Zdena Novotná oslavila  své jubileum  v plné práci 

Činnost českotřebovského esperantského  kroužku AMIKECO  si již od sedmdesátých let minulého století nelze představit bez Zdeny Novotné, která se v té době přistěhovala do České Třebové z Opatova. Zde pracovala jako učitelka základní školy, pro svoje náboženské přesvědčení  však byla právě v době normalizace z Opatova přeložena. jako matka malých dětí odmítla dojíždět až do Březové, takže nakonec přešla do sousedního Opatovce, kde doučila do důchodu. Sem také dojížděla z České Třebové po přestěhování do služebního bytu manžela.

Již od mládí Zdenu Novotnou přitahovaly osudy zdravotně postižených lidí, kteří díky své vůli a pomoci druhých dokázali často více než lidé zdraví.   Není proto divu, že se v České Třebové  brzo seznámila s Cilkou Kotyzovou, která ji nadchla právě pro esperanto. V té době již v České Třebové fungoval od šedesátých let akční esperantský kroužek železničářů AMIKECO, později zaměřený také na jiné specializace.  Zdena Novotná se zapojila především do práce sekce esperantistů katolíků a skupiny zaměřené na pomoc postiženým.

Lze říci, že hned od  příchodu Zdeny Novotné do České Třebové je její působení v esperantském kroužku nebo hnutí vůbec velmi znát. Přesvědčit se o tom můžeme v pěti tlustých svazcích esperantské kroniky.  Postupně také rostl její vliv na podobu a zápisy v kronikách, dlouhou řadu let je již psaní esperantské kroniky právě jejím dílem, povinnost vést kroniku převzala po Jiřím Pištorovi.

Jednoduchý umělý mezinárodní jazyk dokázal  mnoha esperantistům otevřít cestu do světa. Tato skutečnost byla vítaná zejména v době před tzv. sametovou revolucí. V té době si dopisovala až se 60 esperantisty z 20 zemí celého světa. Jejím koníčkem bylo sbírání panenek v národních krojích. Velkou část své sbírky předala do esperantského muzea ve Svitavách. (V této souvislosti  však současně připomněla určitou lítost nad tím, že se esperantské muzeum nepodařilo otevřít u nás v České Třebové, ač jsme pro to měli po iniciativě Jiřího Pištory z devadesátých  let velké předpoklady).

V devadesátých letech už nebylo problémem vyjet kdykoliv za hranice a navštívit přátele, byť to bylo třeba hodně daleko.  Naopak jsme rozšíření obzorů hodně potřebovali.  "Postupně jsem vytvořila skupinku  dětí zajímajících se o esperanto a to nám pak umožnilo také jezdit do světa a pořádat každoroční výjezdy. Začali jsme roku 1995.  Na zájezd jsme se vždy v 8 - 12ti členné skupině poctivě připravovali. Naučili jsme se v esperantu české pohádky, nacvičili národní tance. V tom nám hodně pomohla p. učitelka ZUŠ Jana Fárníková. Kromě východočeských tanců nás naučila také tři tance z českotřebovské historie na písně „Já jsem tkadlec ze Třebovska“, „Řeznický tovaryš“ a „Co je ti Pecoldo“. Náš program jsme potom v cizině u esperantských přátel s úspěchem prezentovali nejčastěji ve školách. Několikrát jsme byli v Anglii a v Polsku, ale také ve Francii a řadě dalších zemí. Na oplátku jsme zase pozvali esperantisty k nám. Od roku 1999 velmi dobře fungují výměnné pobyty s esperantisty v Ratíškovicích u Hodonína, od roku 2006 se pravidelně opakují  výměnné zájezdy našich a polských esperanto ovládajících dětí z Rybniku v Polsku,“ říká Zdena Novotná.

Zdena Novotná je také častým návštěvníkem esperantských kongresů, zejména  kongresů esperantistů - katolíků (IKUE) a tělesně postižených. Hodně vzpomíná  velký kongres, který se konal v r. 1996 ve sjezdovém paláci v Praze, kde se v esperantu dobře domluvili zástupci 50 zemí. Stejně jako např. Jiří Pištora, tak i Zdena Novotná vyjela několikrát prezentovat zajímavosti a speciality našeho kraje pro esperantisty v jiných zemích. Velkou událostí byla např. doslova "šňůra" prezentací lidových zvyků a krojů z našeho regionu, kterou Zdena Novotná vykonala v roce 2004 ve francouzské Bretani. Během pěti týdnů navštívila řadu esperantských kroužků a rodin společně s jednou  žákyní, která předváděla  kroje a některé tance z východních Čech. Podobné prezentace  předváděla i na dalších místech při výjezdech za esperantisty nebo na esperantských kongresech.

Esperantisté si sami mezi sebou organizují mezinárodní službu  "Pasporta servo", tedy možnost ubytování se snídaní u všech členů registrovaných na mezinárodním seznamu. Díky tomu si může Zdena Novotná zajistit levné noclehy kdekoliv na světě a na oplátku zjišťuje pohostinství všem, kteří o to požádají. Díky tomu již u nás v České Třebové přivítala spoustu mezinárodních návštěvníků z Ukrajiny, Francie, Holandska, Ruska, Německa, Japonska a Bulharska.

Ač letos v únoru slavila  Zdena Novotná (společně s dalšími esperantisty ve Vyskočilově vile) již osmdesátku, nikdo by jí tolik let nehádal. Je stále aktivní a svědčí o tom i plán letošních akcí.   Nedaleko Bratislavy se zúčastní setkání českých a slovenských esperantistů - katolíků a také druhá její zahraniční cesta povede na Slovensko na Letní týden učení esperantu. Této akce se loni zúčastnilo 500 lidí ! Na cesty jezdí Zdena Novotná se svou fenkou Katynkou. Také ona má esperantské vychování, je vynikající učební pomůckou pro výuku esperanta.  Běžné kynologické povely stoprocentně ovládá  samozřejmě v esperantu  na česky řečení "sedni nebo lehni“ nijak nereaguje. Je velmi šikovná a zvládne i  řasu zajímavých doslova cirkusových  kousků. Na esperantských setkáních je  vždycky předmětem velkého zájmu.

Na závěr ještě opožděné přání ke kulatému jubileu:  děkujeme za  vzornou a aktivní reprezentaci města Česká Třebová a okolního regionu v esperantském světě, přejeme stále zdraví a dostatek sil pro další pokračování této činnosti.                                                                                                              Milan Mikolecký