Útlá úzká knížečka přišla na svět  s pomocí orlickoústeckého nakladatelství OFTIS právě v těchto dnech a bude také v prodeji v českotřebovském knihkupectví Paseka.  Pavla Kováře netřeba představovat, tedy jen stručně: přírodovědec, botanik, vysokoškolský učitel, rodák z našeho regionu a absolvent českotřebovského gymnázia., Do kraje svého mládí se pravidelně vrací za svými kořeny: za rodiči, nyní za maminkou, na chatu na Presích u Přívratu, spolupracuje s místními ochránci přírody i s Českotřebovským zpravodajem. Knížečku si nadělil ke svým loňským šedesátinám. Vyšla sice začátkem února, ale vročení je dáno s letopočtem 2012 a právě v červnu toho roku  slavil své kulatiny.   vydavatel musel maličko počkat n dokončení ilustrací  Jiřího Sopka, výtvarník, který Pavlovi ilustroval již v roce 1978 jeho prvotinu "Mouchy v siťovce".   Tím je trochu naznačena i souvislost, která existuje mezi nejčerstvější "Radostí z chůze" a "Mouchami".   Ve jméně ilustrátora není jediná  vazba. Je také myšlenková, sám autor se v epilogu nové sbírky odvolává na básničku Schizoid ze své prvotiny. Radost z chůze se sbírka básní a brzo bude mít ještě svého bratříčka. Bude to vícežánrová kniha próz s názvem "Každou nohou v jiné době", která je již v tisku a měla by spatřit světlo světa během dubna 2013.  Přesvědčuji autora, aby svou vazbu ke svým kořenům uspořádat křest uvedených knížek právě u nás, v naší městské knihovně. Sám se těším na den (nebo spíše večer), kdy se tato akce uskuteční. Mohlo by to být ještě dom konce dubna.

Vraťme se k chůzí, či lépe nové sbírce a dejme slovo autorovi co sám píše a vzkazuje budoucím čtenářům.  Věřím, že se pak rozhodnete knížku v knihkupectví Paseka alespoň prolistovat. Do vaší knihovničky se určitě vejde.

Výběr poezie v této neambiciózní knížečce by se mohl jmenovat třeba Loňské listy nebo Pozdní sběr (nic příliš originálního), ale nakonec ponechávám původní, snad optimisticky znějící název, pod jakým byl prvotní rukopis předán v r. 1989 do nakladatelství Československý spisovatel. Do sametového pozdvižení zbývalo ještě několik měsíců, ale naděje spojované tehdy s marné československými komunisty zadržovanou gor-bačovskou perestrojkou se promítaly do všech možných oblastí, tedy i do šancí, že nebudeme psát převážně jen do šuplíků. Rukopis dostal v nakladatelství k posouzení básník a redaktor Jiří Žáček, z jehož recenze podepsané jím k datu 24. 7. 1989 si dovolím podstatnou pasáž citovat: „P. Kovář (ročník 1952) se po své svérázné a zajímavé básnické prvotině Mouchy v síťovce (1978) na víc než deset let autorsky odmlčel, což znamená trpělivost u českých debutantů vskutku neobvyklou. Pozoruhodný je i jeho nový básnický rukopis, hlavně tím, jak je přes všecku literární stylizaci antiliterární, oproštěný od rétorismu, egocentrismu i pseudointelektuálských gest. Za základ sbírky považuji básně, které tak či onak souvisí s autorovou profesí (vědecký pracovník Botanického ústavu v Průhonicích), tedy ony „ekologické hodiny" z podtitulu sbírky, výjimečné tím, že dnes už i v poezii módní ekologické motivy traktuje ze zorného úhlu odborníka, nikoli tedy v duchu emotivně laického „Chraňte přírodu!", ale s vědomím všech zjevných i skrytých souvislostí, jak dosvědčuje třeba oddíl Sibiř, Egypt, ale i řada básní z prvého a především závěrečného oddílu."