Skuteční ochránci přírody                                                       Jedním z nejhezčích míst v našem městě je park Javorka. Jeho nedílnou součástí je rybníček a rybí líheň. Pro oživení rybníčku a pro potěchu návštěvníků parku byl osazen rybami. V letech 2010 a 2011 byl zarybněn 800 ks pstruha obecného a 120 ks pstruha duhového zlatá forma. V květnu letošního roku byla celá obsádka rybníčku slovena a vysazena do řeky Třebovky. Výsledek byl neradostný – 310 ks pstruha obecného a 28 ks pstruha duhového zlatá forma. Rozdíl mezi množstvím ryb vysazených a vylovených je úlovkem pytláků. Rybářům tak vznikla škoda, kterou ani nejde dobře vyčíslit – tyto ryby mohly být použity jako generační k výtěru a odchovu dalších generací pstruhů. Výlov rybníčku vzbudil velký zájem přihlížejících. Využívám proto této příležitosti k seznámení českotřebovské veřejnosti s významem a problematikou rybí líhně v Javorce. Umělý odchov ryb má v České Třebové dlouholetou tradici. Hned po vzniku rybářské organizace v r. 1896 se s líhnutím začalo. Nejdříve v provizorních podmínkách, v r. 1928 byla v Javorce postavena rybí líheň. Původně byla dřevěná, dnešní podobu dostala v roce 1945 a později byla ještě vícekrát upravovaná. Líheň je od počátku využívána k odchovu lososovitých ryb – pstruha obecného, lipana podhorního a v poslední době také pstruha duhového a sivena amerického. Ve svých začátcích produkovala asi 10 000 ks rybího plůdku ročně. Produkce se stále zvyšovala a v 90. letech minulého století již dosahovala až 300 000 ks plůdku lososovitých ryb ročně. Místní organizace třebovských rybářů byla průkopníkem umělého odchovu lipana podhorního a pro zkušenosti sem jezdili i dnešní nejznámější producenti této ryby z celé republiky. V letech 1997 a 1998 byla líheň vybrána Českým rybářským svazem pro odchov hlavatky podunajské, která pak byla vysazována do vhodných toků. Poslední dobou však produkce líhně klesá. Důvodem je nedostatek generačních ryb pro výtěr. Proto bylo prozatím úplně upuštěno od výtěru lipana podhorního. Českotřebovští rybáři by však chtěli pokračovat v úspěšné tradici odchovu dnes již poměrně vzácné lososovité ryby, která v našich tocích vždy měla domov. Vypracují projekt na její záchranu a ve spolupráci s Ekocentrem Červenka vypracují žádost o grant na jeho realizaci. Umělý odchov ryb spočívá ve výtěru matečních ryb, krmení a zdravotní péči o plůdek až do jeho vysazení do přírody. Je to 7 měsíců každodenní péče. Při rostoucích cenách energií, krmení, zdravotních prostředků a lidské práce je tato činnost pro organizaci, která vše hradí z vlastních prostředků, velice náročná. Pro třebovské rybáře především také proto, že v posledních letech věnovali značnou část finančních prostředků na zakoupení pozemků pod rybníkem Pařezák v k. ú. Rybník a další část budou muset věnovat na vyvolanou investici k zajištění bezpečnosti tohoto vodního díla. Za těchto podmínek je pro ně udržení provozuschopnosti líhně a zajištění transportu ryb velmi vyčerpávající. Já osobně se angažuji již od svých školních let v práci pro ochranu přírody. Mohu potvrdit, že takovéto nadšení a nasazení pro dobrou věc jaké je vidět v minulosti i přítomnosti u některých členů organizace Českého rybářského svazu jako jsou např. Ing. Tomáš Kozel, František Jandera, Jaroslav Pelikán nebo zesnulý Karel Bělka a mnozí další jsem neviděl v žádné neziskové organizaci. Snad jen u včelařů, kde je však výsledek chovatelského úsilí poněkud výraznější. Jsem přesvědčen, že toto by mohlo sloužit jako návod pro udělení ceny „Třebovský kohout“ některým rybářům. Pochvala a dík samozřejmě patří všem rybářům, kteří využívají základní třebovské bohatství  - vynikající pramenitou vodu -  a  dávají svůj volný čas ve prospěch přírody a tím ve prospěch nás všech. Na závěr jedna perlička: v posledních letech jsou čeští rybáři a včelaři vyžadováni jako poradci v některých zemích jižní Afriky, aby tamní obyvatelstvo seznamovali s chovem ryb a včel.                                                                                                                                              Ing. Miroslav Dostálek