Českotřebovské kalendárium na sr

Českotřebovské kalendárium na srpen 2013
110 let od narození Jaroslava ČADY (21.8. 1903 – 31.8. 1974), textilního návrháře a malíře
Narodil se v rodině textilního dělníka v Ústí nad Orlicí. Od dětství měl dvě lásky. Přírodu a malování. Po vystudování textilní školy v místě rodiště se stal textilním návrhářem. Začínal v Brně v továrně na koberce, pokračoval u textilní firmy Jandera v rodném městě. Když byl v nedalekém Parníku u České Třebové v komplexu textilní továrny vybudován samostatný závod 07 Textilní tvorba n.p. Praha, nemohl v novém kolektivu chybět ani Jaroslav Čada. V textilním ateliéru působil až do odchodu na zasloužený odpočinek.
Ve volném čase se věnoval převážně malování obrazů. Nejraději maloval prosluněná jara s rozkvetlými stromy, Tichou Orlici se svými kouzelnými zákrutami, romantická zákoutí rodného města i krajinu z jeho okolí (Presy, Klopoty, Mandl, Kubinčák …). Za architekturou starých chaloupek jezdil např. do Řetové, Přívratu, Lanšperka nebo Dlouhé Třebové. Zde jej zajímala i řeka Třebovka. Inspirovaly jej i slovenské Tatry, Šumava, Krkonoše a Orlické hory. Několik obrazů a celou řadu přípravných kreseb si také přivezl z úspěšné cesty na Podkarpatskou Rus. Nebyl pouze krajinářem. Smysl pro barevnou harmonii projevoval také při tvorbě květinových zátiší. Obrazy maloval převážně olejovými barvami, ale používal i temperové barvy. Kromě těchto maleb vytvořil i několik drobných grafických listů a pro různé organizace řadu plakátů. Čtyři roky se také věnoval výtvarné práci pro loutkovou scénu. Usilovnou prací a vlastní pílí se propracoval mezi nejlepší krajináře Východočeského kraje. Jeho obrazy, ale i kresby měli možnost vidět návštěvníci výstav v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně, Chrudimi, Brandýse nad Orlicí, Praze, Vysokém Mýtě a České Třebové.

115 let od narození Eugenie RYBIČKOVÉ – HEIDLEROVÉ (11.8. 1898 – 11.3. 1960)
Její otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu, kořalny a v letech 1. světové války starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila v rodném domě čp.74 v Hýblově ulici a v Rybičkově vile Zora čp.957 na Trávníku. Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček. Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba v České Třebové. Postupem času spolu měli tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Za druhé světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře. Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo. Foto z archivu Martina Šebely.

40 let od úmrtí Jana VOKASE (20.1. 1901 – 22.8. 1973), středoškolského profesora
Narodil se v Horkách v rolnické rodině. Studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě a na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde studoval češtinu a latinu. Postupem let se jeho jazykové znalosti výrazně rozšířily. Vedle slovanských jazyků ovládal řečtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, španělštinu, švédštinu, hebrejštinu, arabštinu a malajštinu. Učitelskou praxi započal na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem, později působil v Prostějově. Definitivu získal na gymnáziu ve slovenské Spišské Nové Vsi. V té době byl vypsán konkurz na místo češtináře a latináře na českotřebovském gymnáziu. V konkurzu Jan Vokas zvítězil i nad slavným spisovatelem Jaroslavem Žákem, jehož kniha Cesta do hlubin študákovy duše byla úspěšně zfilmována. V České Třebové byl pro svoji povahu a osobní vlastnosti velice oblíben. Jeho postavení na škole se zdálo neotřesitelné Nastupující totalitní moc po únoru 1948 neušetřila ale ani jeho. Na začátku školního roku 1950 až 51 dostal spolu s několika dalšími kolegy hodinovou výpověď s okamžitým zastavením platu. Školský odbor KNV uvedl k propuštění, že by z mládeže nevychoval bojovníky za mír a socialismus. Hlavním důvodem ale bylo jeho kategorické odmítnutí vystoupit z katolické církve. Po propuštění pracoval na různých místech jako pomocný dělník. Když si při těžké a vyčerpávající práci zlomil ruku a lékaři mu zjistili vážnou srdeční chorobu a cukrovku, odešel do invalidního důchodu s platem 690 Kč. Ten mu byl nakonec zvýšen o 45 Kč. po ochrnutí obou nohou. V těchto nejtěžších chvílích mu byli spolehlivou oporou jeho nejbližší – manželka a syn. Do posledních chvil se zajímal o dění u nás a ve světě, doufajíc v návrat svobody a demokracie.

90 let od narození Františka Kajetána ZEDÍNKA, narozeného 7.8. 1923, hudebního pedagoga a skladatele
Tohoto rodáka z Kačic u Slaného od dětství provází hudba. Studovat ji začal na hudební škole ve Slaném a pokračoval na pražské konzervatoři (1939 až 1944). Studium ukončil absolutoriem ze skladby a státními zkouškami z klavíru a sborového zpěvu. Potom se stal učitelem. Nejprve v Ostravě, později v České Třebové. Do našeho města se dostal jako voják základní služby, během které zde vedl vojenský hudební soubor Salva. Po skončení vojenské služby v našem městě zůstal a stal se učitelem klavírní hry na zdejší hudební škole. V České Třebové založil Divadlo hudby (společně s Fr. Navarou a ing. Jaromírem Šlemrem), řídil pěvecký sbor Bendl a symfonický orchestr Smetana.. Ve druhé polovině padesátých let vedl pěvecké sbory železniční učňovské školy a jedenáctiletky. Od roku 1969 řídil pěvecký sbor LŠU a později také školní orchestr. Bohatá je i jeho hudební tvorba. Je autorem více než dvou set skladeb (písně, sborové skladby, kantáty, opery, instrumentální skladby komorní i orchestrální, scénická hudba). Nejrozsáhlejším dílem F.K. Zedínka je operní skica Obrázky z Hor, nejznámější je pravděpodobně miniaturní dětská opera Červená Karkulka.
Českotřebovská veřejnost si připomněla osmdesátiny F. K. Zedínka slavnostním koncertem, který se konal 24. října 2003 v sále Kulturního centra. Pedagogická, dirigentská, skladatelská a osvětová činnost jubilanta zde byla oceněna udělením čestného občanství města. Jan Skalický