JEŠTĚ O VLADIMÍRU PÁCLOVI...                                     Ve svém minulém částečném účtování o získávání informací o našem rodákovi, prof. Vladimíru Páclovi, jsem se také zmínil, že po prvním úspěšném sběru faktografie v Praze a České Třebové a po rozhovorech s osobami, které ho znaly, je už opravdu nutné, abych se vypravil do míst, kde Vladimír ve svém exilu žil a také, bohužel, zemřel.   Osudovým zvratem pro řešení jeho další existence bylo rozhodnutí pro emigraci. Tím byly vyřešeny i jeho ideologické problémy. Páčí bytostně nesouhlasil se vstupem „bratrské pomoci" 21 8.1968 a nikterak se tím netajil. Byl velmi aktivním oponentem. Je proto zcela logické, že i jeho postavení, jak na poli mezinárodním (byl předním funkcionářem Mezinárodní lyžařské federace) i domácím (velice se např. zasloužil o vysokou reprezentační a sportovní úroveň Mistrovství světa v klasických disciplinách na Štrbském plese v r. 1970) pomalu dostávalo citelné trhliny a sláblo. Ovládal několik cizích jazyků a proto mu nedělalo potíže navazovat přátelské osobní kontakty. V budoucích letech tato jeho schopnost pro něj byla rozhodující. Byl navíc velmi cílevědomý člověk s naprosto reálnými představami. Proto také i z druhé strany byl o něj poctivý zájem. Nejvíce se to ukázalo v momentu, když se s konečnou platností rozhodl pro emigraci. Stalo se tak 4. října 1971. Zakotvil v Itálii, v provincii Trentino, kde měl už z dřívější doby několik solidních přátel, kteří mu velmi ulehčili jeho nový existenční začátek. Po kratších pobytech v Rousone, Vermiliu a Trentu se stalo jeho dalším životním působištěm městečko MALÉ ve Val di Sole.   Protože se už dříve poznal s osobnostmi, které v tomto kraji měly důležité a rozhodující slovo při řešení společenských a sociálních problémů a byl jimi náležitě uznáván, měl tudíž snadnější cestu k uplatnění než řadoví emigranti.   Doba tedy byla příhodná a Páclův organizační duch se mohl plně projevit. A projevil! Val di Sole potřebovalo probudit a povýšit úroveň sportovního života a to tak, aby místním lidem byl trvalým zajištěním vyšší úrovně a hostům skýtal v rámci jejich volna co největší uspokojení. Dostal plnou důvěru a odměnou mu bylo uznání a přijetí jeho mnohdy až odvážných plánů. Jeho vize byla dlouhodobá a zásadně oponovala myšlence okamžitého zisku, l jeho zásluhou je už dnes Malé a celé Val di Sole turistickým i místně ekonomickým pojmem. Je oblastí bez vážnějších sociálních problémů.   Ale vraťme se ještě k mé návštěvě. Cenné informace mi poskytla paní Zdena Boušková. Té jsem si také postěžoval, že moje italština je téměř nulová. Hledal jsem tedy cestu jak tento vážný nedostatek napravit. A stalo se! Dostal jsem doporučení na paní Soňu Danielovou, Slovenku, která emigrovala do Itálie a nyní žije se svým manželem v Cassane, nedaleko Malé. Ta znala nejenom Vladimíra, ale i jeho partnerku Antonii Pini! Paní Soně jsem stále vděčný, jak mou návštěvu připravila. Samozřejmě, že jádrem našich rozhovorů (bylo jich několik, protože jsem chtěl mít dost dokumentárního materiálu i pro chystanou brožuru) byl život Vladimíra v Malé. Její zásluhou jsem se také poznal s panem Flaviem Mosconim, s člověkem, který právě největší měrou se zasloužil o legalizaci Páclova pobytu a jeho přijatelné finanční podmínky. Na základě uzavřených dlouhodobých smluv, získal, po vypršení víza a pasu, i přiznání politického azylu a posléze též starobního důchodu. Pan Mosconi má stále ve svém archivu cenné dokumenty a doklady o tom, jak si veřejnost v Malé a okolí, Třebováka Vladimíra Pácla až dodnes váži.   Ale ty nejcennější informace mi poskytla samotná Antonia. Poznali se v r. 1974 v Malé na plaveckém kursu. Vladimír byl jejím instruktorem. Plných 18 let byl jejich život vyplněn pohodou a společnými sportovními zájmy. Musel to být - a já jsem to poznal - i po skoro 9 letech po jeho smrti, velmi hluboký vztah, jehož plnost byla náhle přerušena v srpnu 1992 rozsáhlou mozkovou mrtvicí, která zanechala trvalé následky. Nepomohla ani odborná léčba v nemocnici, ani šestiměsíční rehabilitace. Po tomto, skoro bezvýsledném úsilí (ochrnutí poloviny těla - nikoliv paměti), kdy si ho Antonia na každý víkend brala domů, byl převezen do domova důchodců v Malé. A Antonia? Každý den ho navštěvovala, někdy i dvakrát, a velice často ho vozila na horské vyhlídky, aby mohl zavzpomínat a potěšit se... Dnes žije ze vzpomínek, které zcela patří jejímu osudovému partnerovi, a troufám si říci, i její životní Lásce... Vladimír Pácl zemřel 31.12.2004 a je pohřben v Malé.                                                                                               Josef Zavřel   Seznam fotografií:   1. Antonia Pini    2. Soňa Danielová 3. Flavius Mosconi     4. Vladimír a Antonia na vycházce před r. 1992 5. Vladimír a Antonia na vycházce po tragické příhodě     6. Na vycházce v doprovodu syna Radvana a pí Zdeny Bouškové 7. Vladimír se synem Radvanem a vnukem Štěpánem v lednu 1992     8. Autor ve společnosti Antonie a Soni v bytě, který obýval Vladimír. Reprodukce Ladových obrázků mu připomínaly vlast a domov. 9. Deska v kolumbáriu na hřbitově v Malé, za kterou je uložena urna. 10. Dům v Malé, ve kterém Vladimír Pácl bydlel. 11. Dům důchodců, kde prožil posledních 12 let života   12. Hlavní vchod do Informačního turistického střediska v Malé