ZÁMĚRY POUŽITÍ TS 2014 jsou tyto: - Občanská poradna - rozšíření služby (provozní doby) - Sociální rehabilitace Lanškroun - Nízkoprahové zařízení pro lidi bez domova Lanškroun – zajištění služby - Centrum pod střechou Letohrad – technické úpravy - „Šance pro rodinu“ – zajištění služby - Charitní ošetřovatelská služba, domácí hospicová péče – úprava suterénních prostor (zázemí) - Rodinné centrum Kopretina Sloupnice – zajištění služby - Fond na rozvoj stávajících projektů - Přímá pomoc - Pomoc do Indie (domky pro chudé)
Každá skupinka koledníků Tříkrálové sbírky má u sebe zapečetěnou pokladničku se znakem Charity ČR, průkaz vedoucího skupinky, na kterém je číslo shodné s číslem pokladničky, a občanský průkaz, kterým se v případě potřeby prokazuje. Podporou charitních služeb pomáhá Tříkrálová sbírka konkrétním lidem. Nabízíme vám PŘÍBĚHY některých z nich:
Paní Kateřina: „Dokážu se postarat o malé dítě“ Sociální pracovnice služby „Šance pro rodinu“ chodí do 17 rodin na orlickoústecku. Jednou z nich je paní Kateřina z Ústí nad Orlicí, která má diagnostikovanou psychotypální poruchu osobnosti, a je proto v invalidním důchodu. Nemoc se projevuje např. poruchami myšlení, sociální izolací nebo nepřiměřenými reakcemi. Po svatbě se Kateřině narodilo miminko a z obavy, zda zvládne péči o dítě, se dostala ke službě „Šance pro rodinu“. Pracovnice služby k ní docházejí a poskytují podporu v péči o malého Dominika, připravují ji na různé neočekávané situace tak, aby je pak mohla sama bezpečně zvládnout, vyjadřují ocenění její snahy. A práce se daří. Sama klientka k tomu říká: „Starat se o malé dítě je náročné, ale mám radost, že to zvládám. Postupně se mi daří dělat věci, na které nemůžu být dopředu připravená. Třeba jsem si myslela, že přebalím a nakojím syna a pak si budu něco dělat sama, ale ono to tak nejde, protože přebalím, nakojím a pak dítě brečí a já si nemůžu jít nic dělat. Nezbývá mně nic jiného, než to přijmout a v tom mi hodně pomáhá právě Charita. Pro mě je hlavní ujištění, že dělám věci správně, a že si můžu s někým promluvit o tom, co mě tíží,“ uzavírá paní Kateřina. Prožívá teď po boku manžela pěkné chvilky s malým synkem. Není to idylka, jak by se mohlo zdát. Za tím vším je totiž mnoho práce, trápení, depresí, trvalé braní léků všudypřítomná možnost ataku nemoci, a také roky trpělivosti a dobré vůle lidí, kteří klientce kdy pomohli. Jedním z těch, kdo jsou jí nyní v životě nablízku, jsou i pracovníci „Šance pro rodinu“ z Oblastní charity Ústí n.O., jejíž činnost byla podpořena z Tříkrálové sbírky 2013. Paní Marie: „Stiskli jsme si ruku a maminka zemřela“ Paní Marie z Ústí n.O. se starala o svoji 78letou maminku, která umírala na rakovinu. Půl roku k ní do bytu dojížděly 2x denně sestry z charitní domácí hospicové péče, která je částečně zajišťována z Tříkrálové sbírky, a pomáhaly s ošetřováním maminky. Paní Marie vypráví o zkušenosti s hospicovou péčí: „Sestřičky ráno přišly, zkontrolovaly potřebné funkce, umyly mamku, daly injekci, bandážovaly nohy. Vždycky přišly v určený čas, s úsměvem, pohladily ji, byly přirozené, laskavé a dokázaly potěšit. Maminka slyšela vlídné slovo a brala je jako své přítelkyně. V závěru byly k dispozici i v noci. Ztrátu nejbližších jsem už pocítila - zemřely mi dvě malé děti. Přesto jsem ale měla obavy, jaké to bude, až zemře mamka? V tomto mi pomohla sestřička Kaplanová, protože nás upozornila, že se blíží konec a pokud chceme mamince poděkovat za život, ať to uděláme teď. Mě by to ani nenapadlo říkat, protože jsme nebyli zvyklí projevovat si city. Je to zvláštní, když vidíte blízkého člověka, který ještě dýchá, ale víte, že umírá. Zavolala jsem bratry, ať přijedou, že mamka odchází. Ještě jsem jí šeptala: „Mami, počkej ještě, přijedou bráchové…“ Bratři přijeli, rozloučili jsme se s ní, pohladili ji a poděkovali za život. Stiskli jsme si ruku a maminka zemřela. Sestřičky po smrti ještě maminku umyly a připravily tělo k odvozu - za to jsem jim byla moc vděčná. Jsem moc ráda, že jsme se s maminkou mohli v klidu rozloučit, dokud ještě dýchala. Jen díky službě domácí hospicové péče jsme ji mohli mít doma, sama bych to nezvládla. Sestřičky dělají svou práci naprosto profesionálně a přirozeně. Jsem ráda, že jsme to vše prožili, že můžeme v sobě mít pocit klidu. Hodně nás to vše obohatilo,“ uzavírá paní Marie. Paní Lenka: „S novými dveřmi se tak nebojím“ Vedle podpory charitních služeb je část sbírky každoročně použita jako přímá pomoc lidem, kteří se ocitli v akutní nouzi. Vypráví o tom příběh paní Lenky: Paní Rollerové z Kunvaldu před rokem vykradli dům a do týdne její manžel spáchal sebevraždu. Zůstala sama se třemi dětmi. Sama na vzpomínky. Sama na otázku: „Proč?“ I děti na to vše zůstaly samy - přestože mají starostlivou a nesmírně statečnou maminku. „Náš dům rozhodně není honosný, ale bydlíme na samotě, proto si nás asi vytipovali. Vykradli nás profesionálové - kriminalisté těžko hledali jakékoliv stopy, ačkoliv bylo nasněženo. Manžel byl hajný, já pracuji ve škole jako kuchařka. Na všechno, co máme, jsme dlouho a těžko šetřili. Když jsme vykrmili jalovici nebo býka, koupili jsme si televizi, foťák nebo nářadí do dílny. Za sázení stromků v lese jsem si koupila kolo. Za vším, co jsme měli, byla spousta dřiny a práce. A to všechno nám ukradli. Mám velký pocit nespravedlnosti – vzali všechno i dětem z pokojíčku. Našemu 7letému Vojtíškovi sebrali pokladničku, kam si šetřil peníze, za které si chtěl koupit traktor na dálkové ovládání. Policie nakonec ty lidi dopadla. V protokolu bylo napsáno, že měli zbraně, které neváhali použít, takže jsem byla ráda, že nikdo nebyl v té době doma. Někdy si říkám, že už to je dobré. Jsem založením veselý člověk a mezi lidmi se cítím dobře. Ale doma to na mě padne. Před spaním se mi vše promítá jako film, nemůžu spát, bolí mě hlava. Vím, že na tom jsou lidé ještě hůř, ale je to tak moc těžké… Děti byly ze všeho také v šoku a vyrovnávaly se s tím každé podle své povahy. Některé se trápí samo v sobě, někdo měl potíže ve škole, ale díky pomoci učitelů se snad vše spravilo. Vojta stále hledá tátu, nemá si s kým povídat o traktorech. Všem nám moc chybí…“ Paní Lenka splácí dům, který potřebuje řadu různých oprav. Aby si přivydělala, chodí vypomáhat do lesa. A nad vodou ji drží starost o děti: „Ještě že mám děti, musím s nimi mluvit, reagovat na jejich starosti a potřeby…“ Oblastní charita poskytla paní Rollerové finanční příspěvek z Tříkrálové sbírky na zakoupení bezpečnostních dveří. Původní nové modřínové dveře zloději vyvrátili a zničili. „Víte, když jsem sama doma, tak se tady bojím, ale s těmi dveřmi je to lepší… A Charitě jsem moc vděčná za pomoc, hodně lidí mi pomáhá, nestačím ani všem poděkovat,“ uzavírá paní Lenka. Některé lidské osudy vypovídají o síle konkrétních lidí a učí nás vážit si všedních věcí.
Každý, kdo přispěje do Tříkrálové sbírky, může prostřednictvím Charity pomáhat. Bližší informace naleznete na webu www.uo.charita.cz nebo v časopise Charitní aktuality, který budou roznášet koledníci.
Iva Marková, Oblastní charita Ústí nad Orlicí, Na Kopečku 356, Letohrad Tel. 734 769 713, markova.iva@orlicko.cz
|