Sečené louky a nezorané meze- správné hospodaření v krajině Lesní houby ke svému růstu vyžadují stabilní klima zapojeného porostu. Fragmentací celků (lesní cesty, průseky, paseky, sjezdovky) dochází k velkým klimatickým změnám (vysychání půdy) a tím ubývání lesních hub. Fragmentace (dělení celku)-nesprávné hospodaření v lesní kultuře. Ideální pro zachování druhů je přirozené zmlazování lesa. Pokud už dojde k většímu kácení, ideální je ponechání solitérních živých starých stromů na lokalitě, vysazení nového lesa a několikaletá údržba dané krajiny (vysekání plevele a náletů). Základní prvek pro život nejen hub - ponechání padlých kmenů v lese. Dalším výrazným zásahem do života hub jsou přirozené lidské aktivity- vysoušení mokřadů, scelování polí, stavba silnic a stavebnictví obecně, těžba nerostných surovin, zakládání skládek apod. Všechny tyto činnosti vlastně zabírají prostor, ve kterém už houby (z převážné většiny) nerostou. Dosti výrazným a také velmi diskutovaným problémem v růstu hub je extrémní sběr hub houbaři (vyhrabávání plodnic, sešlapávání půdy, porušování zákazů vjezdu do lesa motorovými vozidly apod.) Rád bych se také zmínil ještě o jednom faktoru, který sice přímo nesouvisí se zásahy v krajině, ale velmi výrazně ovlivňuje růst hub a to i běžných druhů. Tím faktorem jsou extrémní výkyvy počasí -teplo, sucho, povodně. Zatímco v komplexu lesa se s tím houby vyrovnávají, v narušené krajině to je zásadní konec. Obecně lze říci, že houbám nesvědčí extrémy a náhlé změny. Vzhledem k výše popsaným faktorům je zřejmé, že houby zasluhují naši pozornost a ochranu. Martin Mička |