastivědného muzea v Olomouci, předsedou Poradního
sboru Slezského zemského muzea v Opavě a spolupracovníkem muzeí
v Šumperku, Moravské Třebové a České Třebové. Pro českotřebovské městské
muzeum napsal společně s Mgr. Milanem Michalskim obsáhlou publikaci Neživá
příroda Českotřebovska, je také autorem řady populárně vědeckých článků
v Českotřebovském zpravodaji. Dr. Pek byl nesmírně pilný a obětavý,
výjimečně inteligentní a široce vzdělaný. Právem se zařadil mezi
nejvýznamnější osobnosti našeho města.
-
-
135 let od
narození Ely ŠVABINSKÉ (19.11. 1878 – 10.8. 1967), manželky a modelky
akademického malíře Maxe Švabinského
-
 Narodila
se v Podmoklech nad Labem v rodině Rudolfa a Josefy Vejrychových. Matka se
starala o domácnost a byla literárně nadaná, otec pracoval na železnici.
Charakteristiku Ely snad nejlépe vystihli Emil a Božena Hejlovi ve svém
spisku Matka a dcera (vydal ZK Adamovské strojírny n.p. Adamov, 1978), kde
uvedli : „ Byla drobné, křehké postavy, tmavých bohatých vlasů,
pravidelných rysů obličeje a hlubokých očí s melancholickým výrazem. Měla
vážnou a hloubavou povahu, milovala hudbu, literaturu, výtvarné umění a
přírodu“. V roce 1895 se v Praze na Národopisné výstavě poprvé setkala
s Maxem Švabinským. Vznikla mezi nimi láska na první pohled a Max brzy
začal chodit do rodiny Vejrychovy na návštěvy. Vztah obou vyvrcholil
svatbou 2. června 1900. Svatební obřad byl v Litomyšli a hostina se konala
v Kozlově, kde Eliny rodiče koupili malou opuštěnou chaloupku.
- Ela jezdila do Kozlova s Maxem trávit letní i zimní prázdniny a Max
zde tvořil svá známá díla. Eliška sama se stala inspirátorkou a jednou
z nejoblíbenějších modelů Maxe Švabinského v jeho velice úspěšném raném
tvůrčím období, které se datuje léty 1896 až 1919. Její první portrét
vznikl již na jaře roku 1896 v pražském bytě Vejrychových. Od té doby
stála Maxovi modelem několikrát do roka. Naposledy byla zobrazena na
olejovém obraze Ateliér v roce 1916. Dlouhá léta žila Ela s Maxem ve
spokojeném soužití. Zlom nastal v roce 1919, když zemřel Elin otec . Od té
doby se Max do Kozlova nikdy nevrátil a ona tady zůstala najednou sama.
Přestože zde již bydlel a hospodařil její bratr Karel a do Kozlova jezdil
i její druhý bratr Rudolf, nastala v jejím životě prázdnota. Začala si
hledat nové přátele, kteří pak za ní do Kozlova jezdili na návštěvy.
Navštívilo ji zde mnoho osobností známých jmen, např. skladatel Bohuslav
Martinů, primárius České filharmonie Stanislav Novák, francouzská
klavíristka Blance Selva, profesor Zdeněk Nejedlý a jeho žák Mirko Novák,
nebo spisovatelka Marie Majerová. Za války byla aktivní členkou
protifašistického odboje a Kozlov se stával útočištěm i místem schůzek
pronásledovaných odbojových pracovníků. V únoru 1943 byla za tuto činnost
zatčena a dva roky vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Po válce
se věnovala psaní vzpomínek, které vyšly v roce 1960 pod názvem Vzpomínky
z mládí. Do Kozlova naposledy přijela v létě roku 1967. Zemřela v Praze,
pochována je spolu s dalšími členy rodiny na malém kozlovském hřbitově.
Jan Skalický
-
|