Lidová pravidla pro oddlužení aneb – jak nesednout podvodníkům na lep…

Dluhy se v naší společnosti skloňují ve všech pádech. Nebudu Vás zahrnovat suchými statistikami, ale vzhledem k své praxi v poradně si dovolím uvést, že příčiny toho, proč spadnou lidi do dluhů, jsou někdy opravdu kuriózní. Od vlastní nepřiměřené spotřeby, přes náročnou milenku, až po snahu pomoci druhým… Lidé se často ve snaze někoho vylovit z močálu dluhů - utopí sami.

Pomoc dlužníkům by měla být smysluplná a ve správný čas. Například tehdy, když dlužník požádá krajský soud o oddlužení a jeho příjem na konkrétní výši dluhů nestačí. Příbuzní mohou velmi dobře zafungovat a formou důchodové renty či darovací smlouvy nešťastníkovi pomoci zvýšit jeho měsíční příjem. Vše je dobré si rozmyslet, prodiskutovat a také se poradit. Strkat peníze někomu přes dveře ve chvíli, kdy u něho úřaduje exekutor, je značně riskantní a troufám si říci, že pro kapsu poctivého člověka, i naprosto zbytečné.

Jestliže se dlužníkovi dluhy a jejich splácení vymkne z ruky, měl by uvažovat o tzv. konsolidaci, ne o dalších půjčkách a vytloukání klínu klínem. Jednoduše řečeno, konsolidace je akt, kdy všechny dluhy se dají pod jednu střechu a výše splátek se poněkud sníží, ale samozřejmě také o několik let prodlouží. Poctivý dlužník však režim splátek udýchá a dluh pomalu zaplatí, aniž přijde o dům, věci atd.

Pokud již dlužník nestačí na pravidla konsolidace, kterou řeší banka, může podat návrh na tzv. osobní bankrot nebo-li oddlužení a to ke krajskému soudu.  Obvykle hledá pomoc. Ovšem pozor, klikne-li do internetového prohlížeče, tak kromě reklamy na spodní prádlo na něho vykoukne množství společností, které se tváří seriózně a nabízejí svoji pomoc s dluhy. Termíny „správcovství dluhů“ či „oddlužení“ nešťastný člověk obvykle zaměňuje a slyší jenom ono „Převezmeme vaši starost s dluhy, budeme jednat za vás. Budete bez starosti!“

Ovšem má to háček – správcovství není oddlužení a poskytuje se za „menší či ještě větší“ poplatek. Někdo se tedy zaváže, že dlužníkovi věřitele obslouží a dlužník s tím nebude mít již starosti. Dlužník prostě bude posílat peníze jenom svému správci a sám si dá nohu na trnož. Do poradny nám však chodí dlužníci, kteří dopadli tak, že správce si vyúčtoval především svoji sjednanou odměnu a na ostatní věřitele se už správný díl jaksi nedostal. Tito se potom bouří a to celkem oprávněně. Nakonec dlužník zjistí, po všech možných dohadech, kdo za co odpovídá, že má dalšího věřitele. Tím je právě onen hodný správce, který mu původně nabízel pomoc. Pokud chce dlužník řešit problém s dluhy s pomocí správce dluhů a mít při tom nohy na trnoži – musí mít poměrně dost peněz, aby uspokojil sjednanou a podepsanou odměnu správce a ještě splátky všem svým věřitelům. A na to bývá dobré vzít si kalkulačku a použít selský rozum.

Dalším podnikatelským počinem dneška v těchto vodách bývá kromě „pomoci s dluhy správcovstvím“ i tzv. „oddlužení“. Existují rovněž oddlužovací společnosti se svojí nabídkou služeb, které vám udělají návrh na oddlužení za deset až čtyřicet tisíc a zbaví vás starostí s dluhy.  Ovšem často jenom na krátký časový úsek. Do poradny nám přicházejí lidé, kteří se na takové oddlužovací firmy obrátili a skutečně jim někde vypracovali oddlužovací návrh, jež byl zaslán k soudu. Ovšem oddlužení u soudu neprošlo.  Ptáme se, proč neprošlo?, když dlužník odborníkům zaplatil tak slušnou částku za to, že mu zaručeně pomohou s oddlužením?

Inu proto, že jednak o věci rozhoduje soud, a ten má své požadavky, jež musí dlužník splnit.  To je jedna věc. A potom ta druhá, že totiž některé „oddlužovací společnosti“ nejsou seriózní. Ony pouze vyplní formulář pro oddlužení fyzických osob, ale nerozebírají situaci člověka v širším kontextu a především to, jestli dotyčný má vůbec šanci na oddlužení dosáhnout?! Nepřemýšlejí o jeho reálném příjmu, složení rodiny, alimentačních povinnostech, majetku, s kterým disponuje…

 Dovolím si říci, že formulář na oddlužení dokáže vyplnit kdekdo, pokud se kolonkami chvíli bude zaobírat. Obávám se však, že to není pomoc s oddlužením. Ta totiž spočívá v celkovém posouzení individuální situace člověka a jeho rodiny, celého širšího příbuzenského systému a podmínek eventuální pomoci.  Vždy jistě záleží na rozhodnutí soudu, jak rozhodne a jestli bude chtít ještě další doplňující informace, což je dobře, neboť člověk, jež se uchází o oddlužení, by měl mít především poctivý záměr a úmysly.

Pokud se ptám, zda pracovníci oddlužovací společnosti také kladou dlužníkovi nepříjemné otázky na tělo za účelem co nejpodrobnějšího zjištění celé situace člověka, odpovědí mi bývá, že ne. „Šlo tam pouze o vyplnění údajů do formuláře a nějaké ty doklady.“

Všem poctivým subjektům, kteří nabízejí oddlužení, se omlouvám a přeji dlužníkům, aby se jich ti poctiví ujali…

Když laskavý čtenář dovolí, nabídnu několik zásad, které se osvědčují ve chvíli, kdy má člověk záměr podat návrh na své oddlužení

1. Sundám si nohy z trnože a začnu pracovat a uvažovat sám (vlastní ruka bývá nejblíže a je to nejlevnější)

2. Přemýšlím, v jaké fázi jsou mé dluhy?! Zatím těžce platím a bojím se, že v nejbližší době nebudu schopen splátky ustát nebo mě už navštívil exekutorský pracovník? Je-li již evidentní, že nebudu mít na zaplacení splátek, ač jsem dosud stíhal platit (vše cenné jsem již prodal, rodiče mě přestali podporovat, protože je to holt nebaví…), pak mi hrozí úpadek. Pokud dlužím alespoň dvěma věřitelům více než 30 dní, jsem již v úpadku. V obou případech je možné uvažovat o oddlužení.

3. Zjistím si, komu a kolik dlužím (jsem-li právně způsobilý, nemusím to řešit se svým opatrovníkem). Mám-li dluhy z podnikání – oddlužení pro mě nepřipadá v úvahu (pokud se nejedná o nějaké zanedbatelné částky).

Iva Marková Oblastní charita Ústí nad Orlicí Na Kopečku 356 561 51  Letohrad