Rozhodnutí založit v České Třebové muzeum padlo  totiž na schůzi konané v neděli 26. února 1888 (před 125 lety) na radnici, kde se sešlo několik příznivců této myšlenky. Ke shromážděným promluvil Jan Tykač. Přítomné informoval o záměru městského zastupitelstva zřídit ve městě muzeum a „dáti mu jméno městské muzeum“ a apeloval na účastníky schůze, aby svou aktivitou tento úmysl podpořili.

Myšlenky Jana Tykače byly s nadšením přijaty a přítomní se usnesli založit „Muzejní spolek v České Třebové“. Po sestavení stanov byl zvolen prozatímní výbor, který měl pracovat až do schválení stanov.  Na výborové schůzi konané 4. března 1888 byli zvoleni funkcionáři spolku, mezi nimi i Jan Tykač, který ve funkci správce muzea setrval až do své smrti.

Úředně byl spolek povolen 14. prosince 1888 a českotřebovské muzeum tak patří k nejstarším v regionu.

 

Zakladatel muzea Jan Tykač (*1842 Čelákovice + 1921 Česká Třebová) uvádí, že byl už jako učitel obecné školy vášnivým sběratelem historických a uměleckých památek. Rozhodl se však svou sbírku zpřístupnit a založit soukromé muzeum. Svůj záměr ale změnil poté, co měl možnost na radnici zhlédnout starý městský archiv, několik historických obrazů a dlouhý stůl pokrytý zbraněmi pocházejícími zejména z války roku 1866 i dalšími předměty. Usoudil, že spojením jeho a manželčiny sbírky s městskou by vznikl solidní základ městského muzea. Takováto instituce, která by měla přízeň obyvatel města, by mohla rozvíjet svou sbírkovou činnost mnohem lépe než muzeum soukromé. Rozhodl se však svůj záměr prozatím utajit a o prázdninách, na které se chystal, budovat vlastní sbírku jako dar  budoucímu městskému muzeu. Jak píše v jednom ze svých rukopisů, velice se těšil na chvíli, kdy po návratu z prázdnin oznámí svůj záměr vlastenecky smýšlejícímu obyvatelstvu. Po prázdninách skutečně vedly jeho první kroky na radnici, kde chtěl svůj plán oficiálně předložit vedení města. Očekával radostné překvapení a nadšení, čekalo ho však překvapení nemilé. Síň, která na radnici sloužila k uchovávání památek, byla prázdná; předměty byly v létě prodány v dražbě, aby se „bezcenný brak“ odstranil z radnice. Zůstal jen městský archiv. Vinu za to, že uložené památky nebyly zachráněny pro muzeum, však Tykač kladl pouze sobě, neboť městská rada neměla o jeho záměru ani tušení. Jan Tykač však svou myšlenku i přes trpkou zkušenost neopustil a založení muzea později  prosadil.