Opět ESPERANTSKÝ SILVESTR v České Třebové           

28.12.2013  - to byl tentokrát den, kdy členové kroužku AMIKECO z České Třebové slavili konec esperantského roku.. V poslední chvíli některé přihlášené hosty sklátila chřipka, sjelo se nás pouze 45 z 15 míst ČR a Gerry z Holandska. Přítomné potěšila písní o tulipánech. Jirka Vencl zase v básni „U SILA“ velmi přesvědčivě předvedl roztouženou dívku. 

Téma letošního ESPERANTSKÉHO SILVESTRA bylo: STRAVA OD DOBY KAMENNÉ AŽ DO DNEŠKA. Na toto téma byl zaměřen zahajovací rozhovor Jany Křížkové i kvíz.  Jestli nevíte, co je:přesbidlo, demikát, kuthan, vopiška, šlejška, tipec, ometačky, či jaký má obsah žejdlík, nezvítězíte. Potěšilo nás vítězství M. Klumparové z našeho kroužku.

Chtěli jsme získat vítězství i v hlavní soutěži večera. Vždyť třebovské jabkance jsou opravdovou raritou. Manželé Kovářovi je doma vyrobili, připravili promítání z přípravy této dobroty o jabkancové pouti a přivezli necičky i tlouk. Při promítání měli být přítomní seznamováni s tradicí jabkancové pouti i výrobou jabkanců a na závěr za zpěvu  písně dostat jako překvapení jabkanec. Překvapení se nekonalo. Nějakým nedopatřením personál přinesl jabkance ještě než se vůbec začalo soutěžit. Z jiných kroužků byli úspěšnější.          Kvido ze Šumperka předvedl vaření ostrého guláše, což prý je docela snadné. Horší je žízeň a nesnadné otvírání láhve piva.

Pardubičtí překvapili. Měli ukázky stravování od doby kamenné nejen do dneška, ale až do nedohledné budoucnosti.  Připravovali mamuta, po sběračích plodů se objevil i lovec s věrným psem, který naháněl strach… Pro budoucnost dávali ochutnávat podivnou hmotu, /prý už lidé nebudou potřebovat takovou stravu jako dnes/, ale nedali dopustit na med a medovinu.

Esperantistky z Poličky přinesly na ochutnání “ovocku“ známou z dob prababiček.Tehdy ji přinášeli studenou v horkých dnech lidem pracujícím na poli. Ovocka byla uvařená hlavně ze sušeného ovoce a k ní se přikusoval vaječný svítek.Chutnala nám i teď.

Každý účastník obdržel několik receptů na jídla, které připravovaly naše babičky /včetně třebovských jabkanců/

Hudba pana Slavíčka hezky hrála a ani tentokrát nechyběla mazurka a labado. Do nového esperantského roku jsme vstoupili řadou písní o jídle a ozbrojeni vařečkami.

Po půlnoci nastalo rozdávání dárků. Nad nimi bylo hodně smíchu. Loučení pak už tak veselé nebylo.  (ZN)