Osídlování Českotřebovska

a počátky města Česká Třebová

Seminář se uskuteční ve čtvrtek 7. března 2013 v přednáškovém sále výstavní budovy muzea (Klácelova 11), začátek ve 13 hodin.

Program:

13. 00 Zahájení semináře

13. 10 První blok příspěvků, diskuse

14.30 – 15.00 Přestávka

15. 00 Druhý blok příspěvků, diskuse

16. 30 Ukončení semináře

Příspěvky k problematice osídlování regionu a počátkům města Česká Třebová přednesou: prof. PhDr. František Musil, CSc., prof. PhDr. Petr Charvát, DrSc., PhDr. Martina Beková, Mgr. Štěpán Gilar a PhDr. Jiří Šmeral.

Setkání předních odborníků na danou problematiku slibuje syntetizovat dosavadní historické poznatky na danou problematiku a nově je vyhodnotit ve světle nedávných archeologických nálezů.

Účastnický poplatek pro veřejnost je 20,- Kč.

Seminář zahájila Mgr. Jana Voleská, ředitelka Městského muzea, která přivítala jak přednášející, tak i posluchače, kteří se dostavili v hojném počtu a řečníky odměňovali uznalým potleskem. Po ní se ujala slova PhDr. Ludmila Kesselgruberová jako hlavní organizátorka s přáním, aby seminář přispěl pokud možno ke zpřesnění historických poznatků na pozadí nedávných archeologických nálezů a potom už přišel na řadu první blok příspěvků.

Zahájila ho archeoložka PhDr. Martina Beková komentovanou prezentací výsledků z předstihového průzkumu parcely pro novou budovu Městského muzea. Připomenula tradici, hovořící o původní osadě pod rotundou na druhém břehu řeky a dodatečném vysazení města. Jenže žádný z archeologických dozorů, prováděný při pokládkách sítí na druhém břehu, stopy po domnělé osadě nenalezl. Je tedy otázkou, zda se současně nevyvíjelo město a na druhé straně řeky možná panský dvorec, jehož kostelem byla zmíněná pozdněrománská rotunda, i když nakonec kvitovala závěr dr. Šmerala, že rotunda mohla být hraniční stavbou bez souvisejícího osídlení. Její pravděpodobný závěr tak je, že Třebová byla vysazena kolem náměstí stejným způsobem jako jiná města v té době a tedy i s kostelem a předlokační osada se tak zdá být v rovině dohadů badatelů počátku 20. století.

Druhým přednášejícím byl prof. PhDr. Petr Charvát, DrSc., který se věnoval středověkému osídlení Vraclavska, vymezenému 8. až 13. stoletím. Zmínil pohyb lidé a tedy důležitou komunikaci, umožňující přesuny tehdejších elit a hraniční zábranu, která ji chránila. Z české strany začínala na Vraclavi následované benátským hradištěm, aby končila dosud neznámou Přesekou, která vešla ve známost „branou strážnou na polích hrutovských“ (či u Hrutova). Ve 12. století dochází k ústupu zájmu zeměpána o tuto oblast a její přenechání církvi, představované premonstráty, Litomyšlsko se zdá obracet do Moravy. Ve 13. století se kromě panovníka (zakladatele měst Přemysla Otakara II.) představuje i vznikající šlechta, která výsluhami vniká do mezer v zeměpanském osídlení. Církevním institucím nezbývá než se bránit, a to právně (konfirmace litomyšlského falza z roku 1167 panovníkem v roce 1245), vymezováním hranic svých majetků a jejich osídlováním, zdá se však, že končí na tehdy obecném nedostatku nových osadníků. Došli tak do Třebové (jak dokládá stížný list opata Oldřicha), kterou nakonec z neznámých důvodů disponoval panovník.

Po něm se ujal slova prof. PhDr. František Musil, CSc., který navázal na jeho výklad a na úvod předeslal, že svoje názory na danou problematiku vesměs publikoval. Připomenul, že ta ves (villa) je podle něho Opatov, Cribonia je ze souvislostí spíše Moravská Třebová a onen Ctibor je nejspíš sám zakladatel Cimburka. Vlastnictví premonstrátů k České Třebové tak zpochybnil, třebaže ve své činnosti měli obecně osídlování nekulturní krajiny. Ve výkladu se přidržel závěrů J. V. Šimáka, že územím „k hranici země“ je území severně od Litomyšle, potomní Lanšpersko, které v pokání za popravu Vítkovce Záviše z Falkenštějna daroval Zbraslavskému klášteru. Roku 1292 tak byla Třebová prokazatelně majetkem panovníka, i když není zřejmé, jak by je býval premonstrátům odejmul.

Druhý blok přednášek zahájil Mgr. Štěpán Gilar konstatováním, že do problematiky počátků osídlování Českotřebovska by jasno mohl vnést jen objev nového, dosud neznámého pramenu. Kvalifikovaně shrnul dosavadní závěry, jejich klady i nedostatky, jak vyplynuly z polemiky především mezi dr. Šmeralem a prof. Musilem. Podle Štěpána Gilara (i s přihlédnutím k závěrům dr. Bekové) byla Třebová zakládána jako město, a proto o ní nelze mluvit jako o vsi. Podle něho Cribonia - Tribovia byla ves, podle jména v údolí Třebovky, blíže na moravské straně, byl v ní kostel (ovšem v překladu listiny opata Oldřicha se uvádí chrám) a patřila litomyšlskému klášteru. Z právě uvedeného se mu nabízí (ta!) Třebovice, dnes Třebovice v Čechách. Měla vzniknout kolonizací premonstrátů, proto se o ní nikde nepíše a i by to vysvětlovalo bezproblémovou konfirmaci vlastnictví v roce 1245. První zmínka o ní je sice až v roce 1349 (soupis farností, které byly odstoupeny litomyšlskému biskupství), ale není už zmíněna v listinách o dělení majetku mezi litomyšlským biskupem a konventem, čili snad předtím ve vlastnictví panovníka. A v souvislosti s připomínanou spojnicí Čech a Moravy stojí za zmínku nedaleká Třebovická brázda jako místo přirozeného průchodu. Štěpán Gilar zakončil výklad přiznáním, že jeho závěr může být pro přítomné překvapivý a až v odborné diskusi může pozbýt přívlastek hypotetický. (Což samozřejmě předpokládá jeho publikování.)

Posledním přednášejícím byl PhDr. Jiří Šmeral, který předeslal, že se též nebude vracet k už publikovanému a svoje vystoupení založil spíše na prezentaci otázek, jejichž zodpovězení v souvislosti s počátky České Třebové, zejména ve znění listiny rychtáře Lipolta z roku 1335, postrádá. První z nich je zda, proč a jak se Třebová dostala od premonstrátů panovníkovi, přičemž nezavrhuje ani možnou souvislost s potomním vznikem litomyšlského biskupství. Nebo kolik bylo v Č. Třebové v té době kostelů a zda k nim lze přiřadit zaznamenaná jména církevních hodnostářů. Podle už zmíněné listiny z roku 1335 má za to, že Třebovou mohli vysadit páni z Heřmanic (doloženy tři generace) zhruba v 70. nebo 80. letech 13. století, kteří mohli disponovat dosud nezakoupenými osadníky a možná byli ve službách litomyšlských premonstrátů (církevní hodnostáři nemohli provádět některé světské činnosti), o čemž by svědčila asi ne bezdůvodně uváděná titulatura advocatus a iudex. Odpovědi na tyto otázky by bylo rovněž nutné precizovat, aby v předpokládané diskusi obstály. Svoje vystoupení pak zakončil už zmíněným konstatováním, že tak trochu bezprizorná rotunda mohla být hraniční stavbou bez souvisejícího osídlení.

Zbývá dodat, že kvalifikovanými připomínkami ke zdárnému průběhu semináře přispěl i emeritní ředitel Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli PhDr. Milan Skřivánek.

Vydařené odpoledne zakončily Mgr. Voleská a PhDr. Kesselgruberová poděkováním přítomným s přáním, aby z příspěvků přednášejících mohl vzniknout sborník pro ně i budoucí badatele.