Českotřebovské kalendárium na č

Českotřebovské kalendárium na červenec 2013
30 let od úmrtí Josefa CÍSAŘE (4.10. 1894 – 10.7. 1983), hudebního skladatele, ředitele kůru a hudebního pedagoga
Narodil se v České Třebové. Jeho otec byl zednickým mistrem, ale hrál na housle a citeru a k hudbě vedl i svého syna. Prvním učitelem hudby malého Josefa byl známý českotřebovský pedagog, spisovatel a básník Karel Otakar Hubálek. Od něho získal základy hry na housle. Klavírní začátky si odbyl u jeho choti, paní M. Hubálkové a ředitele kůru Josefa Hommera. Po absolvování obecné a hlavní školy v místě rodiště odešel na učitelský ústav do Hradce Králové. Odtud v roce 1911 přešel na varhaní oddělení pražské konzervatoře. Školu úspěšně zakončil v roce 1914. V letech 1920 až 1925 ještě studoval koncertní hru na klavír u prof. Adolfa Mikeše.
Byl varhaníkem v Počátkách (1914), ředitelem kůru v Žirovnici (1914 až 1916), odborným učitelem na městské hudební škole v Pardubicích (1919 až 1925). Zároveň doprovázel jako klavírista houslového virtuosa Stanislava Ondříčka. V Pardubicích měl i svoji soukromou klavírní školu, byl hudebním referentem časopisu Bratrství, dirigoval ženský sbor zpěváckého spolku Suk a také působil ve funkci ředitele kůru arciděkanského kostela. Jako skladatel dával přednost „ malé formě“ písňové – Podzim k vesně (slova dr. J. Pařízek), Biblické písně (slova P.E. Mattes), V rozjímání na horách (vlastní slova) …. Dále napsal mužské sbory Svým horám (slova dr. Jindřich Štemberka), Jen jedenkrát (slova R. Těsnohlídek). Mimoto napsal skladby církevní, melodramy, houslové skladby. Z posledních jeho větších prací je Missa jubilei pro sóla, smíšený sbor a varhany – vysíláno pražským rozhlasem a Meditace na chorál sv. Václava pro sólo baryton, mužský a smíšený sbor s doprovodem varhan. Jako pedagog vychoval nespočet žáků. Pravděpodobně nejznámějším z nich je hudební skladatel Miloslav Ponc. Posledním bydlištěm umělce byly Pardubice, Sedláčkova ul. čp. 446. Zemřel v Rybitví.

100 let od narození Miroslava CHUDÉHO (7.7. 1913 – 5.11. 2001), středoškolského profesora, divadelníka, sbormistra, dobrého sportovce a malíře
Narodil se v České Třebové v rodině krejčího. Měl ještě dva bratry. Své nadání zúročil studiem na reálce v místě rodiště a v dalších letech při dálkovém studiu na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze. To již měl za sebou zkoušky způsobilosti pro povolání učitele pro školy obecné a měšťanské. Jako učitel matematiky, deskriptivní geometrie, kreslení a hudební výchovy působil na školách nejen v České Třebové, ale i na venkovských školách v blízkém i vzdáleném okolí. Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil na místo středoškolského profesora na českotřebovském gymnáziu a své povolání zde vykonával až do odchodu do důchodu.
Prof. Miroslav Chudý byl také významným osvětovým pracovníkem. Jako herec a režisér působil v divadelním odboru Sokola Na Skále, později v DS Hýbl. Byl zapáleným spolupracovníkem zdejší Osvětové besedy, sbormistrem pěveckého sboru Bendl, sportoval, uměl velice dobře malovat. S jeho obrazy jsme se mohli setkat jednak na výstavě k 75. výročí českotřebovského gymnázia v bunkru na Novém náměstí, nebo na výstavách Třebováci vystavují (stará radnice, září 1996, nebo výstavní síň Dělnického domu, květen 2001). Za svou kulturní a pedagogickou činnost byl mnohokrát oceněn – na Jiráskově Hronovu, na pěveckých festivalech i na matematických olympiádách prostřednictvím svých žáků. Když ovdověl, zbytek života prožil u své dcery v Hradci Králové.

20 let od úmrtí ing. Jindřicha CHUDÉHO (22.2. 1929 – 17.7. 1993), odborníka na železnici, středoškolského pedagoga a známého loutkáře
Jako odborník pracoval v Praze na Ministerstvu dopravy, kde se věnoval elektrifikaci hlavních železničních tratí. Byl také jedním z těch, kteří v roce 1957 přivezli do České Třebové první vlak tažený elektrickou lokomotivou. V té době se připravovala přestavba místního železničního uzlu a zřizoval se zde Investorský úsek. Ing. Chudý využil situace a na toto pracoviště se nechal přeložit. Po několika letech se Investorské pracoviště z České Třebové stěhovalo do Pardubic. Nechtěl nikam dojíždět, proto začal učit odborné předměty na zdejší Střední průmyslové škole železniční, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. Pracoval v kulturní komisi, jako loutkář pomáhal při realizaci výstavby nové českotřebovské Loutkové scény, která se tehdy stavěla v akci Z. Velké úsilí, coby českotřebovský patriot, věnoval také výstavbě železničního skanzenu. Podařilo se mu zajistit pozemek na místě dnešního závodu Korado, po základních úpravách byly instalovány první exponáty. Narazil však na nepochopení na rozhodujících místech a tak celé toto snažení jak rychle začalo, tak skončilo. A realizace se nepodařila ani po roce 1989.

55 let od úmrtí Aloise Břetislava MALICHA (24.3. 1899 – 13.7. 1993), středoškolského profesora
Narodil se v Litomyšli v rodině krejčího Alexandra Malicha.Vystudoval místní gymnázium a v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu UK. Studia zakončil promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla při Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK, po roce nastoupil dráhu středoškolského pedagoga. Začínal jako suplent, definitivní profesuru získal od 21.května 1929. Učil na gymnáziích v Litomyšli, v Českých Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České Třebové, kde působil v letech 1937 až 1958. Prof. Malich vyučoval podle své aprobace převážně zeměpisu a přírodopisu. Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem celoživotního studia.Věnoval se zejména ornitologii a z geologických věd pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti zveřejňoval v odborném tisku. Své hluboké vědomosti si nenechával pro sebe. Přenášel je nejen do vyučovacího procesu, ale i na širokou veřejnost svými poutavými přednáškami. Oblíbené bývaly i jím pořádané přírodovědecky zaměřené exkurze po okolních lokalitách.Na gymnáziu spravoval přírodovědecké sbírky.

30 let od úmrtí Marie MARKLOVÉ (5.12. 1905 – 17.7. 1983), dlouholeté městské kronikářky, knihovnice a redaktorky závodního časopisu v parnické textilce
Narodila se v České Třebové, v dnes již neexistující Svatováclavské ulici na Trávníku.Mnoho let byla úřednicí, ale my jsme ji znali jako dlouholetou městskou kronikářku, obětavou knihovnici a redaktorku závodního časopisu Kolem dokola, který vycházel v parnické textilce. Napsala dvě knížky (110 let českotřebovského textilu, Pazdeří), několik povídek, básně a nespočet článků do novin a časopisů. Zajímala ji regionální historie. O své vědomosti se ráda podělila s občany na mnoha besedách. V místní jednotě Sokol působila jako cvičitelka dorostenek, náčelnice jednoty, hrála divadlo a tancovala. Když zemřela, dostala od svých přátel a sousedů kytici z větví Šimonova trávnického kaštanu.Bylo to její poslední přání.

130 let od narození Antonína Vratislava PIŠTY (30.7. 1883 – 18.6. 1936), druhého ředitele spořitelny v České Třebové
Byl v pořadí druhým ředitelem spořitelny v České Třebové.Narodil se v Kostelci nad Orlicí, v Hradci Králové vystudoval obchodní akademii. Po absolvování školy v roce 1901 pracoval po celý zbytek života (mimo povinnou vojenskou službu) v bankovnictví. Působil v bankovních domech v Českém Krumlově, Židlochovicích, Volini, Heřmanově Městci a České Třebové.
Do našeho města přišel v roce 1910, aby zde zakotvil natrvalo. Ve Spořitelně města České Třebové prošel řadou funkcí. Z pokladníka se během let vypracoval až na ředitele ústavu. V České Třebové se také seznámil se svoji nastávající, slečnou Zdeňkou Štanclovou, dcerou majitele hotelu Štancl v Nádražní ulici (dnes prodejna nábytku). Mladí manželé bydleli nejprve u rodičů manželky, později se ještě několikrát stěhovali, až v roce 1935 se nastěhovali do bývalé Rybičkovy vily Zora čp. 957 na Trávníku, kterou rodina Pištova obývala až do roku 1995. Antonín Pišta zemřel po delší nemoci v Brně.
Jan Skalický