Rodák z Horní Sloupnice studoval brněnskou stavební průmyslovku a v roce 1922 se zapsal do proslulé školy zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry (1871-1923) na pražské Akademii výtvarných umění. Zažil tedy ještě výuku v Kotěrově vlastní vile v Hradešínské ulici na Vinohradech. Po Kotěrově smrti krátce převzal jeho ateliér na AVU Otakar Novotný, toho pak nahradil další Kotěrův žák Josef Gočár, u něhož v roce 1925 Vanický svá studia končil, již v nové budově na Letné.
Avantgardní experimenty
Byla to tehdy velmi zajímavá doba. Po ozdobných stylech, jako byla secese a takzvaný národní dekorativismus, přichází nové avantgardní experimenty, tedy purismus, konstruktivismus a funkcionalismus. Pro další vývoj byla podstatná tvorba německé experimentální školy Bauhaus (samozřejmě jen do nástupu Hitlera k moci), vedené Hannesem Mayerem, Walterem Gropiem a Ludwigem Miesem van der Rohe, dále sovětských konstruktivistů (ovšem jen do Stalinovy éry) a konečně Švýcara Le Corbusiera a jeho kolegů, kteří pracovali v Paříži.
Pak tu bylo zejména malé Holandsko, které v mnohém inspirovalo právě české architekty, ti tam pravidelně zajížděli, neboť avantgardě se tam velmi dobře dařilo. A byl tu ovšem odkaz Kotěrovy racionální předválečné moderny, na nějž se jeho žáci snažili navázat. Ostatně i Kotěra byl holandskou architekturou silně ovlivněn, a to už na počátku století, stejně, jako jeho žáci Novotný nebo Gočár. Vanický je tomuto odkazu rovněž věrný. I on používá velmi často charakteristický prvek moderny, režné, tedy neomítané zdivo.
Chlapecká škola v České Třebové
Tradičnější formu má ještě menšinová škola v Moravské Třebové z poloviny dvacátých let, která je zakončena valbovou střechou, průčelí je kombinací omítaných a režných partií s výrazným (a dost neobvyklým) motivem okenních šambrán (plastické orámování oken) z červených lícovek. O rok mladší rozlehlá budova Sokola ve Sloupnici je už konstruktivistická a je výrazně ovlivněná holandským racionalismem, zejména slavnou radnicí ve městě Hilversum od Willema Marina Dudoka, jejíž projekt byl publikován v roce 1924.
Kubus sokolovny z červených neomítaných cihel má výrazný motiv horizontálních plastických pásů kolem oken, který kontrastuje s nižším - tentokrát bíle omítnutým křídlem. Vanického stavba působí i dnes velmi moderním, nadčasovým dojmem. Totéž platí i pro budovu chlapecké školy v České Třebové v Habrmanově ulici z roku 1929 (dnes základní škola).
Jde o monoblok z režného zdiva, opět s motivem kontrastního
bílého omítaného schodišťového rizalitu. A do třetice červené cihly:
jedeteli rychlíkem po trati z Prahy do
Ostravy, míjíte poblíž nádraží v České Třebové nepřehlédnutelný
blok městských sociálních
bytů v Masarykově ulici (dnes domy s pečovatelskou službou),
zvaný příznačně Červeňák. Pozoruhodná je zejména dvorní partie s
průběžnými pavlačemi napojenými na vyvýšený schodišťový rizalit v
místě ohybu ulice. Zde je zřejmá inspirace obdobně řešenou stavbou
brněnského architekta Ernsta Wiesnera v moravské
metropoli.
Projekt na Pankráckou pláň
Mimochodem, i v Brně má Vanický stavbu - bytový dům na Karáskově náměstí v Židenicích, tentokrát výjimečně omítaný. Pochází z poloviny třicátých let.
Vojtěch Vanický se zabýval také urbanismem. Spolu s Janem Sokolem a Emanuelem Hruškou - tedy svými spolužáky z Gočárovy speciálky - vypracoval soutěžní návrh regulace České Třebové. S dalším kolegou ze studií Jaroslavem Kinclem projektoval zástavbu Pankrácké pláně v Praze, samostatně navrhoval urbanismus oblasti karlínské Invalidovny (1930-1931).
Po smrti Jana Kotěry navrhl jeho památník, ani ten však nebyl proveden. Vanický byl členem Sdružení architektů a působil v redakční radě časopisu Stavitel, který Sdružení vydávalo. Publikovali v něm zejména absolventi UMPRUM a AVU. Byl také pedagogem na několika průmyslových školách.