Nemusím mít dvě kávy denně…


 

Oblastní charita Ústí nad Orlicí poskytuje službu „Šance pro rodinu“. Sociální pracovnice chodí do rodin, které potřebují podporu ve své běžné funkčnosti, zejména v oblasti péče a výchovy dětí. V současné době chodí tři pracovnice „Šance“ do všech měst v okrese i řady obcí, celkem k 17 rodinám. Nabízíme příběh jedné klientky:

 

Paní P. z Ústí n.O. je v invalidním důchodu. Má diagnostikovanou psychotypální poruchu osobnosti, která se projevuje např. poruchami myšlení, sociální izolací, zpomalenými nebo nepřiměřenými reakcemi, řada pacientů s tímto onemocněním není schopna běžné činnosti.  Před třemi lety se vdala a zatoužila po miminku. Ošetřující lékařka ji v tomto rozhodnutí podpořila, ale zároveň upozornila, že po porodu se může její nemoc zhoršit. Z obavy, zda zvládne péči o dítě, se paní P. dostala pod dohled odboru sociálních služeb města, které jí následně doporučilo terénní službu „Šance pro rodinu“. Tato služba jí mohla nabídnout pomoc a  podporu při zvládání neočekávaných situací, které péče o dítě přináší.

První návštěva se uskutečnila v září 2012, to bylo Dominikovi 14 dní. „Z prvního setkání jsem měla obavy,“  říká klientka,“ ale pak jsem zjistila, že není důvod. Když se něčeho bojím, zeptám se sama sebe, proč se vlastně bojím, a pak zjistím, že důvod není. Hodně mi v tom pomáhá víra.  Proto jsem si také ke spolupráci vybrala službu Šance pro rodinu. Mně jako věřící byla totiž služba Charity nejbližší. A nakonec jsem velmi spokojená, pracovníci se ke mně chovají mile a důstojně.“

Veronika Kuklová, která do rodiny dochází, k tomu dodává: „Pro naši klientku bylo důležité, aby cítila podporu při péči o Dominika. Naše klientka potřebuje být připravena  na každou nečekanou situaci, potřebuje jistotu známého, aby se cítila bezpečně. Neočekávané věci ji mohou těžce zasáhnout. A péče o novorozené dítě je plná neočekávaných situací. Naše klientka ale starost o miminko zvládá stále lépe a jistěji, takže sem chodíme už jen jednou týdně.“

Paní P. mluví pomalu. Někdy nereaguje, když byste reakci čekali, občas se usměje na Dominika, a jen tak mimochodem říká hluboké pravdy o sebepoznání, které má prožité na vlastní kůži:

 „Starat se o malé dítě je náročné, ale mám radost, že to zvládám. Postupně se mi daří dělat věci, na které nemůžu být dopředu připravená. Třeba jsem si myslela, že přebalím a nakojím syna a pak si budu něco dělat sama. Ale ono to tak nejde, protože přebalím, nakojím, a pak dítě brečí a já si nemůžu jít nic dělat.  Nezbývá mně nic jiného než to přijmout, a v tom mi hodně pomáhá právě Charita. Pro mě je hlavní ujištění, že dělám věci správně a že si můžu s někým promluvit o tom, co mě tíží“ říká klientka a na otázku jak přijímá neočekávané situace odpovídá: „Jdu na to logicky, mám jen dvě možnosti. Když to nepřijmu, co se stane? Budu z toho špatná já, Dominiček i lidi kolem mě. Takže musím přijmout situaci. Musím přijmout lidi kolem sebe. Musím přijmout sama sebe – že mám nějaké omezení. Vím, že jsem jiná, a nemám moc kamarádů, ale měnit se kvůli tomu nebudu. Musím si vybrat: buď budu mít kamarády, ale nebudu taková, jaká jsem, nebo budu sama sebou, ale sama… To je životní proces a není to jednoduché… Občas brečím, ale to mi pomáhá, je to očistné. A někdy mi pomůže, když to zlehčím a řeknu si: nemusím mít dvě kávy denně…“ říká s úsměvem, a dále se svěřuje se záviděníhodnou zálibou v domácích pracech. Úklid ji naplňuje, motivuje k soustředění a meditaci. Ke zdánlivě jednoduchým aktivitám patří i návštěva bufetu:

„Každou středu ustrojím Dominička a jdeme na procházku do nemocničního bufetu. Tam chodím velmi ráda - mám krásné vzpomínky na porodnici. V bufetu je moc dobrá obsluha, chovají se hezky k lidem, na každého se usmějí - to není všude obvyklé. Vždycky si tam dám karamelový banánek, posedíme a jdeme domů. To je taková moje odměna, je potřeba se v životě pochválit…“

Možná celé to povídání teď už vypadá jako ideální stav. Ale za tím vším je mnoho trápení, depresí, rodinných neshod, trvalé braní léků, všudypřítomná možnost ataku nemoci, a také roky trpělivosti a dobré vůle lidí, kteří paní P. kdy pomohli. Jedním z těch, kdo jí jsou nyní v životě nablízku jsou i pracovníci služby „Šance pro rodinu“. Je dobré, že takoví lidé tu jsou a že se rodiny, které potřebují pomoc,  mají kam obracet.

 

Kontakt:

Oblastní charita Ústí nad Orlicí, Na Kopečku 356, Letohrad

Šance pro rodinu, tel. 734 435 240, sance@orlicko.cz