Za Antonií  Štyrskou  

Ve středu dne 13. března 2013 zemřela ve věku nedožitých 99 let  jedna z nejstarších obyvatelek našeho města a také zároveň jedna z posledeních  prvorepublikových členek  zdejší tělovýchovné jednoty Sokol, paní Antonie Štyrská.

Narodila se 7. června 1914 v domku čp. 830 na Skalce v rodině železničáře Antonína Procházky jako starší ze dvou dětí. Členkou zdejšího Sokola se stala jako dorostenka ve čtrnácti letech. Její cvičitelkou tehdy byla dcera hostinského z Hýblovy ulice Zdena Habrmanová, později vystřídaná Helenou Dlouhou a Marií Marklovou.  Antonie se účastnila všech veřejných vystoupení a také sletů v Praze v letech 1932, 1938 a 1948.

Cvičila také ve dvou skladbách na českotřebovském sletu v roce 1935 na hřišti na Farářství. Na průvod všech účastníků městem a slavnostní zahájení sletu, dokud zdraví dovolilo, ráda vzpomínala. Spolu s přáteli ze Sokola Jindřichem Přibylem, Jaroslavem Horákem, Ladislavem Štyrským (pozdějším manželem), Pavlou Chmelíkovou, Zdenou Habrmanovou, Albínou Unzeitigovou a synem cementáře Karlem Mikuleckým ozdobili jeho žebřinový vůz a všichni v selských krojích předvedli v průvodu pravou selskou jízdu s koňským potahem, doprovázeni dalšími pěšími „sedláky a selkami“. Na sletišti na Farářství všichni zatančili Českou besedu.

Antonie Procházková, opět pod vedením Marie Marklové, se vícekrát objevila v tehdy oblíbených  operetních představeních, pořádaných ve  velkém sále sokolovny Na Skále. Nejraději vzpomínala na  operetu „ Na tý louce zelený“, kde spolu s děvčaty v mysliveckých kamizolách zpívala tehdejší hity, jako „Co by bylo za myslivce, za copak by stál“ nebo „Když hvězdy svítí, každý to cítí“.

Paní Antonie Štyrská se mohla, pravděpodobně jako poslední pamětnice ve Třebové,  pochlubit ještě jednou zajímavou vzpomínkou, která sice se Sokolem nesouvisí, přesto je však hodna zaznamenání. Jako školní dívka byla nucena navštívit tzv. „Černohousku“, tj. paní Černohousovou, žijící v rodném domku Jana Hýbla v Hýblově ulici, která byla po městě známá jako zručná „trhačka zubů“. A tak se jednou malá Tonička vydala s maminkou za touto amatérskou stomatoložkou v záležitosti odstranění viklajícího se mléčného zubu. Na průběh „operace“ do konce života  s úsměvem vzpomínala: „Ve světnici měla dřevené schůdky, na nejnižší jsem si sedla, za nejvyšší si Černohouska stoupla, chytla mi hlavu, zvrátila ji dozadu, já otevřela pusu a už to bylo!“

Po znovuobnovení  činnosti Sokola po roce 1989 se paní Štyrská účastnila všech akademií a veřejných cvičení, třebovskou jednotou pořádaných. V blízkosti cvičenců se vždy objevovala po boku svých vrstevnic a vrstevníků – někdejších členů Sokola, jako např. Marty Valterové, Vlasty  Přívratské, Marie Demlové, Františka Mrkvičky a dalších.  Při výstavě ke 120. výročí založení Sokola v Galerii Ještěr, na Tyršově náměstí, v těsném sousedství bydliště paní Štyrské, zde byla jednou z těch, kteří zde dohlíželi na vystavené exponáty. Alespoň na chvíli se mohla ve vzpomínkách vrátit do časů svého mládí.

Čest její památce !                                                                                                                                         Martin  Šebela