Skromné začátky českotřebovského motocyklového sportu Jak to bylo se závodníky v Hýblově ulici č.p.74                     Můj příběh jak jsem se dostal k závodění začal tím, že maminka vyhrála v roce 1957 na los sběrných surovin malý motocykl Jawa 550 Pionýr. Získat v té době "řidičský průkaz" na Pionýra znamenalo vzít 10 Kčs a dojet na DI do Ústí nad Orlicí a složit zkoušku. A pak už jsme s kamarády mohli začít objíždět různé jízdy zručnosti i nějaké soutěže. Ale to nebylo to pravé, protože každý se snažil svůj stroj vylepšit a tak jsme pořádali své soukromé závody. Kaše parta Jindra Sršeň, Karel Rajský, Honza Motycka, Franta Goldmann měla základnu na dvoře v Hýblové ulici č.p 74, kde jsem měl i dílnu. Tam se naučili chodit i další budoucí závodníci Ivoš Kubišta, Zdeněk Rybka, Pavel Hildebrand, Olda Kopecký, Jirka Synek a další. Závodilo se nejvíc ve starém lomu pod Studenou Hůrou, kde jsme vybudovali terénní trať pro Pionýry. K motokrosu měli nejblíž Jindra Sršeň a Ivoš Kubišta, kteří společné s Pavlem Hildebrandem, Oldou Kopeckým, Jirkou Synkem objížděli na Pionýrech závody v blízkém okoli. Pro Jindru jsem dokonce postavil terénního Pionýra na 19ti palcových kolech, který nám málem shořel na závodech při mistrovství světa v Holicích. Mne zajímaly spíš soutěže. K trénování jsme kromě lomu využívali terén v Měsíčním údolí nad Semanínem. Tam jsme tam s naší partou v roce 1965 vybudovali novou motokrosovou trať a přesvědčili tehdejší činovníky Českotřebovského (svazarmovského)autoklubu, aby obnovili tradici slavného závodu "Motocyklem po lyžařských stezkách.. Já s Oldou Kopeckým jsme narukovali na vojnu do Českých Budějovic a tak jsme závody v Semanině ani neviděli. Během vojny si Ivoš Kubista koupil tovární JAWU 250 od Bódi Svatoše a Jindrovi byl Pionýr malý. Na novou závodní motorku nebylo. Tak nezbylo, než závodní motorku postavit. Podvozek nebyl až takový problém, použily se součástky z kývačky, péráka, ale nebyl motor. Zajeli jsme tedy ke „sponzorovi" Vaškovi Morkesovi do Rybníka a objevili jsme třírychlostní 175 po Kleinovi z Letohradu a silniční motor po Fráňovi Mrázkovi z Brna. U 175 chyběl píst a hlava. S pístem nám pomohl Jirka Synek, který v té době jezdil stopětasedmdesátku v Dukle a hlavu jsem koupil v Mototechně na panelku a dobří kamarádi pomohli s obráběním. Motorka byla lehká, ale na  dvěstěpadesátky nestačila výkonem. To se psal rok 1967. Jindra ušetřil nějaké peníze a rozhodl se, že koupí pořádný tovární motor. Holický autoklub inzeroval dvojvýfukový motor ČZ 360 od závodníka Splitka. Vzali jsme peníze a Zdeněk Ressler nás odvezl do Holic. Třebovský autoklub přidal ještě 1800 Kčs a tak jsme koupili i přední vidlice. Motor jsme zabudovali do našeho rámu, ale nešel nastartovat. Neuvědomili jsme si, že pan Splítek uštípnul elektriku a kondenzátor zůstal u cívky na rámu v Holicich. Motocykl jsme tedy měli, ale neměli jsme se jak dopravovat na závody. Prodal jsem za 4000 Kčs tatínkovu JAWU 250 a od pana Mikuleckého jsem koupil automobil PRAGA PICCOLO z roku 1932. Jíndra s „Čendou"' Jansou svařili na statku přívěsný vozík a měli jsme závodní tým BSK Česká Třebová. Závodnici Sršeň a Kubišta, mechanik a řidič Bartošek. Motocvkl měl výkonu nadbytek, ale dělaný podvozek nestačil, Byly takéslabé brzdy z „péráka'"a dokonce na závodech v Rudniku praskl rám. Tak si Jindra vybavil novomanželskou půjčku a dokoupil rám i kola. Tak vznikl tovární speciál. Bohužel si po letech nepamatuji všechny závody a výsledky, jaké náš tým dosáhl. Pamatuji si však,že sezóna 1968 nebyla dokončena. Na podzim jsem musel prodat Pragovku panu Sokolovi do Sloupnice, který na ni měl předkupní právo.  Na jaře 1969 jsem koupil Spartaka a mohli jsme pokračovat. V tomto roce začal závodit Zdeněk Rybka na silnici na VAB 125 od Slávy Vaňouse a tak se naše činnost rozdělila mezi terén a silnici.  Ale to už je jiná kapitola....                                                  Vzpomínal Karel Bartošek   Začínalo se v  roce 1967 v dílně u Beranů   na dvoře v Moravské ulici 40 (dnešní Techcentrum). Nejčastější sestava  Mirek Beran, Karel Beran,  Pavel Stránský, Petr Kotyza, stavoval se Jirka Synek. Koupili jsme od Ivoše Kubišty pionýra a začali ho předělávat na motokrosovou motorku. Trénovat jsme jezdili do Měsíčního údolí nad Semanínem a také na závody a to docela úspěšně. Na rady se chodilo nedaleko ke Karlu Bartoškovi. Určilo to zaměření mnohých z nás. Mirek Beranů dodnes opravuje a renovuje motorky.                                                          PK