Organizováním malých produkcí se ujímá obětavý křídlovák Jan Jansa. Nelituje času, aby napsal noty na písně, které jsou právě v oblibě Moravanky. Nemohu zapomenout n příslib, že odehrajeme  taneční zábavu myslivcům v Třebářově. Zábava se měla konat v přírodě. Z důvodu nestálého počasí bylo ujednáno, že bude-li v den produkce pršet, tak zábava nebude. Co se stalo -  v poledne ve Třebové pršelo. U nás ve Zhoři však nespadla ani kapka, takže jsme se synovcem a bratrem odjeli na třebovské nádraží. Tam byl však pouze bubeník. Domnívali jsme se, že Třebováci pojedou auty. Když jsme dojeli do Krasíkova, tam nás čekali pořadatelé. Chtěli jsme se vrátit domů, ale pořadatelé žadonili, abychom dojeli na místo zábavy. Snad pan Jansa s notami a s hudebníky dojede. Pořadatelé naříkali, že potřebují prodat připravené jídlo (hlavně grilované ryby), nápoje a cukrovinky.  Únosné obsazení orchestru 2 tenory, basa a 1 bubeník a k doplnění myslivci ještě sehnali místního harmonikáře s ozvučením zpěvu. S odhodláním zvládnout situaci jsme tedy hráli. V přírodě to i dobře znělo a tanečníci byli spokojeni. Domnívali jsme se, že tu produkci nejdéle za dvě hodiny skončíme, ale pořadatelé nás nepustili, až po půlnoci. Druhý den jsme se sešli s panem Jansou na smuteční produkci. On hned politoval, že se taneční zábava nemohla konat. Když jsme vyprávěli, že jsme zábavu odehráli, tak se domníval si, že si děláme legraci.. Uvěřil nám, až když  mluvil s pořadateli, ale dodala: "Jak jste to mohli odehrát bez not  na vyúčtování produkce jste neměli blok?"

Nemohu také zapomenout na jednu z posledních produkcí na pohřbu na Lhotce. Pozůstalí projevili přání zahrát "Kmochovu romanci" . Jejich přání jsme chtěli splnit, ovšem s určitou obavou. Pan Jansa tam překrásně předvedl sólo na křídlovku. Neušlo ale mnoho dní a zvuky jeho křídlovky, po léta se nesoucí na koncertech, zábavách i v kostele, utichly. Žel skončila i produkce celé drážní kapely.

Nakonec ještě vzpomínka na moji poslední produkci. Bylo zadáno hraní na pohřbu v Semaníně. V té předchozí době jsem již přišel o zuby,  hrát jsem mohl jen se zubní protézou. Po přemlouvání, abych se akce zúčastnil a na poslední chvíli do Semanína dojel. Zbledl jsem ovšem, když jsem zjistil, že spodní zubní náhradu jsem nechal doma. Bez ní by se neozval ani tón. Návrat domů již nebyl časově možný. Spásu vidím u své sestry, ptám se, zda má doma po manželovi spodní protézu. Odpovídá: To bych nenašla" a sáhne do pusy a podává mi svou. Etika jde stranou, zuby drží a já jsem tu svou poslední produkci odehrál.....

Je škoda, že  činnost českotřebovské drážní muziky skončila. Mě sice zbylo více času na malování, ale změnil se  i životní rytmus. Zůstaly jen vzpomínky na spoustu akcí, na kterých jsme našim posluchačům dělali radost.  Děkuji všem, kteří si moje zážitky přečetli až do konce.

Jaroslav Doležal

Poznámka: Pokusím se ještě o jedno pokračování vzpomínek, tentokrát ve formě fotografické, kde bych soustředil všechny dostupné fotografie k železničářské dechovce v různých obdobích jejich existence a nahlédneme i do dalších článků dříve vytvořených k různým výročím českotřebovské dechovky. (mm)