-
100 let od
narození Jaroslava BENÁTSKÉHO (17.4. 1913 – 3.7. 1995), významného
loutkáře
-
 Narodil
se v České Třebové jako nejmladší ze šesti dětí strojvedoucího Viléma
Benátského. Vyučil se zámečníkem u firmy Josef Štarman v místě rodiště a
v letech 1930 až 1932 vystudoval průmyslovou školu strojnickou v Kolíně
nad Labem. S ukončením studií se vrátil domů a nastoupil místo zámečníka
ve Šreflově továrně na armatury. Následovala povinná vojenská služba a po
ní práce konstruktéra elektrických strojů a přístrojů v Brně. Po návratu
nastoupil do českotřebovských dílen a následně do výtopny, kde zastával
místo strojního topiče a později strojvedoucího. V roce 1961 byl ze
zdravotních důvodů přeřazen do funkce personálního strojmistra
lokomotivního depa, kterou vykonával až do odchodu do důchodu.
- Jeho velkou láskou bylo loutkové divadlo, kterému věnoval veškerý
volný čas. Byl nejen loutkohercem, ale i režisérem a vedoucím souboru.
V roce 1943 začínal s malým rodinným divadlem. Po rozšíření souboru o
další členy a zhotovení scén pro závěsné loutky o výšce 50 cm, hrál
nejprve v malém sále Dělnického domu a od roku 1947 v nově postaveném
dřevěném divadélku Úsvit na Trávníku. V té době slavil soubor největší
úspěchy a to jak na krajských tak celostátních loutkářských přehlídkách a
soutěžích. Později hrával i v nově vybudované Malé scéně. Za celoživotní
činnost u loutkového divadla obdržel řadu ocenění. Asi tou nejdůležitější
byla čestná medaile Ministerstva kultury ČSR Za rozvoj amatérského
loutkářství. Jaroslav Benátský byl činný i ve svazu invalidů. V posledních
letech života se také zabýval stavbou parních lokomotiv.
-
-
125 let od
narození Františka FORMÁNKA (1.4. 1888 – 5.4. 1964), akademického sochaře,
malíře, štukatéra, vynálezce, učitele a léčitele
-
 Narodil
se v rodině chudého českotřebovského tkalce. Po ukončení školní docházky
odešel na radu oblíbeného učitele modelování Vokála do Prahy. Učil se zde
sochařem a štukatérem u firmy Jindřich Říha na Smíchově a po večerech,
sobotách a nedělích se připravoval k dalšímu uměleckému studiu. S výučním
listem nastoupil nejprve na uměleckoprůmyslovou školu a později na
Akademii výtvarných umění ( prof. Jan Štursa). Studia si převážně
financoval sám. Pracoval jako fasádní dekoratér a také navrhoval rozmanité
drobné předměty pro keramické závody. Ještě si chtěl prodloužit studia
návštěvou třídy Otakara Španiela, ale do tohoto oddělení docházel jen
krátce. Otcova vážná nemoc jej ještě roku 1923 přiměla k návratu do
rodného města a studia přerušit. Když otec skutečně 1. dubna 1924 zemřel,
stal se tento návrat trvalým.
- V České Třebové byl pověřován bohužel jen drobnými zakázkami.
Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné předměty, pamětní desky
rodáků, náhrobní kameny, plastiky na fasádách některých domů, betlémy,
portál nad vchodem Habrmanovy školy práce. Portrétoval také celou řadu
českotřebovských občanů. Za pražského pobytu provedl např. štukatérskou
výzdobu Křížovnického kláštera a vestibulu hlavního nádraží. Se sochařským
a štukatérským uměním Františka Formánka se můžeme setkat také v Uherském
Hradišti, Hlinsku, Olomouci nebo Vídni. Byl i dobrým malířem, kreslířem a
fotografem. Od studentských let se také zabýval vědeckým studiem letectví,
hlavně problematikou helikoptér. V jeho ateliéru byly desítky vlastnoručně
zhotovených modelů. Uměleckou pozůstalost odkázal Městskému muzeu v České
Třebové, výsledky celoživotní badatelské práce Národnímu technickému muzeu
v Praze.
-
-
110 let od úmrtí
Václava Vlastimila HAUSMANNA (1.1. 1850 – 11.4. 1903), hudebního
skladatele, ředitele kůru a kapelníka
-
 Narodil
se v Polici nad Metují. V Praze vystudoval Učitelský ústav a zároveň
varhanickou školu, kde byl žákem Bedřicha Smetany. Po absolvování studií
v roce 1869 krátce učil v místě rodiště a v České Třebové. Od roku 1871
opustil školní službu a plně se věnoval milované hudbě. Začínal jako
kapelník a ředitel kůru v Rožnově na Moravě, dále působil v roli
vojenského kapelníka v Karlovci v Chorvatsku, byl ředitelem kůru a
kapelníkem v Německém Brodě a hudební dráhu zakončil v Bílku ve Slezsku,
kde pobyl dokonce 14 roků. Za svého působení v Německém Brodě vydával
Československého varhaníka, Slovanskou hudbu a Hlasy svatyně. Byl
zakladatelem zemského spolku varhaníků, s úspěchem komponoval opery,
operety, baletní hudbu i skladby církevní. Svůj bohatý život věnovaný
hudbě ukončil u své dcery E. Z. Rybičkové v České Třebové, kde je také
pochován na místním hřbitově.
-
-
205 let od
narození Františka Matouše KLÁCELA (7.4. 1808 – 17.3. 1882), národního
buditele, vychovatele, pedagoga, žurnalisty, básníka, spisovatele,
filozofa, účastníka revolučních událostí roku 1848 a přítele Boženy
Němcové
-
 Byl
nejmladším ze šesti dětí českotřebovského ševce Antonína Klatzla.
V pozdějších letech si své jméno počeštil. Národní školu navštěvoval ve
svém rodišti, normální školu, gymnázium a filozofická studia absolvoval
v Litomyšli. Potom odešel studovat na Moravu. Jako člen augustiniánského
řádu vystudoval v Brně bohosloví, studoval také na univerzitě v Olomouci.
Ještě než školu dokončil, byl povolán zpět do Brna, aby se sám stal
profesorem filozofického ústavu. Po devíti letech, přestože patřil
k nejlepším a nejoblíbenějším pedagogům, musel z místa odejít. Důvodem
byly svobodomyslné názory, jimiž navazoval na myšlenky B. Bolzana. Krátce
se objevil v Praze, následoval Liběchov s pracovním místem bibliotekáře
zámecké knihovny. I když se mu zde líbilo, ani tady dlouho nevydržel a
musel se vrátit zpět do brněnského kláštera. V revolučním roce 1848 se
horlivě účastnil politického dění jako člen Národního výboru a organizátor
Slovanského sjezdu. V té době byl i redaktorem Týdeníku a Moravských novin
a založil Českomoravské bratrstvo, prodchnuté myšlenkou celosvětového
sbratření, do kterého také patřila Božena Němcová. V roce 1851 se musel
s redaktorstvím rozloučit. Začal vyučovat dívky ze zámožných rodin a sám
se zabýval vědeckým studiem astronomie a kosmogonie a zdokonaloval se
v jazyce francouzském a anglickém. Zatrpkl a do určité míry přerušil i
kontakty s českými vlasteneckými kruhy. V srpnu 1869 odejel do Ameriky,
kde psal pod jménem Ladimír. Štěstí které očekával ale nenalezl. Žil
v bídě, odkázán na pohostinství milosrdných krajanů. Zemřel v městečku
Belle Plaine v rodině Františka Záleského.
- Z Klácelova literárního díla je nezbytné upozornit alespoň na jeho
Básně (1836), Dobrovědu (1847), Počátky vědeckého mluvnictví českého
(1843) a Listy o původu socialismu a komunismu (1849).
- V roce 2008 proběhly oslavy F.M. Klácela v jeho rodišti. K dvoustému
výročí oslavence uspořádalo Městské muzeum Česká Třebová celou řadu akcí
(výstava, koncertní provedení opery F.K. Zedínka Obrázky z Hor, třídenní
sympozium, odhalení pamětní desky na domě čp. 66 v Hýblově ulici).
-
-
90 let ing.
Jaromíra ŠLEMRA, narozeného 8.4. 1923, středoškolského pedagoga, člena
řady organizací, držitele zlatého odznaku J.K. Tyla a ceny města Kohout
2011
-
 Narodil
se v Očelicích u Opočna, kde žila jeho babička z matčiny strany. Ihned po
křtu v evangelickém kostele v Klášteru nad Dědinou se s matkou vrátil za
svým otcem do Skutče, kde rodina trvale bydlela. Otec Jan Šlemr byl
drobným živnostníkem – radiomechanikem, matka Marie úřednicí na poště ve
Skutči, později vedoucí poštovního úřadu. Spolu měli dvě děti. Vedle
Jaromíra ještě mladší dceru Irenu, v pozdějších letech vynikající
sportovkyni ( členka národního družstva v házené, mistryně sportu).
- Po ukončení obecné školy vstoupil Jaromír na reálné gymnázium
v Chrudimi, odkud z kvinty přešel na obchodní akademii, kde maturoval
v roce 1944. Protože vysoké školy byly v té době uzavřeny, nastoupil jako
praktikant do Spořitelny ve Skutči. Vysokou školu obchodní v Praze
(učitelství ekonomických předmětů) vystudoval hned po válce. Vzdělání si
později ještě doplnil na PEF (provozně ekonomické fakultě) Zemědělské
univerzity v Brně, kde promoval v roce 1966. Jako mladý středoškolský
profesor začínal svoji praxi v České Třebové (gymnázium, obchodní
akademie). V pozdějších letech ještě učil na SEŠ v Šumperku, ve Svitavách
a nakonec v Chocni, kde končil jako ředitel školy. Do důchodu odešel
v roce 1985. Nikdy neměl žádné závazky k jakékoliv politické straně či
policejní instituci. V padesátých letech musel dokonce školské služby
opustit. Vrátil se až po zoufalém činu, kdy požádal prezidentskou kancelář
o povolení legálně se odstěhovat z ČSSR, neboť byl přesvědčen, že se
v cizině lépe uplatní.
- Kromě náročného povolání učitele, měl celou řadu koníčků – hrál a
režíroval ochotnické divadlo, vystupoval na recitačních večerech, ve
spolupráci s Františkem Navarou a F.K. Zedníkem sestavoval a režíroval
pořady v Divadle hudby ve skautském domově v Javorce, aktivně pracoval v MO
Českého rybářského svazu, v mysliveckém sdružení, skautingu, byl literárně
činný. Je spoluautorem odborných učebnic pro střední ekonomické školy, je
autorem povídek, básniček, rozhlasové hry, divadelní jednoaktovky a
libreta dětské opery Budulínek. Zabýval se též divadelními kritikami
ochotnických představení. Jeho literární práce byly nepravidelně
uveřejňovány v různých almanaších, v regionálním tisku, v týdeníku Vlasta
… S některými články a hlavně básničkami jsme se mohli seznámit i na
stránkách Českotřebovského zpravodaje.
- Když přišel v roce 1947 jako mladý středoškolský profesor do České
Třebové, okamžitě se zapojil do činnosti místních ochotníků. Jeho první
divadelní role byla motýl Felix v divadelní inscenaci bratří Čapků Ze
života hmyzu. Krátce na to sám režíroval hru Fr. Tetauera Úsměvy a kordy,
ve které jednu z ženských rolí hrála studentka gymnázia Ludmila Huráňová,
pozdější jeho manželka. Spolu vychovali dceru Yvonnu. Poslední jeho rolí
byl profesor Henry Higgins v divadelní hře G.B. Shava Pygmalion v režii L.
Hýbla (1982). Za více jak padesátiletou činnost v ochotnickém divadle
obdržel ing. Jaromír Šlemr v roce 2005 nejvyšší morální ocenění, tzv.
Zlatý odznak J.K. Tyla. Je také držitelem ceny města Kohout 2011 na kterou
byl nominován za svoji knižní prvotinu Čas je jako kůň s jezdcem.
Jan Skalický
|