Českotřebovský deník 81/2013 (3. dubna)                            

EUROVIA provedla unikátní nález železničního mostu z roku 1845.
Nález neoznámila, bagrem jeho část zbořila.


Ústí nad Orlicí dne 3.4.2013 V sobotu 30. března se na sdružení Nádraží nedáme! obrátil Pavel Mertelík ml. z orlickoústeckého sdružení Krajina a tradice, o.s. s tím, že si všiml v rozvalinách mostní konstrukce pocházející z padesátých let klenbu mnohem staršího mostu. „Do Ústí jsem v sobotu okamžitě přijel a osobně se šel na místo podívat. Už na první pohled bylo zřejmé, že zbytek mostu pochází z období historicky první Pernerovy tratě, která byla zprovozněna v roce 1845. Jedna mostní klenba je však viditelně narušena prací stavebního stroje,“ říká Martin J. Kadrman, předseda Nádraží nedáme! s tím, že bourací práce byly v místě prováděny ještě před několika dny. Ihned po svátcích se sdružení Nádraží nedáme! spojilo s vedoucím Odboru školství a kultury města Ústí nad Orlicí Lubošem Mikyskou a Danou Kličkovou, která má na starost výkon státní památkové péče. „Oba úředníci nám potvrdili nejhorší obavy, tedy že stavebník nález podle stavebního zákona neoznámil a oni o ničem neví. Obratem jsme jim poslali oficiální oznámení o nepředvídaném nálezu a zároveň jsme informovali Národní památkový ústav v Pardubicích,“ říká Jindřich Fiala, tajemník sdružení Nádraží nedáme! „Minimálně na orlickoústecku se jedná o svého druhu unikátní technickou památku. V Pardubickém kraji je původních mostů z první výstavby tratě minimum. Ač byla uzavřena dohoda mezi Eurovií a památkáři, že jakýkoliv nález včas oznámí, nebýt všímavých občanů, historická konstrukce by dnes již byla stavebními stroji zničena,“ uvedl Kadrman.  Ještě v úterý přijel archeolog z Vysokého Mýta a okamžitě zakázal další demolici mostní konstrukce. Nyní se památkáři připravují k provedení archeologického průzkumu, zdokumentování a popsání významného nálezu. Zatím se neví, zda bude zbytek historického mostu zachován. „Jedna jeho klenba je rypadlem výrazně narušena. Počkáme na výsledek památkářského průzkumu. Věříme, že památkáři o dalším osudu památky rozhodnou v její prospěch a nepodlehnou případnému tlaku nadnárodní stavební firmy. Její pouhé zdokumentování a následné zdemolování by byla nenávratná ztráta. Umíme si například představit její konzervaci a uchování jako doklad počátků železničního stavitelství v zemích Koruny české,“ dodal Kadrman. K nálezu došlo v místě stávajícího mostu, kterým vede spojnice z Ústí nad Orlicí do místní části Kerhartice. Most stojí na spojnici ulic M. R. Štefánika a J. Haška.

Kurátorkou výstavy bude Jana Pernicová

Pardubice (3. 4. 2013) – Další výstavu z cyklu Prostor pro jednoho kurátora zahajuje Východočeská galerie v Pardubicích ve čtvrtek 4. dubna v 17 hodin v Domě U Jonáše. V  roli kurátora výstavy vybrala tentokrát náměstkyně hejtmana Pardubického kraje Jana Pernicová díla moravskotřebovské výtvarnice Hany Horské a ze sbírek galerie potom díla Ludmily Jandové, která žila a tvořila v Osíku u Litomyšle.
„Vybrala jsem si díla dvou umělkyň ze svitavského regionu, který mně tolik přirostl k srdci,“ vysvětluje Jana Pernicová. „Ženy řeší ve svých dílech citlivě mezilidské vztahy, zvláště pak vztah muže a ženy, vzájemné hledání, čekání i bolestné opouštění. Domnívám se, že mnohem intenzivněji než muži vnímají všechny momenty, které vztah ohrožují, bojí se zraňování nejbližších a jako hlavní vnímají potřebu ochraňovat rodinu a děti. A to vyjadřují i díla, která mě při výběru oslovila,“ dodává náměstkyně hejtmana, která má v radě Pardubického kraje zodpovědnost za školství, kulturu a památkovou péči.
Cyklus Prostor pro jednoho kurátora pořádá Východočeská galerie v Pardubicích k 60. výročí svého založení. V průběhu roku představí regionálně známé osobnosti veřejnosti díla ze sbírek Východočeské galerie v Pardubicích či ze soukromých sbírek a upozorní na autora, kterého si váží.  V letošním roce se už výstavními kurátory stali hejtman Martin Netolický, rektor Univerzity Pardubice Miroslav Ludwig a své výběry chystají například ředitel Východočeského divadla Petr Dohnal, operní pěvkyně Dagmar Pecková, herec a režisér Jan Kačer a další. 
Výstava děl Ludmily Jandové a Hany Horské potrvá v Domě U Jonáše v Pardubicích od 4. dubna do 5. května.
 
Informace o autorkách děl:
Hana Horská
Narozena 16. 5. 1963 v Moravské Třebové, zde žije a tvoří.
Vystudovala Universitu Hradec Králové, obor český jazyk – výtvarná výchova. Maluje obrazy a vytváří práce v programu CorelDRAW® Graphics Suite. Jak u olejomaleb, tak i v počítačových grafikách se jedná o velmi zajímavé uplatnění autorčiny osobité formy cítění. Hana Horská sama říká, že v jejích pracích je celý její život. Hodně spoléhá na intuici, na své prožitky, na své vnímání všeho, co se v životě kolem ní a nás všech odehrává. Lásku chápe jako sílu, jedinou sílu, která mění svět k lepšímu. Tak jako v životě i ve své tvorbě jí jde o cestu za čistotou mezilidských vztahů a za klidem, které tak moc v dnešním světě chybí.Hana Horská je také hlavní organizátorkou velmi úspěšné mezinárodní výtvarné soutěže Pod modrou oblohou. Letos probíhá již její 8. ročník. Tuto soutěž podpořil i Bill Gates, zakladatel firmy Microsoft. Její dílo bylo představeno na 20 samostatných výstavách v  České republice a v zahraničí a je v soukromých sbírkách v České republice na Novém Zélandu, v Norsku či Německu. Ve Východočeské galerii v Pardubicích nevystavovala a ve sbírkách instituce není zastoupena.
Česko-norský projekt napsal další pokračování

Ústí n. O. – V hektickém předmaturitním čase čekala studenty uměleckých oborů a jejich pedagogy další akce z letošního bohatého výčtu. Střední školu uměleckoprůmyslovou v Ústí nad Orlicí totiž v druhé polovině března navštívila delegace z partnerské školy Breivang v norském Tromsø. Zatímco v září se Ústečtí podívali za polární kruh a společně s norskými kolegy se věnovali natáčení rozmanitých filmů, dvoutýdenní pobyt seveřanů na východě Čech měl poněkud odlišnou náplň. Znovu se však konal v rámci projektu Leonardo, který započal před dvěma lety kontaktními návštěvami učitelů obou vzdělávacích zařízení.
Úkoly zvládli se ctí, míní vyučující
Náplní jedenáctidenního pobytu, jak prozradil učitel uměleckých oborů „umprumky“ Bohuslav Špaček, byla výroba nábytku v reálném měřítku. Studenti obou škol si tak vyzkoušeli výrobní proces v plném rozsahu. A to doslova od píky. „Začali od prvních skic a návrhů. Potom měli možnost výuky digitální malby a postprodukce kreseb v počítači. Dále Norové za pomoci českých studentů modelovali v 3D programu 3d modely. Z nich vznikala konstrukce pro řez na plotru. Následovalo řezání geometrie do vlnité lepenky pomocí řezacích strojů. Potom studenti sestavili nábytek a přišlo na řadu finální zpracování a nástřik barvy,“ popsal vyučující složitý proces, který zabral česko-norským skupinám řadu dní a vyžadoval intenzivní komunikaci v anglickém jazyce. Podle Bohuslava Špačka se zdárným výsledkem. „Vzhledem k různému zaměření studijních programů se studenti norské a naší školy vypořádali s konstrukcí a návrhem nábytku se ctí,“ hodnotí jejich počínání.
O zábavu nebyla nouze
Bezmála dvoutýdenní „norská vizita“ nebyla pochopitelně pouze o tvrdé práci. Na řadu přišla i zábava včetně sportovních i kulturních aktivit. „Pro norské partnery byl nejlákavější dvoudenní výlet do Prahy či návštěva litomyšlského zámku. Nechyběla společná bowlingová klání, návštěva kina či prezentace výrobků a v Norsku natočených dokumentů v Malé scéně,“ přiblížila bohatý program učitelka angličtiny Alena Marková, jež měla průběh česko-norského projektu na starost. Podle jejích slov se již nyní rýsuje další možná spolupráce obou škol, a to na poli oděvního návrhářství.  „U nás by se mohl zapojit design oděvů a na norské straně by se jednalo o navrhování divadelních kostýmů, tedy podobný obor tomu našemu, ale zaměřený na divadlo a film. Obor komunikace a média by rád v této spolupráci pokračoval, ale za další dva roky. Organizace projektu je náročná časově i personálně, o grant je možné žádat pravděpodobně jen obrok,“ vysvětluje Alena Marková.