Esperantisté z AEH v Herzbergu                                           

Letošní UK /Universální kongres/ je daleko, až na Islandu. Ne všichni esperantisté se tam mohou vydat. Vedení AEH (Svazu esperantistů-invalidů) přišlo na dobrý nápad, jak prožít pár dní spolu a v esperantském prostředí. Vyjeli jsme si do esperantského městečka, jediného na světě, které je navíc pro nás autobusem dosažitelné. Je to Herberg am Harz v krásném prostředí národního parku Harz. Jela s námi paní zastupující podnik, který podporuje postižené lidi a byl přibrán i invalidní vozík pro ty, kdo už nebudou moci chodit. Čtyřicítka lidí, většinou opatřených holemi, ze všech koutů republiky  vystoupila v Lipsku u nádraží největšího v celé Evropě a snažila se uvidět pamětihodnosti města. Předpokládám, že je znáte víc, než mnozí z naší skupiny, ale Harz- esperantské městečko neznáte, proto napíši raději o něm.

V Lipsku nás déšť pouze strašil, do Sieberu, kde jsme měli spát, nás věrně provázel. Sieber je vesnice patřící k Herzbergu. Tam v penzionu “Zum Pass“ jsme jedli, scházeli se a většina nás tam i spala. Přišli nás přivítat Peter Zilvar a Zsófia Kóródy, nejaktivnější esperantisté „esperantského města.“, kteří nám slíbili dělat průvodce.

 Těšíme se na sobotní výlet do pohoří Harz a jeho národního parku. Prý je z nejvyšší hory nádherný rozhled. V noci vydatně pršelo, ráno jen mrholí a je pořádná mlha. Vychutnáváme tedy aspoň zákruty horských cest, které si prý nezadají s alpskými. Nevidíme však nejvyšší horu sv Ondřeje a ani krásný výhled nám není dopřán..Vidíme jen kousek sjezdovky, která je v létě využívána pro jízdu bobů. V dešti projdeme lázeňské městečko, pak vyjíždíme autobusem a  konečně jsme v  Herzberg am Harz.  Název Herzberg am Harz – esperantské město dostalo v roce 2006 rozhodnutím zástupců města. Konají se v něm mezinárodní kongresy, konference , semináře…Město od jeho vyhlášení esperantským městem již navštívili zahraniční hosté z více než 60 zemí. V mnoha restauracích a jídelnách mají jídelní lístky i v esperantu.

Začínáme prohlídku města od nádraží. V názvu stanice nechybí označení, že jde o esperantské město.Náměstí za nádražím bylo v minulém roce při kongresu esperantistů –železničářů pojmenováno Náměstí esperanta a jmenování připomíná kámen s nápisem  Esperanto placo. Hned vedle je další zajímavý pomník .Naložený důlní vozík a na něm dvojjazyčný nápis v němčině a v esperantu o životě a zásluhách nadšeného železničáře - esperantisty Joachima Giessnera, který začal v Herzbergu rozšiřovat esperanto, stal se předsedou klubu a esperantu věnoval celý život. Měl mnoho přátel v České Třebové. Také s Jiřím Pištorou se dobře znal a mnohokrát navštívil Českou Třebovou. Zajímavá je podobnost jejich snah. Oba horovali pro esperanto, byli zakladatelé klubů, toužili po rozšíření a uplatnění.esperanta. Zatím co v České Třebové ze snahy o kavárnu s jídelním lístkem v esperantu zbyl pouze název kavárny a muzeum esperanta, pro které jsme nadšeně shromažďovali materiály, tu nemohlo vzniknout, Herzberg se stal světoznámým esperantským městem. A my si jej prohlížíme. Další zastávka je u busty zakladatele esperanta dr Zamenhofa blízko informačního střediska. Můžeme si odpočinout na lavičce vedle ní a přečíst si  uvítání na tabuli z pancéřového skla v mnoha jazycích. Naši průvodci nás vedou  na oběd do tureckého bufetu. Nemůžeme se tam všichni vejít, zkoušíme tedy čínskou restauraci. Zdá se, že si nás tam hodlají nechat hodně dlouho. Konečně se hrneme do autobusu a jedem k zámku hrázděné konstrukce nad městem. Je v něm soud, muzeum cínových figurek, lesnictví, muzeum rodiny Velfů, kterým patřil zámek od roku1158. Nyní je nahoře i malé muzeum esperanta. V něm jsou kameny posílané do esperantského města od esperantistů z různých zemí. Po čase z nich bude vytvořen pomník  Ještě jedeme navštívit esperantskou knihovnu a klubovnu, poznáváme ji zdálky podle vlajky. Je tu mnoho zajímavých knih, mne nejvíc lákají učebnice pro děti. Ti zdatnější se jdou projít kolem jezera, já se se  svým nakopnutým palcem přidávám k těm, co zůstali klubovně a píší do návštěvní knihy.

A pak už honem do Siebru. Tam nás přišel do hotelu Zum Pass navštívit starosta Herzbergu Gerhard Walter a povídal si s námi esperantem.Zsófia a Peter, aby nám nahradili, co jsme v mlze neviděli, promítali nám zajímavosti z pohoří Harz. A ještě přidali i pověst o Hansi Kůhnovi, kterého nesežrali vlci a vyprávění o čarodějnické Valburčině noci. Neradi jsme se s nimi loučili.

V neděli jsme se dostávali domů přes Dráždány. Čekali nás tam manželé Langovi z IKEH - /mezinárodní klub esperantistů invalidů/, kteří se s námi znají dlouhá léta. Kurt má již přes 90let,  Silvie  jej vezla na invalidním vozíku. Prováděla nás dobře, a když začal být vítr nepříjemný,  skončili jsme v cukrárně. Čilejší esperantisté stačili projít a obdivovat památek víc.                   Zdena Novotná