A už zase skáčeme
- aneb -
holky z Podhorky vyrazily do ,,světa“
Radka Provazníková a její kráska Evolet.
V sobotu 23.2. jsme se
probudili do bílé pohádky. Letos zima se sněhem opravdu šetřila , takže
bych jindy z této nadílky měla radost. Čekala nás však cesta za Hradec
Králové na halové závody v Probluzi, což představuje nějakých 85 km.
Nejsem zrovna zkušený řidič a můj stařičký ,,pežotek“ není stavěný na
překonávání závějí. Kdeže by se vzaly závěje u Hradce? Jo, to jsem si
bláhově myslela, že se nemůže stát. Ale už výjezd za Třebovou mě
přesvědčil, že se bude jednat o cestu dobrodružnou. Že přeháním ? Ale
kdež. Do Hradce celkem dobrý. Ale pak – musím říct , Krkonoše, Šumava a
Přím-Probluz jedno jsou. Občas jsem myslela , že tou peřinou ani
neprojedem, a když mi ve čtyřicítce začalo auto lítat ze strany na stranu
(a řeknu vám, všechny ty moudré řeči, že nemám prudce točit volantem,
šly v té chvíli stranou), má spolutrpitelka Radka chtěla vystoupit.
Nakonec jsme se bez úhony doploužily k hale.
,,To bude dobrý,“
chlácholila jsem roztřesenou Radku, ,,než pojedeme domů, buď sníh roztaje
,nebo ho silničáři prohrnou .“ Radka na mě koukla poněkud nedůvěřivě a
pak už jsme vláčely deky , židličky a psy k prezenci. No vlastně, vláčena
jsem byla já, protože Růža, unavená 1,5 hod cestou , radostně vyrazila
prozkoumat všechny pachy a stopy. Vůbec nebrala v potaz moje zoufalé
výkřiky jako : ,,Pomalůůů! Stůj! Čekéééj !“ atp. Nakonec jsme se
usadily, zaregistrovaly, obhlédly co, kde a jak tady chodí a už nás
pořadatelé hnali na prohlídku trati. Musím říct, že oba parkury byly pro
trochu pokročilejší začátečníky agility jak šité na tělo. My – tedy já +
Růženka – jsme se zas tak moc nepředvedly. První běh až na nešťastnou
vysílačku ( Růženka je přesvědčena, že když se pro mne bude vytrvale
vracet a štěkotem mi bude nadávat, svůj šnečí poloklus změním v trysk),
byl bezchybný ( vyšlo z toho 3.místo) . Ale druhý byl katastrofa. Růža
ztratila všechnu trpělivost a snažila se mne popohnat nejen štěkotem, ale
i neustálým pobíháním kolem mne. Ve snaze zrychlit jsem nakonec udělala
hrubou chybu ve vedení a bylo ,,vymalováno“.
Naše kamarádka Edulka
pod vedením Radky si doběhla pro krásné druhé místo + stejné umístění
v součtu. Po nezbytném fotografování a venčení ,,holek“ jsme zabalily
saky paky a vyrazily na cestu k domovu. Můj předpoklad , že odpoledne
bude lépe, se ukázal jako naivní. Nejenže byly návěje zas, ale úseky
zaváté silnice byly podstatně delší . Místy jsme jely třicítkou a
odhadovaly, kde ta silnice asi je. No – tento článeček je důkazem, že
jsme nezahynuly bídnou smrtí umrznutím v závěji. Dokonce jsme dorazily bez
úhony- i když chybělo jen pár centimetrů a byly bychom sklouzly do
příkopu. Radka s úlevou, kterou se ani nesnažila skrývat, vystřelila
z auta . Já ještě pár kilometříků popojela do České a po vyložení věcí
jsem se zapřísahala, že v zimě už NIKDY VÍC !!
V neděli jsem
doháněla domácí práce a večer jsem zasedla k internetu, abych zjistila,
kam bychom si mohly jet zaskákat. ….
Růženka sleduje
dění na parkuru. Copak máš v ruce ?
Mohla bys mi alespoň
talíř hodit, abys tu tak
zbůhdarma nestála
Soňa Šmajzrová s kníračkou
Donigara Gloria Leones
Ve
stejný den 23.2.si vyjela na závody i naše kamarádka Soňa
Šmajzrová.
Jen ne na agility, ale na poslušnost
podle ZZO.
A pěkně nás trumfla!
Se svou kníračkou Tarou (
Donigara..atd) VYHRÁLA !!
(Je příjemné, když to agiliťák natře klasikům - o to víc, když je NÁŠ!)
Plné zážitků
jsme pak půlku tréninku rozebíraly,
jak se komu vedlo a
jak jsme se každá vypořádala
s náročnými sněhovými podmínkami.
Helena Chrastilová
-
ZKO
Podhorka Česká
Třebová vás zve
-
27.4. do svého areálu na PODHORSKÝ
ČAROSKOK
- Zaběhat si
jump a agility mohou úplní začátečníci , pokročilí i závodníci.
Pokud máte pejsana MINI či MAXI, stačí napsat, upravíme výšku
překážek .
Propozice najdete na facebooku Agility Podhorka a
www.podhorka.org
|