145
let od narození Jana BÄUMLERA (16.5. 1868 – 10.6. 1949), známého
českotřebovského podnikatele
Narodil se v Tachově a do našeho města přišel v roce 1902. Se svým
společníkem Josefem Bittnerem zde založili velice známou firmu Bäumler &
Bittner, odborný závod pokrývačský a asfaltérský. Firma se také zabývala
výrobou cementového zboží a instalacemi hromosvodů. Sídlila postupně na
několika místech ve městě. Posledním působištěm byla vila čp. 923 na rohu
Matyášovy ulice u parku Javorka. K vile patřily velké výrobní prostory a
sklady.
Jan Bäumler působil v mnoha českotřebovských spolcích. Byl
spoluzakladatelem Řemeslnické besedy, předsedou spolku Vzájemnost, prvním
místopředsedou Živnostensko – obchodnické strany středostavovské,
starostou Východočeské hasičské župy Hubálkovy a starostou Sboru
dobrovolných hasičů v České Třebové. Pracoval také ve funkci místopředsedy
Městské spořitelny a Okrašlovacího spolku, v městském zastupitelstvu a ve
správní radě Živnostenské pokračovací školy. Zemřel v litomyšlské
nemocnici ve věku 81 let.
15 let od úmrtí
Milana GREGARA (31.12. 1930 – 18.5. 1998), známého obchodníka, divadelníka
a příznivce českotřebovského sportu
V rodném městě České Třebové byl známým obchodníkem a příznivcem
sportu, hlavně kopané. V mládí hrál divadlo a konferoval společenské,
kulturní a sportovní akce. Aktivně také působil v automotoklubu a
v hasičském sboru. Nejprve v České Třebové, později na Lhotce.
Narodil se v rodině řeznického mistra v domě čp. 69 v Klácelově ulici.
Později se rodina přestěhovala do nedalekého vlastního domu čp. 83. Dům
s řeznickým krámem a vším co k němu příslušelo byl postaven na místě
Podbranského mlýna. Milan absolvoval základní školu i školu obchodní
v místě rodiště. Po tomto studiu se ještě na přání otce vyučil řeznickému
řemeslu. Jako syn živnostníka neměl na růžích ustláno. Když ukončil
základní vojenskou službu, kterou vykonával u jednotek PTP, prošel
nezvykle velkým počtem zaměstnání. Pracoval v masném průmyslu, Kovovýrobě,
Strojtexu, v prodejnách Řempa a Domácích potřeb, v podnicích Koventa a
Potraviny. Nakonec si našel místo v přidružené výrobě Státního statku.
V té době se již hlásila nemoc. Odešel do důchodu, ale neodpočíval. Psal
rodinnou kroniku a přispíval do Českotřebovského zpravodaje. Pracoval také
pro město jako zastupitel.
95 let od
narození a 10 let od úmrtí Františka KETTNERA (27.8. 1918 – 19.5. 2003),
děkana a bývalého vikáře
Narodil se v Činěvsi u Nymburka jako sedmý potomek Václava a Terezie
Kettnerových. Obecnou školu absolvoval v místě rodiště, reálku zakončil
maturitou v Nymburce. Následovala studia teologie a pobyt
v královéhradeckém semináři (1937 až 1942). Na kněze byl vysvěcen 28.
června 1942 v Hradci Králové.
Působil v Novém Městě nad Metují, Solnici u Rychnova nad Kněžnou,
Libčanech u Hradce Králové, Opatově v Čechách, Hronově a nakonec od 1.
července 1970 také u nás v České Třebové. Pod jeho vedením a za jeho
pomoci byli do kněžské služby uváděni novoknězi, mezi kterými byl i Josef
Kajnek, pozdější pomocný královéhradecký biskup.
František Kettner se za svého působení v České Třebové zasloužil o
opravu rotundy sv. Kateřiny a opravu kostela sv. Jakuba včetně dvou nových
zvonů. Opravena byla také kaple na Moravské ulici. Ve volném čase hodně
četl a sbíral známky. Když zemřel, jeho tělo bylo uloženo do kněžského
hrobu na českotřebovském hřbitově.
10 let od úmrtí
Vlastimila MEHLA (18.6. 1921 – 14.5. 2003), betlemáře a vyznavače
trampingu
Narodil se v domě čp. 13 na dnešním Starém náměstí v České Třebové.
Pocházel ze známé sklenářské rodiny. Od mládí pomáhal otci v malém
hospodářství a také cvičil v místním Sokole. V patnácti letech nastoupil
do učení k zámečníku Josefu Rosenbergerovi na Trávníku. Po likvidaci firmy
přešel do učení k Josefu Štarmanovi na Slovanské ulici. V roce 1946 po
návratu z vojenské služby nastoupil zaměstnání v českotřebovském
lokomotivním depu, kde pracoval nepřetržitě až do odchodu na zasloužený
odpočinek v roce 1981. Byl velkým patriotem našeho města, po otci
betlemářem a také vyznavačem trampingu. Jméno Vlastimila Mehla se nám vždy
vybaví v souvislosti s trampskou osadou Bílý obláček a hudební skupinou
Tramp trio.
Jan Skalický
MUDr. Radomír Lána šedesátníkem
Dne
5. května 2013
oslaví šedesátiny
MUDr. Radomír Lána, primář
oddělení ORL nemocnice v Ústí nad Orlicí. I když dnes
žije a pracuje v Ústí nad Orlicí, kam se přestěhoval s rodinou do domku po
prarodičích
(který opravil a rozšířil), říká,
že zůstal Třebovákem.
Své
dětství a mládí prožil spolu se svým starším bratrem Ivošem v České
Třebové a i dnes ho můžeme u nás často vidět např. na významných
kulturních událostech. Oba jeho rodiče působili na českotřebovských
základních školách jako učitelé, otec Bohuslav Lána učil na základní škole
v Nádražní ulici, maminka pak na I. stupni základní školy. V mládí se
věnoval sportu (např. v atletickém oddílu v Ústí n.O.) a také hudbě
-
houslovou hru
studoval
u Antonína Šimečka. MUDr. Radomír
Lána navázal na veřejnou činnost tatínka, který byl platným členem Bendlu
i Orchestrálního sdružení Smetana, a tak řadu let hrál u partu druhých
houslí v tehdy ještě ústeckém období Komorního orchestru Jaroslava
Kociana.
Po maturitě na
českotřebovském gymnáziu v roce 1972 (třídní profesor Miroslav Chudý)
odešel na studium medicíny
do Brna a
hned po
promoci nastoupil na
oddělení ORL
v ústecké nemocnici pod vedením dalšího českotřebovského lékaře
nezapomenutelného
MUDr. Františka Vencla. Ve svém oboru se vypracoval na vysokou odbornou
úroveň a již
23 let
zaujímá
pozici v čele tohoto oddělení. Řadu
let se také angažuje
politicky především v komunální politice.
Do roku 2011 byl platným
členem zastupitelstva města Ústí nad Orlicí za ČSSD a za tuto stranu také
kandidoval na velmi čestném místě v parlamentních volbách.
Nyní již třetí
volební období pracuje jako zastupitel
Pardubického kraje, navíc jako předseda zdravotního výboru. Před
politikou však dává přednost své odborné práci lékaře. MUDr. Radomíra Lánu
znám vlastně od mládí vždy jako čestného člověka a vynikajícího odborníka,
který svou práci dělá poctivě a není lhostejný k problémům svého města,
regionu i celé společnosti. Do dalších let mu přeji zdraví, které rozdává
jiným.
Milan Mikolecký
|