Lanškrounský podnikatel určuje pravidla přístupu k bývalému primoňáckému Pentagonu 
(Doplněné a zpřesněné vydání z 20.6.)
 
Příjezdová komunikace k domu se 47 bytovými jednotkami je zatarasená rozházenými  betonovým i bloky, v okolí domu nelze zaparkovat, aniž by to bylo ošetřeno  např. dopravními značkami.  Je to jako  někde v Rusku.  Město tuto situaci toleruje, ač má svého viníka. K domům 1944 - 1946 vede veřejná komunikace, která má být volně přístupná bez jakýchkoliv omezení a schválností, i když má třeba soukromého vlastníka. Podobně má soukromého vlastníka na katastru města řada dalších úseků komunikací nebo i náměstí a nikde se  s takovými schválnostmi nesetkáme.
 
Podle tabulky (a katatsru nemovitostí) jde o soukromý pozemek, který současný majitel p. Vítězslav Jirges z Lanškrouna zakoupil v dražbě od likvidátora Primony.  K zakoupení pozemku měl své osobní důvody. Jde o podnikatele ve stavebnictví, který před lety po privatizaci domu provedl zateplovací práce na štítové stěně posledního z trojice domů čp. 1946. Na práci však nedostal od společenství vlastníků žádnou objednávku, práce provedl na pokyn dvou vlastníků bytů (z nichž jeden zde už nebydlí) s tím, že to následně projednají na členské schůzi společenstva.  Neprojednali. Když pak dostalo společenství vlastníků fakturu na provedené práce, tak ji nezaplatilo, neboť si zadanou práci neobjednalo, chyběl také předávací protokol o provedené práci. Skuteční objednavatelé se k odpovědnosti nehlásili, došlo k soudnímu jednání. Soud vyhrálo po čtyřech stáních společenství  vlastníků, soud potvrdil, že nemusí platit za  práci, kterou  neprojednalo ani neobjednalo. Naopak má neúspěšný žalobce zaplatit vítězi sporu soudní poplatky.
 
Jak se stal lanškrounský podnikatel majitelem parcel v okolí domu včetně přístupové cesty? 
Především díky úzké spolupráci se svým zde bydlícím spolupracovníkem, který jej včas informoval o nabídce likvidátora Primony. Likvidátor dal totiž o chystané dražbě paketu čtyř pozemků vědět dopisem všem zdejším obyvatelům, majitelům odkoupených bytů. O dražbě se od svého přítele dozvěděl i pan Jirges a pozemky odkoupil, byl v dražbě jediný. Město se dražby nezúčastnilo. (Spekulovalo se na to, že v prvním kole dražby se pozemky neprodají a v druhém kole budou pak nabídnuty se slevou). V tomto smyslu se Město přepočítalo.  Majitel pozemky odkoupil proto, aby získal  něco "navrch" proti těm, kvůli kterým (podle jeho mínění) přišel o peníze za nezaplacenou práci a jistě i v domnění, že se zde dá takto něco vydělat.. 
A od té doby se majitel příjezdové cesty, ale i další sousední parcely, s nezaměřenou panelovou cestou, užívanou pro parkování vozidel určuje pravidla, Značku "zákaz vjezdu", kterou zde iniciativně instaloval, musel na zásah odboru dopravy odstranit, nebo alespoň zakrýt. Odbor dopravy dbá na to, aby majitel uvolnil přijezdovou cestu ke vchodům do bytů, ke kontejnerům na odpadky, jde o veřejnou komunikaci, silniční zákon upřednostňuje zajištění bezpečného provozu před vlastnictvím.  Každé širší místo na komunikaci je však zaplněno betonovými bloky. Občas je "někdo" rozháže tak, že Eko Bi nemá šanci přijet ke kontejnerům, problém by měli jistě i hasiči nebo sanitky. Potom vždy Eko Bi musí upozornit vlastníka na problém a ten musí přijet uvolnit průjezdnost komunikace.
 
Nejde jen o komunikaci posetou rozházenými betonovými bloky, problémů je víc:
l Přístupová cesta k domům není osvětlena veřejným osvětlením. Lampy zde stojící nesvítí, bývaly kdysi napojeny na síť v Primoně. Od privatizace se o to nikdo nepostaral, i když lampy nestojí na pozemku zmíněného majitele, ale za plotem na městském úzkém pozemku č. 3294/16, na kterém je také nedaleké stání pro kontejnery. Situaci zatím řeší sdružení vlastníků instalací reflektorů s pohybovým čidlem. Zajistit funkční veřejné osvětlení a tedy bezpečnost pro občany 47 bytů po tolika letech  je jistě splnitelný úkol města. 
 
l Omezení místa pro parkování v sousední ulici Skalka. V domech 1944 - 46 bydlící majitelé bytů nemají  svá auta kde zaparkovat. Většina jich stojí v ulici Skalka, jistě k nevůli zde bydlících obyvatel, vznikají kolizní situace. Někteří (5 - 6 rodin) však ustoupili tlaku majitele a parkují na pozemku pod okny čp. 1945 za 300 Kč měsíčně. Vybírání parkovného na svém pozemku je ovšem legální činnost majitele pozemku..
 
Problém se týká obyvatel 47 bytových jednotek, nelze nad ním mávnout rukou. Potřebuje vyřešit nejlépe jednáním. Město má jistě zájem odkoupit alespoň přístupovou komunikaci č. 3294/5 o velikosti necelých 500 m2. Město by mělo spojit své síly se zástupci samosprávy majitelů bytů a společně jednat i o dalších možnostech na odkoupení ostatních ploch. Problém je bohužel také v právní rovině.  "Společenství vlastníků"  nemůže odkoupit dolní parcelu 3294/6 o ploše 1654 m2 pro parkování, to by museli koupit majitelé bytů sami, každý svůj díl a těžko říci, jak dlouho by trvalo, než vznikne nějaká společná vůle.  Proto bude i zde zde nezbytná zprostředkovatelská role města. Těžko nyní vinit samotné majitele bytů, že do tak složité anabáze v časově omezené době do dražby nešli, když i Město podlehlo spekulativně možnosti odložit koupi a koupit až napodruhé se slevou.  Výsledkem jsou problémy, které se relativně týkají větší počtu lidí a měly by být vyřešeny s prioritou, i když to bude stát městskou pokladnu  nějaké peníze. (Připomeňme však, jaké náklady vydalo město na zajištění a úpravu prostor pro soubor 32 bytů v lokalitě na Trubech.)  Společenství vlastníků jednat chce, ale potřebuje nutně spolupráci s městem. (mm)