V České Třebové proběhla soutěž amatérských filmařů Zemského svazu FISAIC ČD

Česká Třebová už není tím železničním uzlem jako kdysi, ale jsou obory pro které je stále centrem železničářů. Navíc jsou zde výborné podmínky pro konání některých akcí. V dopravním vzdělávacím středisku České Třebové je vše pod jednou střechou. Prostor pro promítání, pro občerstvení, stravování i nocleh. Vzdálenost od nádraží asi 150 metrů. Zkrátka ideální prostor.

Protože jsem zde v minulosti působil jako lektor při několika akcích svazu FISAIC, tak mne i letos pozvali k porotování výše uvedené soutěže, která vybere nejlepší filmy na mezinárodní soutěž FISAIC do Německa. Jako jeden z porotců se teď zmíním o některých shlédnutých filmech.

Tak se dělá šou? je film Jiřího Rozumka a Petra Chmely a první film o kterém se zmíním. Především proto, že mi ukázal zákulísí soutěže „Československo Hledá talent“. Pro tuto soutěž to nebylo zrovna lichotivé. Film pojednává o matce, která příhlásila svého syna do soutěže. Dostali za úkol něco zaspívat a nahrávku poslat organizátorům. I stalo se. Jenomže z úkázky bylo patrné, že hoch talentu proti mamince tolik nepobral. Také to tak dopadlo a pozvánku na dálší kolo dostala maminka. Postupně se probojovala až do předvýběru pro veřejné vystoupení s mezinárodním kláním. Nebudu popisovat špatné zajištění tohoto předvýběru pro soutěžící. Důležité je, že maminka neprošla. Nepochopitelné, protože její hlas a výkon se rovnal anglické bombě, která na podobné soutěži minulý rok zazářila v Británii a potom náhlou celosvětovou slávu neunesla. Pochybuju, že by se to této mamince také stalo. Její výkon zcela jednoznačně hovořil o mimořádném talentu. Lucii Bílou mám rád, ale tentokrát si to u mě „polepila“. Její výrok, že to není „šou“ smetl tento talent pod stůl. A tak postoupila sice „šou“, ale taková všední bez talentu, jakých v televizi denně vidíte stovky. Soutěž, aspoň podle názvu, je o talentech, ne o „šou“. Taky to podle toho dopadlo.  A tak na závěr akademická otázka: „Paní Lucie Bílá, nelekla jste se konkurence?“

Čelákovické košíkářství je film Danuše a Pavla Kubátových. Film přibližuje starou tradici košíkářství v Čelákovicích. Předvádí nejen všemožné košíkářské výrobky, ale také způsob výroby košíků včetně přípravy suroviny, tedy prutů. V komentáři se dovídáme historii tohoto malého regionu až po současnost, kdy tato tradice pomalu zaniká. Při projekci jsem byl tak zabrán do sledování filmu, že jako chybu jsem vnímal jenom místy hlasitou hudbu, která mi tak trochu vadila.

Veselý příběh z natáčení je film Eduarda Pecha. Taková malá legrácka, kde autor využil natočený reálný záběr kameramanky, která za chůze natáčí průvod a nedívá se na cestu, když se najednou blíží v zemi díra do které spadne. Samozřejmě, že díra a pád do ní, byla do filmu vložena dodatečně pomocí animace. Díra vypadala velice věrohodně, pád kameramanky méně, ale to na svěžesti dílka nemělo zas tak veliký film. Oceňuji nápad, který využil nabízené příležitosti.

Cyklovýlet, je film Eduarda Pecha a je opět humorného typu. Pan Pecha je pravděpodobně přítel humoru a srandy. Vzácný to člověk. Takových je čím dál méně. V tomto filmu rozehrává postavy cyklistického páru a „nezištného“ pomocníka při řešení jejich problému způsobený ztrátou klíčku od zámku na kola, které připevnili k lavičce. A tak přenesou lavičku i s kolem k nejbližšímu stavení a požádají o pomoc. Ochotně je jim vyhověno, zámek přeštípnut a cyklisté spokojeně odjíždí na další cestu. Spokojen je i „nezištný“ pomocník, kterému zůstala před domem pěkná lavička.

Po stopách Velkomoravské říše je film Petra Chmely o hledání hlavního sídla Velkomoravské říše. Jeden předpoklad možného výskytu je v Mikulčicích a druhý ve Starém Městě. Předpokládá se, že v hlavním sídle Moravy je i hrob sv. Metoděje, který se dosud nenašel. A o tomto hledání film pojednává velmi odborně a tak vyčerpávajícím způsobem, že by se měl promítat žákům základních škol v hodinách dějepisu. Příběh hledání Velkomoravské říše  je dobře odvyprávěn a diváka zcela vtáhne do děje. Je lepší než současné kriminálky, kde se vraždí kde kdo jenom proto, aby se mohly vyplatit honoráře. Taky se už na ně nedívám. Právem tento film získal ve své kategorii první místo.

Na závěr konstatuji, že paní Šmerhová s panem Laníčkem opět zorganizovali soutěž k plné spokojenosti autorů i poroty, která konstatovala, že jako celek úroveň filmů stoupla. Některé chyby však stále zůstávají především v oblasti zvuku nejsou někdy dobře zpracované nebo pořízené. A druhý problém, který se netýká jenom této soutěže, je ještě výběr námětů i když tento problém také zaznamenal pokrok. Takže, dívat se kolem sebe, napsat si aspoň bodový scénář, pak vzít do ruky kameru a příští rok v České Třebové zase nashledanou.

Adolf Macek