-
30 LET S
KOMORNÍM ORCHESTREM
-
JAROSLAVA
KOCIANA
- Bylo krásné slunečné, lednové ráno r. 1983. Vydal jsem se tak jako
každý všední den do zkoušky dnešní Komorní filharmonie Pardubice, kde jsem
zastával 14 let místo vedoucího skupiny II. houslí. V přestávce zkoušky za
mnou přišel ředitel orchestru dr. Václav Drábek, který mě tlumočil dotaz
tehdejšího ředitele Závodního klubu Ústí n.O., Pavla Sedláčka, zda není ve
VčSKO nějaký hudebník, schopný zastoupit vážně nemocného dirigenta KOJK,
p. Antonína Šimečka (někdejšího ředitele českotřebovské Hudební školy) a
nastudovat s orchestrem slavnostní koncert ke 100. výročí narození
Jaroslava Kociana. Tento koncert byl shodou okolností též stým koncertem v
existenci orchestru.
Přijal
jsem tuto nabídku a 3.února 1983 jsem se vydal pln očekávání do Ústí nad
Orlicí, na první zkoušku s KOJK. První desítky minut se samozřejmě
odvíjely v duchu vzájemného zkoumání i vyhodnocování odborných i lidských
kvalit. Po přestávce, kdy jsem si s hráči příjemně popovídal, se atmosféra
začala uvolňovat a já jsem odjížděl z této první důležité zkoušky velmi
šťasten. Pan dirigent Šimeček se naštěstí v průběhu příprav natolik
zotavil, že jsme mohli 19.dubna 1983 oddirigovat slavnostní koncert
společně, každý polovinu programu. Takto jsme se ještě nějaký čas s panem
Šimečkem doplňovali na dalších koncertech, až do r. 1987, kdy jsem byl již
dále nucen kvůli jeho zdravotnímu stavu, připravovat koncerty sám.
Moje přestěhování do Prahy v r. 1984, kdy jsem přijal postupně místa
houslisty v Pražském komorním orchestru bez dirigenta, dále v Symfonickém
orchestru Čsl. rozhlasu a nakonec v Sukově komorním orchestru, mě
postavilo před nesnadné rozhodnutí. Zanechat spolupráce vzhledem k velké
vzdálenosti Ústí n.Orlicí od Prahy, nebo vytrvat a každý týden dojíždět
autem na večerní zkoušky a po třech hodinách zpět do Prahy, s návratem
kolem půlnoci. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou variantu a neopustit tak
vynikající společenství, jakým KOJK byl a je dodnes. Nikdy jsem toho
nelitoval. Jsem velmi rád, že jsem se takto rozhodl.
Moje působení v Praze mi umožnilo kontaktovat ke spolupráci s KOJK řadu
vynikajících hudebníků. Přínosem bylo i zprostředkování několika
vystoupení KOJK v Praze. V tomto období se nám podařilo nastudovat řadu
náročných, ale zajímavých hudebních projektů, díky kterým se orchestru
otevřely zcela nové obzory. Zařazení např. Vivaldiho Čtvero ročních dob
obohatilo významně programovou nabídku v Č.Třebové a Ústí n.O., ale i v
řadě okolních měst v celém regionu.
Po sedmiletém působení v Praze jsem nakonec přijal v r. 1991 místo
ředitele ZUŠ v Č.Třebové a tím mi odpadlo i náročné dojíždění. V r. 1993
bylo odsouhlaseno na schůzi KOJK přemístění sídla orchestru do Č.Třebové a
KOJK byl zaregistrován jako “Spolek”. Pravidelné zkoušky probíhají v
prostorách ZUŠ a Město Č.Třebová orchestru přispívá na provoz
prostřednictvím Kulturní komise.
Moje poslední dvacetileté období s KOJK v Č.Třebové přineslo velmi mnoho
pozitivního. Byla navázána spolupráce s pěveckým sborem Bendl. Výsledkem
byl významný hudební projekt - Dvořákovo Stabat Mater. Velkým přínosem pro
posluchače i pro KOJK bylo navázání spolupráce s dechovou sekcí
Filharmonie Hradec Králové, díky které se podařilo provést mnoho náročných
symfonických děl (např. Dvořákova Novosvětská symfonie, Smetanova Má
vlast, již zmíněné oratorium Stabat Mater, Mozartovo Requiem apod.)
Orchestr také pravidelně účinkuje na koncertech v rámci HFAB v Č.Třebové.
Nechybí ani úspěšné zahraniční zájezdy (např. Rakousko, Německo,
Holandsko, Polsko), účast na různých festivalech, rozhlasové a televizní
snímky.
Bylo by toho ještě mnoho, ale více tento vymezený prostor nepojme, tak
snad příště. Zakončím toto vyprávění upřímným poděkováním všem těm
znamenitým lidem v KOJK za jejich skvělé výkony i přátelské jednání, dále
pak své rodině, manželce Milušce za její podporu mé práce, péči o
spolehlivé rodinné zázemí, interpretaci všech cembalových partů v KOJK.
Radost mi dělá i moje dcera Janička, která studuje úspěšně dirigování na
pardubické konzervatoři. Stanula již i za dirigentským pultem KOJK na
Národním festivalu v Olomouci. Moje poděkování patří všem věrným
posluchačům našich koncertů, pořadatelům, propagátorům a organizátorům
koncertů, všem přátelům a podporovatelům naší ušlechtilé činnosti. MgA
Bohuslav Mimra
|
- 45 let od
založení KOJK v minulém roce 2012
- 30 let působení
dirigenta Bohuslava Mimry u KOJK v letošním roce
-
Středa 13.února 2013 – Malá scéna v 19.30 hod.
-
- P R O G R A M
-
První polovina programu
bude koncipována formou vzpomínek. Jak hudebních (několik částí
z nejoblíbenějších skladeb u publika i hráčů), tak slovních (krátké vstupy
- vyprávění hráčů a dirigenta, převážně veselých zajímavých historek),
zapojeno bude i publikum s možností různých dotazů na hráče, či
dirigenta.
-
- P Ř E S T Á V K A
- Johan Sebastian Bach: Braniborský koncert č.3, G
dur
- Moderato
- Allegro
-
Cembalo: Miluše Mimrová
-
Dirigent: MgA. Bohuslav Mimra
-
- Charles Dancla: Air Varié
-
-
Housle: Hana Jasanská
-
( žákyně ZUŠ Ústí nad
Orlicí, vítězka Celostátního kola soutěže ZUŠ v r. 2012,
-
držitelka 1. ceny soutěže „Novopacký achát, 3. ceny Mezinárodní
houslové soutěže Jar. Kociana v Ústí n.O., 3. ceny Mezinárodní soutěže
„Talenty pro Evropu“ v Dolnom Kubíne.
-
-
- Kateřina Horká: Romantická elegie pro housle, klavír a smyčcový
orchestr
-
Sólisté: Markéta Dominikusová – housle (konzervatoř
- Praha )
-
Kateřina Horká – klavír (
konzervatoř Jaroslava Ježka - Praha )
-
Dirigent: Jana Mimrová ( konzervatoř Pardubice )
-
- Antonio Vivaldi: Concerto grosso pro čtvery housle, smyčce a continuo
h moll, Op. 3/10
- Allegro
- Largo
-
Allegro
- Sólisté –
členové KOJK: Zdeňka Felgrová, Jitka Nováková,
-
Andrea Herrmanová, Anna Frühbauerová – housle
-
Petr Poslušný – violoncello
-
Miluše Mimrová - cembalo
-
Dirigent: MgA. Bohuslav Mimra
-
-
-
-
|