Českotřebovské kalendárium na prosinec 2013                   

25 let od úmrtí malíře a pedagoga Jiřího PÁVKA (14.4. 1910 – 29.12. 1988)

Byl nejmladším ze čtyř dětí (tři starší sestry) manželů Františka a Boženy Pávkových z České Třebové. Z páté třídy obecné školy nastoupil na studia na místní reálce. Profesor kreslení, akademický malíř František Bělský okamžitě rozpoznal chlapcův výtvarný talent a všemožně jej podporoval. Dokonce navrhl rodičům, aby svého syna dali na umělecká studia.

V roce 1926 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Do roku 1932 zde studoval všeobecnou a speciální školu, obor figurální kreslení a figurální malbu kompoziční. Jeho spolužáky byli pozdější národní umělci Josef Brož, Desider Milly, Ján Mudroch, zasloužilý umělec Rudolf Hanych ze Svratky, hořický Roman Kocian, syn sochaře Q. Kociana, Miroslav Čančík z Ústí nad Orlicí a další. Ještě jako student uzavřel sňatek s Arnoštkou Šindlerovou, dcerou Arnošta Šindlera, strojníka elektrárny ČSD a Anežky Šindlerové z České Třebové.

Jeho obrazy se vyznačovaly osobitým realistickým rukopisem. Věnoval se kresbě a malbě portrétní, malbě krajin, květin a zátiší. Své obrazy vystavoval nejenom v České Třebové, ale i v Uherském Hradišti, ve Stockholmu, v Londýně, na výstavě soudobé kultury v Brně a na výstavě kreslířského kongresu v Praze. Ke škodě věci bylo tříštění jeho výtvarného talentu s pozdějším povoláním pedagoga. Od září 1936 vyučoval na státních měšťanských školách v Opavě, Sudicích a Komořanech. Od ledna 1941 působil na škole uměleckých řemesel v Uherském Hradišti. Po válce se vrátil do rodného města. Učil na základní odborné škole, Vyšší průmyslové škole železniční a pedagogickou činnost zakončil na tehdy nově otevřeném železničním učilišti Na Skalce. V roce 1962 odešel do invalidního důchodu a téměř se na něho zapomnělo. Zemřel po delší nemoci ve věku 78 let.

95 let od narození známého hudebníka Josefa ŠVENKA (3.12. 1918 – 28.8. 1980)

Narodil se v dnešní Brožíkově ulici v České Třebové. Jeho otec Antonín Švenk byl natěračem na dráze. Josef se po základní škole vyučil lakýrníkem u fy František Jankovský v České Třebové. Při učení také absolvoval Živnostenskou pokračovací školu. Když jeho rodiče předčasně zemřeli, musel od svých čtrnácti let manuelně pracovat. Postupně byl zaměstnán u firmy Jankovský, v továrně na karoserie J. Sodomky ve Vysokém Mýtě, u fy Jos. Štarman, chladící přístroje v České Třebové a na Správě dílen ČSD.

Od mládí miloval hudbu. Ovládal hru na několik nástrojů, s místními kapelami hrával při různých slavnostních příležitostech, na pohřbech a plesích. Na jednom, tehdy pošťáckém plese se také seznámil se svoji pozdější manželkou, slečnou Libuší Kapounovou. Snad na její popud také dálkově vystudoval pražskou konzervatoř. Po studiích na mnoho let zakotvil v Bratislavě. V roce 1953 vyhrál konkurz do orchestru slovenského Národního divadla. Nakonec ale nastoupil jako hráč skupiny lesních rohů ve Slovenské filharmonii, aby zde zůstal ve funkci vedoucího skupiny až do roku 1979. Působil také jako sólista ve Slovenském rozhlase a vyučoval na konzervatoři. Za svoji uměleckou činnost získal řadu ocenění a to nejen od vedení Slovenské filharmonie, ale i od Svazu slovenských skladatelů. Velmi si také vážil čestného uznání, které obdržel od českotřebovské Osvětové besedy za sólové vystoupení s orchestrálním sdružením Smetana 16. ledna 1964 v našem městě.

Josef Švenk měl po odchodu z Bratislavy slíbené místo učitele hudby na LŠU v České Třebové. Na jeho přítomnost se těšili i v orchestrálním sdružení Smetana. Bohužel vše dopadlo jinak. Zemřel předčasně (na plicní embolii) na zájezdu na Jaltě (SSSR). Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo 25. září 1980 v obřadní síni českotřebovského krematoria. Na poslední cestu mu zahráli jak jeho žáci, tak kolegové z filharmonie a českotřebovská dechovka. Po obřadu byl uložen do rodinné hrobky na místním hřbitově.                                                                                                                  Jan Skalický