František Vocl do třetice                                                         

Spoluautorství českotřebovského sochaře a kameníka Františka Vocla na pomníku padlým v Horním Újezdu jsem našel v monografii kolektivu autorů Horní Újezd u Litomyšle, kterou vydala obec v roce 2010. Ve stati „V kameni i kovu, sochařská výzdoba obce Horní Újezd“ od Ludmily Kesselgruberové a Stanislava Vosyky se tam na stránkách 114 a 115 mj. píše:

„Odstupněný kamenný podstavec nese desku se jmény 34 hornoújezdských mužů, kteří se z bojišť první války nevrátili. Jejich památku tu střeží – poněkud překvapivě - postava svatého Václava. Původně měl být objekt doplněn figurou legionáře. Toto řešení se ale nezamlouvalo některým občanům. Následně patrně došlo k nějakým neshodám. Svatováclavskou variantu, kterou hájili údajně zejména členové lidové strany, podpořila podpisová akce. A tak byl nakonec místo původně navrhovaného legionáře vytesán svatý Václav. Důvody tohoto výběru můžeme dnes jen hádat. Patrně sehrálo roli náboženské cítění, zřejmě i skutečnost, že rok 1929 (pomník byl odhalen 16. června 1929) byl připomínán jako svatováclavské milénium. Protože ale svatý Václav býval od nepaměti považován za hlavního patrona české země, může vcelku dobře zosobňovat i ideu české státnosti.

Práce na kamenném objektu byla zadána vysokomýtskému kameníku (Františku) Antochovi. Otázka autorství ale patrně nebude tak jednoduchá. Na pravé bočnici podstavce je totiž dodnes dobře čitelná signatura ANTOCH A VOCL / VYS. MÝTO. Je více než pravděpodobné, že oslovený kameník si přizval k dílu pomocníka. Snad proto, že neměl jistotu v sochařské práci. Antochovým spolupracovníkem byl podle všeho sochař a kameník František Vocl, který před rokem 1909 působil ve vysokomýtské kamenosochařské firmě ZNOJEMSKÝ. Poté odešel za obživou do České Třebové, aby tu pracoval nejprve v dílně sochaře Františka Voleského, po první válce pak ve firmě vlastní. Tuto domněnku podporuje jistá nepřehlédnutelná podoba Václavovy tváře s tvářemi jiných postav, které jsou prokazatelně produktem Voclovy ruky…“

K tomu bych jen dodal, že sjednocujícím prvkem může být, kromě celkové kompozice, i opakující se motiv hrobu a nebo typ písma signatury.

(Předchozí články jsou v Českotřebovském zpravodaji 1/2007 na str. 68 - Řetová a 7/2008 na str. 57 - Ostrov u Lanškrouna.)

Miloslav Renčín (foto autor)