-
Vzpomínka
na Antonína Šimečka
-
18.
ledna 2015 si připomeneme 100. výročí narození Antonína Šimečka,
významné osobnosti ústeckého a českotřebovského hudebního života.
Ačkoli se narodil v Praze, spojil celý svůj profesní i soukromý život
s oblastí Podorlicka. Poté co v roce 1937 absolvoval houslové oddělení
Pražské konzervatoře, kde byl žákem významných pedagogů Jana Mařáka a
Jindřicha Bastaře, se stal členem Symfonického orchestru hl. m. Prahy
FOK. Zde jej na počátku roku 1939 zastihla zpráva o tom, že v Ústí nad
Orlicí se chystá založení hudební školy a že je vypsán konkurz na
jejího ředitele.
- Nabídka nového pracovního uplatnění byla pro
něho lákavá hned z několika důvodů. K Ústecku měl vztah již od
dětství, protože jedna z jeho babiček pocházela z Českých Libchav, a
ze svých návštěv tedy tuto oblast znal. Dále jej přitahovala mimořádná
hudební tradice i současnost města, spjatého s Cecilskou hudební
jednotou, Orchestrálním sdružením, pěveckým spolkem Lukes či osobností
houslového virtuoza Jaroslava Kociana. Především se mu však nabídla
možnost jít za hlasem jeho srdce – v nedalekém Brandýse nad Orlicí
totiž žila jeho láska, Amálie Balcárková, s níž se seznámil o letních
prázdninách na táboře v Koutech.
- Přestože měl minimální pedagogické a
organizační zkušenosti, vybralo družstvo pro zřízení hudební školy na
místo ředitele ze čtyř uchazečů právě jeho, mj. také díky tomu, že se
za něho zaručil Vojtěch Bořivoj Aim, Šimečkův učitel sborového
dirigování na konzervatoři, který v té době zastával místo zemského
inspektora pro hudební školy. Šimeček se tak na podzim roku 1939 stal
v pouhých 24 letech druhým nejmladším ředitelem hudební školy
v Čechách. Jsa finančně zajištěn, mohl se již v roce 1940 oženit.
(Z manželství vzešly tři děti: Antonín – 1943, Eva – 1946 a Arnošt –
1957).
- Počátky budování hudební školy byly velmi
obtížné. Nejen že chyběly důstojné prostory, že se obtížně sháněli
kvalifikovaní učitelé, ale především z důvodu politické situace
v zemi, která prožívala první rok německé okupace. Šimeček se však
pustil do práce s vervou a během několika let se mu podařilo vybudovat
po Pardubicích druhou nejstarší hudební školu ve východních Čechách, a
plnit tak hlavní úkol, který byl před něho zřizovatelem školy
postaven, tj. vychovávat mladé hudebníky pro potřeby orchestrálních a
pěveckých souborů ve městě. Pro jejich praktickou přípravu proto také
založil školní orchestr, který se z původního smyčcového souboru
rozrostl až do symfonického obsazení.
- Šimeček se zapojil do hudebního života města
nejen jako ředitel školy a učitel houslí. Spolupracoval
s Orchestrálním sdružením, Lukesem, Cecilskou jednotou i divadelním
spolkem Vicena. Po 15 letech existence v provizorních prostorách
získala škola reprezentativní sídlo v secesní Hernychově vile, kde se
začalo vyučovat od školního roku 1955/1956. K úspěchům Šimečkovy práce
patří i zřízení detašovaných pracovišť (Litomyšl, Brandýs nad Orlicí,
Kyšperk, Sopotnice, Dolní Dobrouč), přičemž v průběhu let vznikly
z některých samostatné školy.
- Šimečkova záslužná a úspěšná práce byla
náhle přerušena v roce 1958. Jako záminka k tažení proti němu
posloužila jeho spolupráce s Cecilskou jednotou při provozování hudby
na kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie. Zásadní roli však sehrála
obyčejná lidská závist a nenaplněná ctižádost. Z příkazu Okresního
výboru KSČ byl Šimeček přinucen odstoupit z ředitelského místa, na něž
byl dosazen jeho bývalý žák Václav Šmerda, a Šimečkovi bylo pod
pohrůžkou, že „jinak si už ani nevrzne“, uloženo převzít vedení školy
v České Třebové po jejím prvním řediteli Jaroslavu Vaníčkovi.
- Tak se ne zcela dobrovolně započala druhá
éra v Šimečkově profesním životě. Do Třebové nejprve řadu let
dojížděl, poté zde našel i s rodinou trvalé bydliště v domě
neoficiálně zvaném „U tří housliček.“ (Bydlely zde totiž i rodiny
učitelů hudební školy Eduarda Vaníčka a Františka Kajetána Zedínka.)
Škola se pod Šimečkovým vedením brzy konsolidovala a rozrostla
z původně pouze hudebního oddělení o obory taneční, výtvarný a
literárně dramatický. Také ve svém novém působišti se Šimeček
angažoval v hudebním životě města. Dirigoval orchestrální sdružení
Smetana, založil a vedl Komorní pěvecký soubor českotřebovských
učitelek, hrál na violu v Českotřebovském kvartetu, dlouhá léta
pracoval v kulturní komisi Městského národního výboru.
- Jeho pojetí výuky na hudebních školách (LŠU,
později ZUŠ) se zásadně lišilo od toho, jak je, hlavně ve velkých
městech, pojímána dnes. Šlo mu nejen o přípravu budoucích hudebních
profesionálů, ale především o výchovu zdatných amatérů, kteří hudbu
provozují pro radost, a také posluchačů, pravidelných návštěvníků
koncertů. Také v Třebové se za Šimečkova ředitelování aktivně a
s chutí muzicírovalo – existoval zde školní orchestr (po Šimečkovi
převzal jeho vedení F. K. Zedínek), vznikly zde dva pěvecké soubory,
které vedli J. Vaníčková (mladší žáci) a F. K. Zedínek (starší žáci).
Do výuky se také ve větší míře začala zařazovat komorní hra, která se
později stala nedílnou součástí osnov.
- V roce 1967 se Šimeček spolupodílel na
založení Komorního orchestru Jaroslava Kociana a po mnoho
následujících let stál v jeho čele. Orchestr působil nejprve při LŠU
v Ústí nad Orlicí, později přesídlil do České Třebové. Do Ústí se
Šimeček také po 30 let pravidelně vracel jako člen poroty Kocianovy
houslové soutěže.
- Šimečkova profesionální kariéra dosáhla
vrcholu po roce 1975, kdy předal ředitelský post Eduardu Vaníčkovi a
nastoupil na místo krajského školního inspektora pro LŠU. Ve své nové
funkci mohl v bohaté míře využít svých celoživotních pedagogických,
uměleckých i organizačních zkušeností a přenášet je na hudební školy
v celém tehdejším Východočeském kraji.
- V roce 1983 se Antonín Šimeček přestěhoval
zpátky do Ústí nad Orlicí, kde strávil spolu se svou druhou manželkou
posledních deset let života a kde také roku 1993 zemřel. Za
celoživotní práci se mu nedostalo mnoha ocenění a uznání; pouze město
Ústí nad Orlicí na něj nezapomnělo, když ho u příležitosti 75.
narozenin jmenovalo čestným občanem. Přesto žije v paměti nejen svých
potomků, ale i bývalých spolupracovníků a žáků jako člověk mimořádných
osobních i profesionálních kvalit, který se nebývalou měrou zasloužil
o rozvoj hudebního školství ve východočeském regionu.
- Ústí nad Orlicí si připomene Šimečkovo
výročí 16. 1. 2015 odhalením pamětní desky v nové budově ZUŠ a
následujícím slavnostním koncertem Komorního koncertu Jaroslava
Kociana.
- Stanislav Pecháček