Železničář a ovocnář Josef Kovář – 5 let od úmrtí (5.6.1922 – 2.2.2009)       

Začátkem února uplynulo pět roků od úmrtí mého otce Josefa Kováře v jeho nedožitých 87 letech.Ve svém profesním životě po absolvování choceňské Obchodní akademie ve válečné době strávil celkem 42 let u železnice, z toho většinu v železničním uzlu Česká Třebová, odkud odcházel do důchodu v r. 1983 jako vedoucí ekonomického oddělení Provozního oddílu. Každý syn ocení otcem vštěpované hodnoty a podporu během života, ale naplno asi až s odstupem. Spolu se mnou ho chová v živé paměti také moje matka Věra, dlouholetá zdravotní sestra třebovské elektroléčby – oba měli své povolání především za službu lidem.

A neměl bych zapomenout také na vnuky, jimž se podle svých sil a možností rád věnoval. Namísto delšího psaní využívám příležitosti uvést črtu jednoho z tátových spolupracovníků, Ing. Otokara Dobrovského a děkuji mu za ni:

„Moje vzpomínka na pana Josefa Kováře je spojena se vznikem Provozního oddílu ČSD v České Třebové před padesáti lety, kde jsem byl tehdy krátce zaměstnán.

Pepíček Kovář pracoval na ekonomickém úseku jako plánovač, ale jak vím, chtěl být původně lesníkem. Svůj vztah k přírodě zúročil mimo zaměstnání jako zanícený zahrádkář a ovocnář a svou zálibu přenesl i na syna Pavla, který je dnes pedagogem a vědeckým pracovníkem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Vzpomínám-li na něho, tak především s vděčností za to, že jsem měl příležitost ho poznat jako pracovitého, skromného a pečlivého kolegu. A na takové se nezapomíná…!”   Pavel Kovář

ekonomicko-plánovací skupina čerstvě založeného Provozního oddílu ČSD v r. 1963 (vzadu uprostřed Josef Kovář, vpravo stojící autor vzpomínky O. Dobrovský)

skupina brigádníků na stavbě rekreačního objektu v Klášterci n. O. v r. 1960 (J. Kovář sedící uprostřed, po jeho pravé ruce p. Bříza, za ním p. Tesárek, ve stejné řadě vzadu vpravo p. Šturza)